Jaroslava Jehličková

Na jejím životě by se daly vykládat dějiny naší země….

Narodila se v Protektorátu, jen pár měsíců před heydrichiádou. Po válce jim bolševik zavřel rodinnou cukrárnu, měnovou reformou připravil o úspory a otce poslal na sedm let do vězení.

Útěchu našla ve sportu — nejprve v košíkové, postupně ale stále víc v atletice.

V roce 1968 poprvé překonala čs. rekord na 800 metrů a v říjnu nastoupila na olympijském stadionu v Mexico City. Před více než 80 tisíci diváky, kteří bouřlivým potleskem vzdávali hold okupované zemi v srdci Evropy.

O rok později se v Aténách stala mistryní Evropy na 1500 metrů v novém světovém rekordu 4:10,77.

Na OH v Mnichově 1972 postoupila z rozběhu a o den později zblízka sledovala, jak palestinští teroristé pronikli do olympijské vesnice a zajali izraelské sportovce. Po návratu ukončila ve 30 letech sportovní kariéru. Jedním z důvodů bylo i podezřelé zlepšení konkurentek — závodnice, které dříve porážela, dokázaly během pár let umazat z jejího světového rekordu devět vteřin.

Její osobní rekord 4:08,39 budí respekt i po více než padesáti letech. Na dráze ho dodnes překonalo pouze sedm českých běžkyň. Jehličková přitom během celé sportovní kariéry chodila do zaměstnání a čelila řadě zdravotních problémů.

V 84. dílu Štrekařů jsme si s první dámou českého běhu povídali o dětství v Hořicích s cejchem protirežimní osoby, o trenérovi Písaříkovi, odměně za světový rekord, dopingu i polistopadovém vývoji.