Věrozvěsti podcast
- Episodes
- 44
- Released
- several times a week
- Latest episode
- Nov 9, 2026
About the podcast
Dva kamarádi a jedna cesta. Martin Vymětal a Lukáš Hejlík putují krásnou krajinou za dobrým jídlem a vedou rozhovory o životě. Poznávají Česko a hlavně sami sebe.
Episodes 44
Vaječné intermezzo: RIP Cyrile a Metoději, je tu Zlatý Ámos!
Mezi třetí a čtvrtou cestou jsme usedli ke snídani s Dominikem, který jako jediný z 52 lidí uhodl záhadnou tajenku Věrozvěstů z naší cesty po Velké Moravě. A tak byl potrestán společným nahráváním vaječného …
Show notes
Mezi třetí a čtvrtou cestou jsme usedli ke snídani s Dominikem, který jako jediný z 52 lidí uhodl záhadnou tajenku Věrozvěstů z naší cesty po Velké Moravě. A tak byl potrestán společným nahráváním vaječného intermezza u snídaně v KRO ve Vršovicích.
Dominikovi, a tedy i vám, jsme se svěřili s plánovanou cestou čtvrtou. Bude těžká, bahnitá, mírně depresivní, prostě pozdně podzimní. Řeč rozhodně nestála.
Zajímavý je i příběh samotného Dominika, učitele z Lovosic, který bydlí v Litoměřicích, miluje běhání a kafe. Před třemi lety se totiž stal Zlatým Ámosem, tedy učitelem roku. A rozhodně tímhle setkáním naučil leccos i nás.
Ptáme se vás, věrných posluchačů, na témata, která máme řešit na další cestě. Ptáme se také na kadenci, s jakou máme vypouštět do světa nové díly. A koneckonců i na hru, kterou bychom rádi na cestě po Brdech hráli.
A tak dejte vědět upřímně, co si o tom myslíte, do komentářů na našem instagramovém profilu nebo přímo ve Spotify.
Těšíme se na vás. Už brzo. Vaši Věrozvěsti Martin a Lukáš
P. S. Cyril a Metoděj RIP!
XVI. Jak se Cyril a Metoděj stali barony!
V posledním díle na Velehrad nedojdeme. Neb proč za každú cenu splniti plán, když lze říci ano jedinečné příležitosti a podívati se na celé putování s balónovým nadhledem. OJ Richard nás veze vytuněnou …
Show notes
V posledním díle na Velehrad nedojdeme. Neb proč za každú cenu splniti plán, když lze říci ano jedinečné příležitosti a podívati se na celé putování s balónovým nadhledem.
OJ Richard nás veze vytuněnou motokárou (něch nám nejebe) ku balónu na Slovácko. Zatímco chlapi nafukují, my kluci z města si je natáčíme. A pak vzlétneme. Pod námi Velká Morava, vinohrady a špaččí děla, dědiny a jejich modré neštovice, štěkající supi a celá cesta, kterou jsme prošli. Davy Moravanů k nám vzhlížejí opravdu velmi vysoko, což jsme při své vrozené skromnosti očekávali a my jim kyneme.
A možná právě toto jest zrání. Zjistiti, že nemusíš dojít tam, kam sis původně umanul, aby cesta měla smysl. Každý Věrozvěst nakonec musí z nebes zpět na tvrdú zem a pokračovati dál. Snad už ne jako Cyril s Metodějem, nýbrž třeba jako pan Brouček do nové epochy.
Velká Morava končí. Zrání nikoliv!
XV. Kážeme vodu, jíme smažák a pijeme Kofolu s vosú
Vstupujeme branou hradu Buchlov, leč dříve než ku věži, vede nás žízeň do šenkovny. Martin chce Kofolu, dostane Poctivou limču s velkým P, která jest poctivá jen svým názvem. Šenkýř mlčí jak hradní …
Show notes
Vstupujeme branou hradu Buchlov, leč dříve než ku věži, vede nás žízeň do šenkovny. Martin chce Kofolu, dostane Poctivou limču s velkým P, která jest poctivá jen svým názvem. Šenkýř mlčí jak hradní zeď.
Posilněni smažákem, klobásou a nakonec i tou Kofčou s vosú rozjímáme, kterak jest důležité míti nadhled, býti otevřený a bližního svého nesouditi. Zralí muži přece vědí své.
A vzápětí vlastní medicínu porušíme a zdrbneme dvě přisedící divy i podivného pána s oldschoolovým handsfree. Abychom zjistili, že právě on jest náš vyslanec Richard. Neb skutečná zralost možná nezačíná tím, že přestaneš soudit. Ale tím, že si všimneš, když to zase děláš. Kážeme vodu, jíme smažák, pijeme víno a občas Kofolu s vosú.
XIV. Kdož jsi bez viny, hoď Legem a recituj Vogonskou poezii
I vystoupali jsme do Chřibských vrchů na hradiště svatého Klimenta, místo posvátné a velkomoravské, kde na zvonici jali se hráti Hospodine, pomiluj ny. Hospodin však, soudě dle výsledku, pomiloval spíše ty …
Show notes
I vystoupali jsme do Chřibských vrchů na hradiště svatého Klimenta, místo posvátné a velkomoravské, kde na zvonici jali se hráti Hospodine, pomiluj ny. Hospodin však, soudě dle výsledku, pomiloval spíše ty, kteří tuto píseň neprznili jako my.
A když už byli tak blízko Bohu, přišla řeč na hříchy otců. Na děti, jež otcové nehlídají, neb jsou překvapivě též jejich. Na léta, kdy kariéra byla důležitější než rodina, a na poznání, že býti doma ještě neznamená býti přítomen duchem. Minulost jsme si odpustili, neboť co jiného nám ve středním věku zbývá.
Poté jsme se, jak káže tradice Věro/zvěstů, od duchovna přesunuli k věcem skutečně podstatným: filmu Pláž, mužskému marketingu, chodidlům, sběratelství a Vogonské poezii.
A tak jsme na místě, kde Cyril s Metodějem šířili víru a vzdělanost, rozjímali, zda jest lepší býti dobrým otcem, dobrým partnerem, úspěšným mužem, či vlastniti lego, jehož cena za deset let vzroste o dvě stě procent.
Odpověď jsme nenalezli. Ale lego
bychom zatím neprodávali.
XIII. básně, miliardy a ostružiny
V nepříliš půvabném Hodoníně a jeho uličce veskrze neapolské nalézáme půvabnou GAB Bakery, odkud nás tajemný Michal převáží třicet kilometrů za Kyjov. Cestou hádáme jeho prapodivné povolání a jsme jím tak …
Show notes
V nepříliš půvabném Hodoníně a jeho uličce veskrze neapolské nalézáme půvabnou GAB Bakery, odkud nás tajemný Michal převáží třicet kilometrů za Kyjov. Cestou hádáme jeho prapodivné povolání a jsme jím tak fascinováni, že hádanku předkládáme i vám.
Aby řeči nebylo málo, střihneme si battle krátkých, jednoduchých a místy lehce přisprostlých básniček. Zrání totiž neznamená, že poezie musí býti lepší. Toliko se za ni již méně stydíš.
V alternativní realitě pak předstíráme rozkol Věrozvěstů a pátráme, proč Lukášovu komerčnímu partnerovi staří tři řádky mailu, zatímco Martin potřebuje šedesát slaidů. Martin zase přihodí miliardu, již si Lukáš neumí ani představiti. Dvě povahy, dvě cesty, dva způsoby zrání. A kam na oběd. Snad Zikmundov. Snad jinam. Ostružiny jsou však jisté.
XII. Smrt, Kozičky a bájný autobazar
Po 35 kilometrech přicházíme ku Hodošu. Nohy bolí, slunce zapadá, a tak logicky přichází téma nejveselejší. Smrt. Neb člověk ve dvaceti řeší, jak začíti. Zralý muž občas přemítá i nad tím, jak jednou skončiti …
Show notes
Po 35 kilometrech přicházíme ku Hodošu. Nohy bolí, slunce zapadá, a tak logicky přichází téma nejveselejší. Smrt. Neb člověk ve dvaceti řeší, jak začíti. Zralý muž občas přemítá i nad tím, jak jednou skončiti.
Přes Václava Dejčmara, dobrovolné sebeusmrcení, psychedelika a kuřimskou kauzu kráčíme romanticky kolem hodonínské čističky a elektrárny. A pak zázrak. Bájný autobazar z DNA Česko. Konečně! A my už je měli za ohrožený druh.
U drinku jménem Kozičky řešíme nové sekáče světa, Musky a Zuckerbergy, dystopické knihy a budoucnost, jež možná není budoucností, nýbrž úterým příštího týdne. A přidáváme další slovo do tajenky o zrání. Čas totiž běží. I když my už sotva.
XI. Každá jednou udělá chybu
Z Mlékárna Kafé jsme vyšli plni kávy, koláčů a životních múder. Leč všechna témata zastínilo přiznání nejtemnější. Lukáš býval rozervaným mladým mužem a psal básně. A není lepšího důkazu zrání než odvaha po …
Show notes
Z Mlékárna Kafé jsme vyšli plni kávy, koláčů a životních múder. Leč všechna témata zastínilo přiznání nejtemnější. Lukáš býval rozervaným mladým mužem a psal básně. A není lepšího důkazu zrání než odvaha po letech přečíst vlastní mladickou poezii nahlas.
Turistika
Tvá ňadra jsou jako tibetské Himaláje,
vyrazím si na ně na túru,
až na špičky hor budu šplhat vzhůru
a pak drze sejdu do údolí naděje.
Pak již toliko Mikulčice, akropole Velké Moravy, a řidič, jenž o navigacích pravil: „Každá jednou udělá chybu“. Dodnes nevíme, zda mluvil o navigaci, či ženě. Stejně jako nevíme, zda zralost nebyla právě nechat Turistiku navždy v šuplíku.
X. Modré neštovice a s nimi krize na Velké Moravě
Na Věrozvěsty přichází krize. Nekonečná asfaltová rovina, slunce nad hlavú a Lukáš zoufale hledající stinnú klikatú pěšinku. I nalezli jsme Kopřivovú alej a lužní les, jenž byl navzdory svému jménu balzámem na …
Show notes
Na Věrozvěsty přichází krize. Nekonečná asfaltová rovina, slunce nad hlavú a Lukáš zoufale hledající stinnú klikatú pěšinku. I nalezli jsme Kopřivovú alej a lužní les, jenž byl navzdory svému jménu balzámem na duši i kůži.
Rozjímáme, zda má Česko svůj veliký epický trail, či jest naše země spíše bezpečným přístavem. A zda člověk musí na velkú cestu přes oceán. Nemusí. Velká cesta si tě musí sama zavolati. A možná právě ve zralosti poznáš, která volá tebe a která toliko dobře vypadá na Instagramu.
Pak už vodáctví „ahój“, bazény coby české modré neštovice, trpaslíci a chatičky, které nenápadně dorostou ve 4+1. A nakonec český laskavý humor…. Neb ten jako takový jest nesmysl. Smyslem všeho jest laskavost.
IX. Jsme blbí a ještě jsme na to hrdí
Po Lukášově porodu na zaměstnaneckém WC v podniku příznačně zvaném Dobrota jsme již neměli kam klesnouti. A tak jsme klesli ještě níže ke Kontrafaktu a primitivnímu chlapeckému humoru, jehož hymnou budiž. Jsme …
Show notes
Po Lukášově porodu na zaměstnaneckém WC v podniku příznačně zvaném Dobrota jsme již neměli kam klesnouti. A tak jsme klesli ještě níže ke Kontrafaktu a primitivnímu chlapeckému humoru, jehož hymnou budiž. Jsme blbí a ještě jsme na to hrdí. Neb zralost zjevně neznamená, že musíš dospěti úplně.
Pak vstúpíme do CHKO Soutok, potkáme chýši z časů Velké Moravy, Tolkienovy Enty i černou kočku, na níž Lukáš prakticky předvede svou pověrčivost.
Od víry staré přecházíme k víře nové, AI. Kde nám pomáhá a kde již ukusuje z autenticity. A nakonec luxus. Chlazené ručníky a písek, jenž nepálí. Zralost možná znamená i věděti, kolik pohodlí potřebuješ. Pro jednoho Trojúhelník smutku, pro druhého Trojúhelník radosti.
VIII. Prozváníme se na líbímseti a dvojčata Eminem s Anetou
Vydáváme se do časů, kdy v Americe zuřil Eminem, v Česku však Aneta Langerová, do časů kreditů. Vzpomínáme na Libimseti, na krásnú dobu, kdy člověk mohl udělati hovadinu a ona nezůstala navěky na …
Show notes
Vydáváme se do časů, kdy v Americe zuřil Eminem, v Česku však Aneta Langerová, do časů kreditů. Vzpomínáme na Libimseti, na krásnú dobu, kdy člověk mohl udělati hovadinu a ona nezůstala navěky na internetu.
Přemítáme, kterak jsme zráli spolu s technologiemi. Z balení naživo se stalo seznamování onlina a z cédéček empétrojky. A zatímco svět se nám nyní vejde do kapsy, soukromí se z ní nenápadně vytratilo.
A jelikož zralý muž musí býti připraven na vše, vybíráme si i hudbu na vlastní funus. Odejíti se správným playlistem, to již chce charakter. Řeč je pak u místa zvaného Rendez-vous i o závěti.
Míříme do Břeclavi, kde žije Guatemalec Fredy a tisíce Chorvatů. Začíná pršet i my se jako Cyril a a Metoděj před kapkami chráníme projímavými verši slovenských básníků Kontrafakt.
VII. Co bylo dříve? Vejce nebo špaček?
Díl plný nenadálých setkání. U starého domku pod ořechem, kde si Lukáš pamatuje upracované ruce vinaře, zjišťujeme, že pán již jedenáct let není mezi námi. Dům však stojí, rodina žije a burčák teče. I to jest …
Show notes
Díl plný nenadálých setkání. U starého domku pod ořechem, kde si Lukáš pamatuje upracované ruce vinaře, zjišťujeme, že pán již jedenáct let není mezi námi. Dům však stojí, rodina žije a burčák teče. I to jest zrání. Něco odejde a něco po nás zůstává.
Vnuk Adam nám vloží do rukou vejce, v němž se právě klube kuřátko, a ukáže vinohrad, jejž hejno špačků během chvilky zlikvidovalo na padrť. I pochopili jsme, proč po vinicích hřmí děla. A že nešla po nás, klucích z města.
Pak přišla pekařina dřina a otázka, zda jest těžší vlastníma rukama uplácati marketingový produkt, či meruňkový knedlík. Přes české dokumenty doputujeme do Valtic, kde jest zmrzlinoholik Martin konečně puštěn k lizu. A rada zralého muže budoucím zeťům. Chceš li získati tchána a tchyni, dobře napeč cukroví.
VI. rajcující jinakost, smážo a nebezpečný labuťák
Ve vinicích se opět střelba ozývala a pacholci z města naznali, že stejní věru nejsou. I přišla řeč na vztahy, na hledání sobě družek podobných. Umíme se zamilovat do odlišnosti, rajcuje nás jinakost? …
Show notes
Ve vinicích se opět střelba ozývala a pacholci z města naznali, že stejní věru nejsou. I přišla řeč na vztahy, na hledání sobě družek podobných. Umíme se zamilovat do odlišnosti, rajcuje nás jinakost? Nejzdravějším kořením života jest pestrost!
Cestou na oběd za tři tisíce dukátů rozjímali jsme o jídle z pumpy, rajčeti vypěstovaném geotermálními vodami na Islandu i smážu v bistru u rybníka Nesyt. A též nad otázkou zásadní: lze píti Starbucks Venti a přitom „stay underground“? Inu, pestrost.
Pak opět zahřměla salva z děla a cestu nám zkřížil nebezpečný labuťák, jenž šel Věrozvěstům po krku. Leč přežili jsme a bez kočáru došli až k Hraničnímu zámečku. Tam usedli jsme k obědu s výhledem na bazén, kolem něhož se hemžili MAMILové. A příemítali jsme o bílém obraze, co všechno v něm jsme schopni viděti.
V. Duch svatý, marihuana a Michael Lukáš Jordan
Na svatém kopečku vanul Duch svatý i vítr tak ukrutný, že jsme si připadali jako dva dobrodruzi v divočině. Přeskakovali jsme klády, čelili komárům a statečně postupovali vpřed divočinou mikulovskou. U Božího …
Show notes
Na svatém kopečku vanul Duch svatý i vítr tak ukrutný, že jsme si připadali jako dva dobrodruzi v divočině. Přeskakovali jsme klády, čelili komárům a statečně postupovali vpřed divočinou mikulovskou.
U Božího hrobu vanulo cosi méně svatého, dle odéru marihuana. Přes horoskopy jsme došli ke sportu. Lukáš potřebuje hru, soupeře a míč, Martin se raději sám trápí během, kolem či plaváním. Z čehož vyplynulo jediné. Lukáš by rozhodně neměl dělati triatlon.
A nakonec poznání o zrání. Lukáš život odjakživa aktivně tvoří, Martin jej dlouho spíše pozoroval skrze knihy, filmy a druhé. Až poslední léta jej učí riskovati, tvořiti a býti odvážným. Neb zestárnouti jest snadné. Dozráti již méně.
IV. bolela hlavička a dušička a českÿ humor z espumy
Ráno v Mikulově bolela hlavička i dušička. Zavzpomínali jsme na víno zvané příznačně Prameny, na veliká opilství, malé útěchy a staré křivdy, jež nám drahé polovičky učinily. No, trochu litovali jsme …
Show notes
Ráno v Mikulově bolela hlavička i dušička. Zavzpomínali jsme na víno zvané příznačně Prameny, na veliká opilství, malé útěchy a staré křivdy, jež nám drahé polovičky učinily. No, trochu litovali jsme se.
Rozjímali jsme o rozchodech, odpuštění druhým i sobě samým a o tom, zda zralost znamená odpustiti, pochopiti, či toliko přestati vláčeti staré bolesti všude s sebou. Došli jsme alespoň k jednomu múdru: porozumění není lékem, toliko prvním krokem.
Pak nás v bistru Popie's spasila křenová i krupičná espuma a my otevřeli českú světničku jménem humor. Brit suše píchne, Čech bližního svého potměšile shodí. A pak již hodovati, smáti se, žíti a vzhůru na Svatý kopeček.
III. Mladší by zaplakal, zralejší věrozvěst jde dál!
Po krmi v Café Fara jsme kráčeli přes Tabulovú horu a vedli hovory tak znamenité, až jsme po padesáti minutách u Kozího Hrádku v Mikulově zjistili, že se z nich nenahrálo zhola nic. Mladší Věrozvěst by možná …
Show notes
Po krmi v Café Fara jsme kráčeli přes Tabulovú horu a vedli hovory tak znamenité, až jsme po padesáti minutách u Kozího Hrádku v Mikulově zjistili, že se z nich nenahrálo zhola nic. Mladší Věrozvěst by možná zaplakal. Zralejší zanadává a jde dál
A dobře jsme učinili. Náhoda nám vzápětí přivedla paní domu Martinových snů, jejíž muž kdysi vydražil Lukáše ku snídani. I potvrdila se stará pravda. Lukáš jest gigolem, toliko své služby poskytuje za stravu.
Pak už Mikulov sázel jednu náhodu za druhou, až nás v krčmě se jménem Radosti svedla náhoda s partou automobilových novinářů, kteří s Volkswagenm byli na cestě ku Vídni. Možná jest zrání právě schopnost přestati lpěti na scénáři. Něco se nenahraje, něco jiného se stane. A často jest to lepší.
II. DNA Česka čili kterak poznati Čecha, i kdyby se schoval za kapra
.Vytáhli jsme 42 ryze českých fenoménů Milana Tesaře a zkoumali, co nás činí národem hasičáren, ochotníků, knihoven, akvaristiky, hokeje, pejsků a zdrobnělineček.Zírali jsme na otce s dětmi lovícího kapra v …
Show notes
.Vytáhli jsme 42 ryze českých fenoménů Milana Tesaře a zkoumali, co nás činí národem hasičáren, ochotníků, knihoven, akvaristiky, hokeje, pejsků a zdrobnělineček.
Zírali jsme na otce s dětmi lovícího kapra v Nových Mlýnech, Lukáš přidal svědectví velvyslanců exotických, jací vlastně Češi jsou, a společně jsme se nořili do DNA, ba místy až na samotné dno, české nátury.
Pak jsme vystúpali na Děvičky a vám, milí spolupútníci, zanechali další slovo do naší gatsbyovské tajenky o zrání. A též výzvu: pošlete nám své nejčeštější slovíčko, novotvar či zdrobnělinečku. Neb Čecha poznáš po řeči. A po hasičárně.
I. V odéru JZD o středu, kraji a Hip Hop Pranku
Jdem na Velkú Moravu! Nervozita z cesty záhy mizí v odéru JZD a krásách dědiny moravské. Ztrácíme slovo nad autobusáky, co neumějí praviti ani bú, a pak vzpomínáme na léta mezi dvaceti a třiceti: Lukáš coby …
Show notes
Jdem na Velkú Moravu! Nervozita z cesty záhy mizí v odéru JZD a krásách dědiny moravské. Ztrácíme slovo nad autobusáky, co neumějí praviti ani bú, a pak vzpomínáme na léta mezi dvaceti a třiceti: Lukáš coby radikál mezi ovcemi na biofarmě, Martin pevně kráčející středem: auto, kariéra, dům, dítě.
Do toho otevřeme i čerstvú ránu jménem Hip Hop Kemp, dnes spíše Hip Hop Prank: festival, jejž Lukáš roku 2002 spoluzakládal.
A pak už přijdou párky, čínské polévky s půlbochníkem, paní Nováková, jistá Andrea a Lukášova krátká dráha gigola z Loun.
U lavičky se dojmeme, pochválíme a nakonec vás povoláme k společnému dílu: složiti větu ze slov, která každé zastavení odtajníme. o tom, kterak člověk mezi dvaceti a třiceti zraje. A trochu se u toho ztrácí.
Knedlíkové intermezzo: Šemík skočil ze skály a Horymír dohonil
Není nic krásnějšího než v čase odpoledním do bříška poslati knedlíky ovocem plněné a při tom ohlédnouti se za cestou naší druhou.Zvědět zda naplnila očekávání naše, co podařilo se a co naopak nikoliv. A rovněž …
Show notes
Není nic krásnějšího než v čase odpoledním do bříška poslati knedlíky ovocem plněné a při tom ohlédnouti se za cestou naší druhou.
Zvědět zda naplnila očekávání naše, co podařilo se a co naopak nikoliv. A rovněž předestříti dobrodružství třetí, jež blíží se s koncem léta a za úkol sobě dává zdolati celou Velkou Moravu.
Poslechněte Šemíka, jenž definitivně tak brzy ze skály skočí, i Horymíra, který dohonil.
A dejte věděti, co o cestě naší druhé smýšlíte vy, posluchači věrní. Neb pěv náš bez uší vašich byl by toliko voláním do krajiny.
Speciál: S Vojtou na horu Sněžku
Desetiletý Vojtěch přišel za svým otcem Lukášem a pravil: „Otče, rád bych s tebou putoval na Sněžku. A cestou nechť slovo mluvené zazní jako mezi Věrozvěsty.“A otec neodmítl. Zaplesal.Vyšli tedy společně na …
Show notes
Desetiletý Vojtěch přišel za svým otcem Lukášem a pravil: „Otče, rád bych s tebou putoval na Sněžku. A cestou nechť slovo mluvené zazní jako mezi Věrozvěsty.“
A otec neodmítl. Zaplesal.
Vyšli tedy společně na horu nejvyšší. Ne jako poutníci hledající cíl, ale jako otec a syn hledající jeden druhého. Cestou vzhůru i dolů rozmlouvali o věcech malých i velkých, veselých i vážných. O tom, na co v každodenním běhu často nezbývá čas. A možná si řekli i věci, které by jinak nikdy nezazněly.
Vznikla tak stopa dlouhá bezmála tři hodiny. Rozhovor, který se nezastavil na vrcholu, ale pokračoval i při sestupu.
A nebyla to snad cesta jediná, nýbrž první z mnoha společných pout.
A na samém konci se opět ozve i hlas Cyrilův.
XIII. O nejstarších sourozencích, AI Libuši a návratu na hřbitov
Na samém konci pouti rozvažovali jsme, jak těžké jest býti nejstarším sourozencem a zda opravdu není všeho nějak málo. Přemítali jsme, proč věštba v Novém Yorku stojí pět dolarů, kolik grošů by za ni žádali …
Show notes
Na samém konci pouti rozvažovali jsme, jak těžké jest býti nejstarším sourozencem a zda opravdu není všeho nějak málo. Přemítali jsme, proč věštba v Novém Yorku stojí pět dolarů, kolik grošů by za ni žádali Jolanda s Plamínkem a zda větší užitek přinese pedikúra, manikúra či poctivá věštbička.
Poněvadž kněžna Libuše byla zaneprázdněna osudem celé země české, požádali jsme inteligenci umělou, aby prorokovala budoucnost Věro/zvěstů. A tehdy uzavřel se kruh. Neboť pouť naše započala na hřbitově… a na hřbitově také skončila. Jen poutníci byli jiní než na jejím počátku a duše jejich o něco lehčí.
XII. O poutníku Petrovi, bouřce a polomáčené autobusy
Předposlední etapa započala bouří, jež šlapala nám v patách s vytrvalostí berního výběrčího. Na cestě potkali jsme Petra, jenž putoval s námi nejen českou krajinou, ale též vzpomínkami na Ugandu, Balkán …
Show notes
Předposlední etapa započala bouří, jež šlapala nám v patách s vytrvalostí berního výběrčího. Na cestě potkali jsme Petra, jenž putoval s námi nejen českou krajinou, ale též vzpomínkami na Ugandu, Balkán, Olomouc i vše mezi tím. Okysličili jsme krev, jediným hovorem přešli z Ugandy do Družce a shledali, že každý kraj má vlastní barvu. Té pražsko-středočeské prý říká se polomáčená.
A cestou přeli jsme se, zda větším pokladem země české jsou tři sestry Libuše, Kazi a Teta anebo Tři sestry jakožto kapelníci.
XI. O životních útěcích, vosách útočných a příležitosti středního věku
Praví se, že šlápnouti do vosího hnízda jest toliko rčení. My však rozhodli jsme se pravdivost jeho ověřiti vlastním chodidlem.Jediná cedule na stromě otevřela příběh větší než leckterá kronika a přivedla nás k …
Show notes
Praví se, že šlápnouti do vosího hnízda jest toliko rčení. My však rozhodli jsme se pravdivost jeho ověřiti vlastním chodidlem.
Jediná cedule na stromě otevřela příběh větší než leckterá kronika a přivedla nás k rozpravě o tom, proč člověk čas od času zatouží utéci. Z města. Z práce. Ba i sám před sebou. Přemítali jsme, zda nomádství není jen jiným jménem pro odvahu opustiti pohodlí a zda krize středního věku není toliko druhou pubertou, jen s dražšími hračkami.
Nakonec jsme zjistili, že všechny odpovědi již dávno leží v e-mailové schránce. Jen nikdo neměl odvahu ji otevříti.
X. Co pohoršlivější jest: muž dole či žena nahoře bez?
Hned po ránu rozvažovali jsme, zda šakšuka není toliko lečo, jež obléklo kabát snobský. Nicméně U Sýkorky řádně jsme pohodovali. Vlakem s floridskou klimatizací putovali jsme z Berouna do Nižbora a opět …
Show notes
Hned po ránu rozvažovali jsme, zda šakšuka není toliko lečo, jež obléklo kabát snobský. Nicméně U Sýkorky řádně jsme pohodovali. Vlakem s floridskou klimatizací putovali jsme z Berouna do Nižbora a opět poznali, že ve dvou lépe táhne se batoh, cesta i celý život. Přeli jsme se, co učiniti, potká-li poutník medvěda. Utíkati? Křičeti? Či nabídnouti mu poslech Věrozvěstů? A nakonec otevřeli jsme otázku, již lidstvo řeší od nepaměti: proč muž smí choditi nahoře bez, dole však nikoli? A může žena do šenku nahoře bez vstoupiti? A kdo tato nepsaná pravidla vlastně sepsal? My to nebyli.
IX. Měla Teta dredy? aneb hledáme vědomí a hmotu!
První večerní hostina přivedla nás do krčmy U Krobiána, kde za pípou stáli doktorandi, čímž potvrzeno bylo, že vzdělání a pivo mohou kráčeti bok po boku.Otázky víry rozlézaly se mezi námi jako pavouk při …
Show notes
První večerní hostina přivedla nás do krčmy U Krobiána, kde za pípou stáli doktorandi, čímž potvrzeno bylo, že vzdělání a pivo mohou kráčeti bok po boku.
Otázky víry rozlézaly se mezi námi jako pavouk při mistrovství světa. Co bylo dříve? Vědomí, či hmota? Slepice, či vejce? A lze věřiti tomu, co žádným přístrojem změřiti nelze?
Pak padla otázka největší ze všech. Nosila snad Teta dredy? A byly opravdu zrzavé?
Večerní Berounka plynula tiše kolem nás a z marketérů činila básníky. Jen Blackdog Kantýna připomněla nám, že i proroci musejí občas povečeřeti.
VIII. Jsme jen lidé z kukuřice s bucket listem a pravda o havajských trenýrkách
Karlštejn není toliko hradem, ale místem, kde turisté, poutníci i všeliká energetická pole navzájem se potkávají. Na tržišti spatřili jsme světce z kukuřice stvořeného, popili kávy hodné holešovického standardu …
Show notes
Karlštejn není toliko hradem, ale místem, kde turisté, poutníci i všeliká energetická pole navzájem se potkávají. Na tržišti spatřili jsme světce z kukuřice stvořeného, popili kávy hodné holešovického standardu a nalezli šumperskou Pikolu tam, kde bychom ji hledali nejméně.
Nevydali jsme se do věží jako obyčejní návštěvníci, nýbrž do lesních hlubin po stopách Vojty Náprstka. Nalezli jsme vodopád bez vody, školku mloků i ticho, jehož v turistických brožurách nenajdete.
Rozvažovali jsme nad bucket listy lidskými, přemítali, kdo skočiti umí do rozjetého vlaku, a proč obyčejné havajské trenky stojí někdy více než kabelka z pařížské. Pak Šemík pravil: "V nich doputuji až do skonání dnů svých!"
VII. O Bradu Pittovi z Mořinky a mužích s podivnými koníčky
V Mořince potkali jsme muže, jenž podobal se Bradu Pittovi, staré vozy Volkswagen vlastníma rukama křísil a bez jediného slova ukázal nám, kterak sluší se stárnouti.Rozvažovali jsme, proč Kofola celé království …
Show notes
V Mořince potkali jsme muže, jenž podobal se Bradu Pittovi, staré vozy Volkswagen vlastníma rukama křísil a bez jediného slova ukázal nám, kterak sluší se stárnouti.
Rozvažovali jsme, proč Kofola celé království české spojuje, kdežto instantní káva přátelství rozděluje. A připomněli jsme si, že dobrý marketér nejprve nalezne skutečnou lidskou touhu a teprve poté značku vystaví.
Řeč přišla na BMW, které prý jednou bude ořem žen, na peněženku z pytlíku od brambůrek, náramek z lepící pásky i na záda propíchnutá sichrhajckou v domu módním Celine. Když pak hrad Karlík zavolal na blízký Karlštejn, pochopili jsme, že muž nebývá definován podle zaměstnání svého, nýbrž podle koníčků, do nichž ukládá více peněz, než jest zdrávo.
VI. O prvních chloupcích a vzrušení mládeneckém
V pekárně Mokropec poznali jsme pravdu velikou: těsto není vždy tím, čím se býti zdá. A stejně tak ani lidé. Rozvažovali jsme, proč po čtyřicátém roce každý sobě několik let ubírá, kam ukryti se, přijde-li …
Show notes
V pekárně Mokropec poznali jsme pravdu velikou: těsto není vždy tím, čím se býti zdá. A stejně tak ani lidé. Rozvažovali jsme, proč po čtyřicátém roce každý sobě několik let ubírá, kam ukryti se, přijde-li apokalypsa, a proč renesanční dvoukřídlý palác na kraji Vonoklas působí bezpečněji než všeliký moderní úkryt.
Pak otevřeli jsme truhlici vzpomínek. První televizní vzrušení, první chloupky, italská ňadra, pravda dávná, že jedna ruka netleská, i spor největší: dovolí nám cenzoři hledět na bradavku, či na useknutou hlavu?
Vzpomněli jsme také smažených sýrů, vranovských kempů, jízd bez přileb, plaveb bez vest a dětství, kdy přežít bývalo sportem národním. A pod památným dubem, jenž vydává se za pamětníka Karla IV., dospěli jsme opět k závěru, že někdy lépe jest šlehačku do úst vstříknouti než nad životem příliš mudrovati.
V. O Kazi v bikinách, klíšťatech krvežíznivých a šlehačce do pusy
Jakmile přiblížili jsme se hradu Kazínu, počaly se díti věci podivuhodné. .Duchovní povznesení při ostatcích hradu Kazín uzemnila krčma Tornádo, kde i největší mystik raději smažený sýr objedná než osvícení …
Show notes
Jakmile přiblížili jsme se hradu Kazínu, počaly se díti věci podivuhodné. .Duchovní povznesení při ostatcích hradu Kazín uzemnila krčma Tornádo, kde i největší mystik raději smažený sýr objedná než osvícení hledá.
Na břehu Berounky potkali jsme novodobou Kazi i jejího Bivoje a rozvažovali, že nejstrašnější divočák dnešních časů nemá kly, nýbrž osm nohou a jmenuje se klíště. Praví se o něm, že za člověkem běží dvě míle a krev jeho saje s větší vytrvalostí než berní úředník.
Přeli jsme se, kdo z nás jest větší hypochondr a kdo toliko hysterik. Po krmi v hostinci Soul_ad dospěli jsme k poznání, že někdy lépe jest vstříknouti si šlehačku do hrdla, nalézti v sobě Janinku z Mimóně a býti šťasten, než ocitnouti se v betonové džungli uprostřed Los Angeles.
IV. O starých staveních a Favoritu barvy dětského trusu
I putovali jsme dále Krasem českým a rozjímali, proč jedni sbírají známky, druzí hodinky a třetí celé zchátralé domy. Neboť člověk projektový neposedí nikdy v světnici své.Vzpomněli jsme na první velikou pouť …
Show notes
I putovali jsme dále Krasem českým a rozjímali, proč jedni sbírají známky, druzí hodinky a třetí celé zchátralé domy. Neboť člověk projektový neposedí nikdy v světnici své.
Vzpomněli jsme na první velikou pouť, již jsme v devatenáctém létě podstoupili a jež z chlapců učinila poutníky. Tehdy také poprvé vkročil na scénu věrný Šemík, jenž až dosud trpělivě čekal na chvíli svou.
Řeč přišla i na Favorita barvy dětského trusu, vůz slavný mezi učedníky i rytíři silnic. Když pak pes místní vyštěkl na dva poutníky, zaznělo opět tajemné zaklínadlo „Sup!“, jehož význam zůstává skryt i nejmoudřejším kronikářům.
Po oslích můstcích došli jsme až do Černošic, kde Horymír přísahal na nejlepší pizzu široko daleko. Leč hospoda ve čtvrtek zavřena byla. A tak hlad zvítězil nad romantikou putování.
III. Proč mládenci kladívky čelisti své přetvářejí a co jest Looksmaxxing?
Tvrdí jako slivenecký mramor a přece dojemní jako pole ječmene kráčíme ze Slivence Radotínským údolím, kde cesta opět není jen cestou, ale poznáváním světa i sebe samých. Ptáme se po hovoru se sličnou …
Show notes
Tvrdí jako slivenecký mramor a přece dojemní jako pole ječmene kráčíme ze Slivence Radotínským údolím, kde cesta opět není jen cestou, ale poznáváním světa i sebe samých. Ptáme se po hovoru se sličnou šenkýřkou, jež kdysi v centru dukátů pobírala více než doktor v Itálii, jestli v životě našem umíme spíše kotvíme na břehu bezpečném nebo brázdíme vlny nepoznané?
Kdy přestanou děti voněti dětstvím a vstoupí do země dospívání? Proč mládenci kladívky čelisti své přetvářejí, co jest Looksmaxxing a proč manosféra láká tolik poutníků na prahu dospělosti? Uprostřed prázdnoty nalezneme workoutové hřiště i mladíka v šejpu. A do polí voláme: Magnolie nebo Euforie? A přemítáme, zda z nebe spadnou spíše žáby, či dolarová srdíčka na OnlyFans!
These are the latest 40 of 44 episodes. You’ll find older episodes in the podcast’s feed.
Similar podcasts
More Comedy podcasts
Is this your podcast?
Confirm it with an entry in your feed: you get a code here, add it as podcast:txt to the channel of your feed, and we check it. Your podcast is then shown as “verified” on SoundNode.