Ignát Herrmann: U snědeného krámu (3/17)

Tentokrát se potřetí ponoříme do osudu Martina Žemly, který zpracoval Ignát Herrmann v románu U snědeného krámu. Dneska nás čeká třetí kapitola, která je trochu obsáhlejší a jejím prostřednictvím uzavřeme první díl knihy. Minule jsme nahlédli do kupeckých začátků Martina Žemly. Ten byl dán do učení do Prahy k panu Rorejsovi, mezi jehož největší záliby patřilo šizení zákazníků a terorizování svých pracovních sil. Není se tedy čemu divit, že minulá kapitola končila Martinovým sněním o nějakém lepším principálovi. Tak uvidíme, co ho čeká dál…

Román U snědeného krámu vycházel původně od roku 1885 na pokračování v humoristickém časopisu Švanda Dudák, který Herrmann vydával. Příběh se setkal s úspěchem, spisovatel ho předělal do knižní podoby, která vyšla poprvé v roce 1890 a do spisovatelovy smrti ještě v dalších osmi vydáních. Kniha se dočkala úspěšné filmové adaptace (Martin Frič, 1933) i rozhlasové hry (1958), doposud ale nebyla v nezkrácené podobě načtena. Tento dluh tedy světu splácím. U snědeného krámu je totiž považováno za Herrmannův umělecký vrchol. Svou znalost charakterů a nerudovských figurek, kterou projevil ve stovkách povídek a soudniček, tu dokázal přenést na větší plochu, a ačkoliv i zde probleskuje Herrmannův smysl pro humor, Martin Žemla si v ničem nezadá s hrdiny románů Emila Zoly.

Touto četbou bych chtěl nenápadným způsobem upozornit na existenci mého internetového antikvariátu Ve vazbě, kde najdete stovky dalších přehlížených pokladů let minulých (které už si ale budete muset přečíst sami). Pokud se vám kniha líbila, je tu určitá pravděpodobnost, že vás zaujme i můj soudničkový podcast Soudní síň . Pokud byste mě chtěli v této tvorbě podpořit, ale na knížky už nemáte místo, můžete rovnou odčerpat část svého jmění na můj účet, jehož číslo zní takto: 1916485022/3030.