Ignát Herrmann: U snědeného krámu (5/17)
Notes de l’épisode
Dnes opět pokročím v knize U snědeného krámu Ignáta Herrmanna. Minule jsem načal druhý díl této knihy s názvem Rodina Šustrových. Po návštěvě paní Šustrové v krámě Martina Žemly jsme se minule dozvěděli, že tato žije se svou dcerou přímo v budově nad obchodem, a také to, že paní měla jeden čas pletky s Žemlovým věrným, hlasitým a neplatícím zákazníkem rytmistrem Kyliánem. Ten se o paní Šustrové moc lichotivě nevyjadřoval, zato o její mladé dceři prohlásil, že to by byla pro obchodníka vhodná partie. A jak je patrné z kapitoly, do které se teď pustím, tato slova měla na Žemlu patrný vliv.
Román U snědeného krámu vycházel původně od roku 1885 na pokračování v humoristickém časopisu Švanda Dudák, který Herrmann vydával. Příběh se setkal s úspěchem, spisovatel ho předělal do knižní podoby, která vyšla poprvé v roce 1890 a do spisovatelovy smrti ještě v dalších osmi vydáních. Kniha se dočkala úspěšné filmové adaptace (Martin Frič, 1933) i rozhlasové hry (1958), doposud ale nebyla v nezkrácené podobě načtena. Tento dluh tedy světu splácím. U snědeného krámu je totiž považováno za Herrmannův umělecký vrchol. Svou znalost charakterů a nerudovských figurek, kterou projevil ve stovkách povídek a soudniček, tu dokázal přenést na větší plochu, a ačkoliv i zde probleskuje Herrmannův smysl pro humor, Martin Žemla si v ničem nezadá s hrdiny románů Emila Zoly.
Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.
00:00:00 Předmluva
00:01:30 Díl 2., Kapitola 2.
00:54:03 Díl 2., Kapitola 3.
01:12:08 Doslov