Nenuť mě
Show notes
Audioverze článku lektorky Simony Dosedělové: https://psychologie.cz/nenut-me/
Opakuje se to rok co rok. Blíží se tátovy narozeniny, vím o tom. Ráno ten den přichází zpráva od mámy: „Nezapomeň popřát tátovi.“ Kdybych sedla, napsala pár slov a přidala smajlík, byl by klid. Ale já nenapíšu. Ne hned, později. Mezitím už jsem nejhorší dcera na světě, která zase zapomněla. Na tátovy narozeniny píše ranní esemesku máma, na máminy narozeniny zase táta. Když nepřijde zpráva ráno, dorazí večer upomínka. Pak výčitky, že jsem si ani nevzpomněla. Vím, že přijdou, a stejně nenapíšu, abych se jim vyhnula a měla klid. Znamenalo by to, že přeju jen proto, abych si odškrtla povinnost v kalendáři. Zdá se to tak banální a nepochopitelné. Co je na tom těžkého, napsat krátkou zprávu? Je mi zle z toho přát z povinnosti. Radši to udělám upřímně a se zpožděním, ale ne proto, že mě někdo upomíná. Úsměvná historka, která ale skrývá útok na jednu z našich zásadních potřeb a hodnot – svobodu. Proto spouští tak silný odpor.
Zajímají vás probíraná témata? Další audio, ale i videa a tisíce článků najdete na webu Psychologie.cz, největším českém portálu o sebepoznání.