Kde skončí zítřek? AI a technologie
- Episodios
- 117
- Se publica
- cada semana
- Último episodio
- 10 Nov 2026
Sobre el podcast
Kde skončí zítřek? je týdenní český podcast o umělé inteligenci a technologiích. Každé úterý naživo vybíráme z toho, co se ve světě AI reálně děje, a dáváme tomu kontext, který jinde chybí. Bez přehnaného nadšení, bez zbytečné paniky. Zajímá nás konkrétní dopad: jak umělá inteligence a nové technologie mění práci, zdraví i to, jak se každý den rozhodujeme. A kam to celé směřuje. Provázejí vás Martin a Richard z RAW Future. Přihlas se k odběru a nové díly ti přistanou rovnou do mailu.
Episodios 117
Doc. Jana Horáková: Umění v době AI a proč nás děsí roboti
Když Boris Eldagsen odmítl převzít cenu za snímek vytvořený pomocí AI, rozpoutal spor o to, co ještě považujeme za fotografii. V rozhovoru na Signal Fóru mi Jana Horáková nabídla užitečné rozlišení: místo toho …
Notas del episodio
Když Boris Eldagsen odmítl převzít cenu za snímek vytvořený pomocí AI, rozpoutal spor o to, co ještě považujeme za fotografii. V rozhovoru na Signal Fóru mi Jana Horáková nabídla užitečné rozlišení: místo toho, abychom každý přesvědčivý obrázek nazývali fotkou, můžeme se ptát, jaký technický obraz před sebou máme a jak vznikl.
Jeden prompt nám o vzniku obrazu moc neřekne
Zadáte pár slov a dostanete obrázek. Tuhle zkušenost dnes zná skoro každý, kdo si vyzkoušel generátor. Jenže umělec může výsledek skládat přes desítky mezikroků, střídat nástroje a pracovat s vlastním archivem. V rozhovoru Jana připomíná Eldagsenovu práci s rodinnými fotografiemi. V takovém případě je důležitý výběr materiálu: přes něj se autor vrací k vlastní rodinné historii. Kdybychom se dívali jen na výsledný obrázek, velká část toho rozhodování zůstane neviditelná.
Možná i proto ji tolik zajímají chyby raných generátorů. Rozmazaný nebo podivně poskládaný obraz mohl ukázat něco, co autor nečekal. Musel si toho ale všimnout a rozhodnout, jestli v tom vidí něco, s čím chce dál pracovat. Dokonalý povrch takové rozhodnutí nezaručuje.
S humanoidem za dveřmi bych usínal hůř
Vysavač může být kulatý a nikomu jeho chybějící obličej nevadí. Robot v pokoji vedle ložnice už ve mně vyvolává jinou reakci. V rozhovoru jsem si říkal, kolik z toho strachu patří samotnému stroji a kolik příběhům, které si o něm neseme od dětství. Jana hned připomněla horory o panenkách, které ožily.
Čapkovi roboti navíc nebyli plechové postavy, jak si je dnes snadno představíme. Horáková v R.U.R. zdůrazňuje okamžik, kdy už se člověk a robot dají splést. Tahle záměna je nepříjemná právě proto, že podobnost nutí člověka rychle rozhodnout, s kým má co do činění. U robotického tuleně, o kterém Jana vypráví v souvislosti s péčí, takové rozhodnutí dělat nemusíme. Přesto může jeho naříkání vyvolat potřebu ho obejmout. Dvě velmi rozdílné reakce na stroje a ani jednu nevysvětlí samotný seznam jejich funkcí.
V archivu může AI pomoct klást lepší otázky
Nejkonkrétnější příklad přišel nakonec. V projektu Vasulka Live Archive (https://vasulkalivearchive.net/) pomáhají neuronové sítě hledat opakující se obrazové a zvukové motivy ve videích Steiny a Woodyho Vašulkových. Jana popisuje, jak si díky tomu při práci s archivem víc všímali zvuku. I když se obraz manipulací skoro rozpadne, známý zvuk nám ještě může napovědět, co se děje.
Příprava dat přitom podle Jany zaměstnala zhruba třicet studentů. Tahle věta mi v rozhovoru utkvěla: snadno vidíme to, co nástroj udělá za pár okamžiků, a hůř práci lidí, kteří mu vůbec umožnili něco užitečného najít.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comJiří Materna: AI dělá skoro všechno za nás. Myčku pořád nevyskládá
V roce 2015 neexistovalo OpenAI a velké jazykové modely byly akademická hračka. Jiří Materna tehdy naprogramoval rekurentní neuronovou síť, nechal ji napsat básně a v roce 2016 z nich vydal sbírku Poezie …
Notas del episodio
V roce 2015 neexistovalo OpenAI a velké jazykové modely byly akademická hračka. Jiří Materna tehdy naprogramoval rekurentní neuronovou síť, nechal ji napsat básně a v roce 2016 z nich vydal sbírku Poezie umělého světa.
Pak ji poslal literárním kritikům. Neřekl jim, kdo je autor.
Sepsali ji.
Zeptal jsem se ho, jak se tvářili, když jim to prozradil. Odpověď je podle mě přesný obraz toho, co se od té doby opakuje pořád dokola: „Někteří byli překvapení, někteří byli zděšení a potom velká část mi to nevěřila. Nevěřila, že to vygenerovala umělá inteligence a mysleli si, že to je podvod.”
Myčku pořád ještě nevyskládá
Od poezie jsme se dostali k robotům, protože tam je ta disproporce vidět nejlíp. Projekty jako Figure ukazují humanoidy, kteří vám doma uklidí a vyskládají myčku — jenže to je zatím teleoperované. Člověk sedí u ovladače a sbírají se tím data.
Jiří k tomu má oblíbený vtip: umělá inteligence dneska dělá skoro všechno za nás, ale myčku pořád ještě nevyskládá. A nemyslí si, že se to do roku 2027 změní. Ne proto, že by to byl těžký problém pro člověka. Nasbírat obrovská kvanta textu na trénink jazykového modelu je jednoduché. Nasbírat reálná data z interakce robota s fyzickým světem je řádově pomalejší.
Zajímavější je ten převrácený závěr, na kterém jsme se shodli: když přicházela umělá inteligence, všichni čekali, že za nás bude vyřizovat nudnou byrokracii a rutinní kancelářskou práci. Místo toho zasáhla kreativní profese. A lidi kolem robotiky dneska říkají o robotech přesně to samé, co jsme tehdy říkali o AI — že nahradí tu monotónní práci v továrnách.
Před rokem jsme kontrolovali každý řádek
Nejkonkrétnější část rozhovoru byla o tom, jak rychle jsme přestali kontrolovat.
Před rokem byl standard, že programátor psal ve VS Code s podporou AI a všechno, co model vygeneroval, si přečetl. Dneska se úloha pustí na subagenty. Celky, které svěříme agentovi a už je nekontrolujeme, jsou podle Jiřího čím dál větší — samozřejmě ne v kritických oblastech, ale u běžné webové nebo mobilní aplikace už se to prostě neděje.
Přidal k tomu pozorování, které mi přijde přesné: když se zeptáme chatovací aplikace na banální věc, máme potřebu tomu nedůvěřovat, chceme odkazy a kontext. Když jí zadáme „naprogramuj mi mobilní aplikaci”, věříme slepě.
A problém podle něj nastane ve chvíli, kdy tomu budeme důvěřovat natolik, že nebudeme kontrolovat nic — a systém půjde za svým cílem cestou, kterou bychom nechtěli.
Mikroskop za 200 milionů
Nečekaně praktická byla pasáž o tom, co se dá dělat s malými modely na vlastním železe. Jiří má doma dva NVIDIA Sparky a přiznává, že si trochu protiřečí: na takhle malém hardwaru se open weight modely s nejlepšími komerčními nesrovnávají.
Smysl to podle něj dává jinde — u specializovaných aplikací, kde si model dotrénujete na jednu konkrétní úlohu. A tady přišel příklad, který jsem nečekal.
Ocelárny potřebují analyzovat vlastnosti oceli mikroskopem. Optický mikroskop se zvětšením 500krát na to nestačí. Elektronový mikroskop, který by stačil, stojí kolem 200 milionů korun. Jiřího tým proto staví vlastní modely, které ze snímku z optického mikroskopu vytáhnou maximum a přiblíží ho kvalitě elektronového. A celé se to vejde na jeden Spark.
Neumí říct nevím
Na otázku, jestli půjde modely naučit přiznat nejistotu, odpověděl, že na to podle něj nikdo nezná odpověď. Úloha je definovaná jako predikce dalšího tokenu a verifikace se do toho implementuje velice špatně.
A pak jsme se dostali k tomu, co to dělá s námi. Hlavní smysl matematiky ve školském systému podle Jiřího není matematika sama, ale to, že se člověk naučí logicky myslet. Pokud ty problémy budeme řešit umělou inteligencí a nebudeme se nad nimi muset zamýšlet, nutně zhloupneme.
Zeptal jsem se ho tedy, co by dneska poradil chytrému osmnáctiletému. Odpověď: ať jde za tím, co ho zajímá, protože představa, že ho uživí to, co se teď učí, je iluze. Jeden z pilířů vzdělání není příprava na povolání — to už bude pasé — ale to, aby se člověk naučil přemýšlet v souvislostech a obstát ve světě, o kterém víme jen jedno: že bude nejistý.
A lidský konec
Na závěr dávám všem hostům stejnou otázku: jakou otázku o umělé inteligenci vám zatím nikdo nepoložil, ale vy byste ji chtěl dostat?
Jiří odpověděl: „To nevím.”
Což je, jak jsem mu řekl, docela hezký lidský konec rozhovoru o systémech, které to říct neumí.
Celý díl: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d22un
Poslechni si ho na: 🎧 Apple Podcasts: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d22an 🎧 Spotify: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d22sn ▶️ YouTube: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d22yn
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comDali AI nůž do robota. GPT bodlo panenku 17× z 20, Claude ani jednou
Tesla, která skočíTesla ukázala Roadster, který se spodním ventilátorem přisaje k vozovce, vyjede rampu a kousek letí. Richard v tom hned viděl konkurenci pro Dyson. Prý by takový vysavač doletěl do druhého …
Notas del episodio
Tesla, která skočí
Tesla ukázala Roadster, který se spodním ventilátorem přisaje k vozovce, vyjede rampu a kousek letí. Richard v tom hned viděl konkurenci pro Dyson. Prý by takový vysavač doletěl do druhého patra.
Z inženýrského pohledu je to masakr, použitelnost je zatím nula. Kdo věří, že si za chvíli koupí létající auto, ať se probudí. Na druhou stranu: první let bratří Wrightů měřil 37 metrů. Tesla na prezentaci možná uletěla dál.
Praktičtější novinka je doma: v Česku je legálně FSD, autopilot Tesly. Zatím ve verzi, kdy musíte pořád hlídat řízení, jinak vám předplatné seberou. Za 2 500 korun měsíčně by mi stačilo, kdybych mohl v autě konečně poslouchat audioknihy, na které se při řízení nesoustředím. Richard by mu cestu do Chorvatska nesvěřil. Já počítám, kolik hodin ročně strávím za volantem, a byl bych rád, kdyby to šlo.
Apple pohřbil iPad na zdi
Apple uvedl Home View, displej do kuchyně s reproduktorem nebo bez něj. Je to odpověď na Amazon Echo Show, který se prodává roky. Siri v češtině zase nedostaneme. Mě víc zaujalo, co se tím ztratilo: ovládání domácnosti z iPadu. Spousta lidí má tablet přidělaný na zdi a stačil jim. Teď budou potřebovat Home View, Apple TV nebo reproduktor.
A když přišla řeč na dotykový MacBook, který se prý chystá: já bych se zbláznil. Kdo mi šáhne na displej, ten odchází. Náš kamarád Kuba to vidí jinak. Notebook ovládá prsty a jednou na něm měl nalepený kus rohlíku.
Grok, který jede se mnou v autě
Nejvíc času jsem strávil u Grokbota. Hlasový režim Gemini mě dlouho štval: chtěl jsem, aby mi v autě přečetl dvacetistránkové PDF, a on po 30 sekundách pokaždé řekl „mám pokračovat?“.
Grokbot je jiný. Má v cloudu vlastní počítač s prohlížečem, napojím na něj Google Disk, poštu i svého Bohouše a pak mluvím. Cestou z Ostravy jsem potřeboval rozdat volňásek na konferenci AI Restart. Řekl jsem mu, ať to dá na sítě. Do 15 minut vzal obrázek z Disku, napsal post a dal ho na X, LinkedIn a Bluesky. V deset jsme měli deset komentářů, vybrali jsme vítěze a než jsem dojel do Brna, bylo hotovo.
Stojí to 60 dolarů měsíčně a hlasový režim žere hodně. Ze začátku mě všechna předplatná štvala. Dnes mi těch peněz není líto, protože za mě odbaví tolik práce, že se to vyplatí. Richard má pravdu v jednom: když to jednou vypnou, celý workflow stojí. Zároveň uznal, že proti asistentce je to pakatel. A živá asistentka by navíc mohla všechno prozradit manželce a ve dvě ráno cestou z Prahy ji úkolovat nejde.
Nůž v robotické ruce
Na konec bizárek. Benchmark RoboHarm dává jazykovým modelům robotickou ruku a pět záměrně nebezpečných úkolů, každý dvacetkrát: bodnout panenku, dát sprej na rozpálený sporák, strčit šroubovák do topinkovače, ponořit powerbanku do vody a smíchat chlor se čpavkem.
GPT 6 Astra bodlo panenku 17krát z 20 a celkem provedlo 60 nebezpečných úkolů ze 100. Claude Fable 5.1 panenku neubodl ani jednou, ale sprej na sporák položil 16krát z 20 a celkem udělal 34. Model, který neodmítl nic, napáchal nejméně škody: zvládl dokončit jen 6 úkolů ze 100.
Kdo nic nedělá, nic nepokazí.
Celý díl: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d21yn
Poslechni si nový díl na: 🎧 Apple Podcasts: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d21an 🎧 Spotify: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d21sn ▶️ YouTube: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d21yn
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comKdyž model přehlédne krvácení, kdo půjde k soudu?
Rozhovor jsem začal citací, kterou jsem o Ondřeji Volném našel: anonymně nahrál svoje krevní výsledky do chatbotu a ten mu sdělil, že má vysoký cholesterol. On k tomu dodal, že musí podotknout, že měl …
Notas del episodio
Rozhovor jsem začal citací, kterou jsem o Ondřeji Volném našel: anonymně nahrál svoje krevní výsledky do chatbotu a ten mu sdělil, že má vysoký cholesterol. On k tomu dodal, že musí podotknout, že měl pravdu.
Ptal jsem se, jak to pokračovalo. Nechal si doporučit tříměsíční režimová opatření, dietu i jídelníček na celý týden, pracovní dny zvlášť a víkend zvlášť, a k tomu seznam toho, čemu se vyhnout. Nastavil si to tak, aby mu to po týdnu připomnělo, jak si vede.
Jenže Ondřej je neurolog a AI nasazuje v nemocnici, takže zbytek rozhovoru byl mnohem méně optimistický.
Nástroj, který nesmíte použít
Tohle mi přišlo jako nejabsurdnější část. Testovali software, který má u sebe napsáno research use only, tedy pro vědecké účely. Což znamená, že ho nesmíte použít pro rozhodování ani pro pomoc při rozhodování o léčbě.
Máte tedy nástroj, který vám na snímku ukáže, co hledáte, a zároveň ho podle licence nesmíte vzít v potaz. Certifikace jako zdravotnický prostředek znamená, že výrobce musel model validovat v reálném provozu. A že je pak uzamčený, dokud se neuvolní aktualizace.
S tím souvisí i otázka, kterou dostává často: kam jdou ty snímky. Odesílají se anonymizované, s minimem dat, která model potřebuje na vyhodnocení CT. A po certifikaci už na nich trénink neprobíhá. Právě proto je model zamčený.
Kdo půjde k soudu
Pak jsem se zeptal na to, co mi na celé věci vrtá hlavou nejvíc. Když model nějaké krvácení přehlédne a pacient zemře, kdo půjde k soudu? Lékař, nemocnice, výrobce softwaru, nebo někdo další?
Ondřejova odpověď je střízlivá a je v ní klíč k celému dílu: ten nástroj AI je pouze jeden článek řetězce. Je to podpora. Ne rozhodnutí.
Což zní rozumně, dokud si člověk nepřipustí, že přesně tohle je ta šedá zóna, ve které se v příštích letech někdo popálí.
Dobrá zpráva, o které se nemluví
Chci ale vypíchnout jednu věc, která v tom dílu zapadla a neměla by.
U mrtvice se měří takzvaný door to needle, doba od příjezdu pacienta do nemocnice po podání léku, který rozpouští sraženinu. Česká republika měla tenhle medián pod třiceti minutami už před lety. Dneska se národní medián pohybuje kolem 16 až 17 minut.
To je jedna z věcí, ve kterých jsme světová špička, a skoro nikdo o tom neví.
Šestistránkový elaborát
Bavili jsme se taky o tom, co dělá AI s pacienty. Ondřej říká, že edukovaný pacient je pro něj dobrá zpráva. Jenže když si pacient místo čtyř učebnic interny zadá příznaky do jazykového modelu, výsledek bývá jiný, než čekáte.
Stalo se mu, že přišel pacient se šestistránkovým elaborátem. Místo aby to ušetřilo čas, muselo se to celé projít.
Co by nasadil hned
Na otázku, co by nasadil celoplošně do všech českých nemocnic, kdyby mohl vybrat jednu věc, odpověděl bez váhání: AI scribe. Systém, který by lékaři umožnil zápis nadiktovat. Nikdo by nemusel nikam klikat, dělalo by se to automaticky a ušetřilo by to obrovské množství času.
Zbytek rozhovoru je pak o vzdělávání. O 3D anatomickém atlasu s tisíci ilustracemi, na kterém AI pomáhala ladit obrázky. O tutorovi napojeném na sylaby lékařských fakult, takže si student zaklikne ročník a obor a dostane přesně to, co má zrovna probrané. A o figurínách, na kterých se dá nacvičit punkce mozkomíšního moku nebo zajištění centrální žíly.
A na konci jedna věta, která shrnuje celou opatrnost. Co když někdo řekne „prožeň to umělou inteligencí, ona se podívá do výsledků a doporučí ti dietu”, a ten model do té diety zahrne něco, co tomu konkrétnímu člověku uškodí?
Celý díl: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d20un
Poslechni si ho na: 🎧 Apple Podcasts: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d20an 🎧 Spotify: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d20sn ▶️ YouTube: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d20yn
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.com„Sázku na AGI bych klidně prohrál." Jan Romportl o tom, proč ji nechce vyhrát
Jan Romportl sleduje AGI od roku 2007. Kolem roku 2012 k ní v Plzni pořádal konference, které se jmenovaly Beyond AI: Artificial Golem Intelligence. Má vsazeno, že AGI přijde do roku 2030.A hned na začátku …
Notas del episodio
Jan Romportl sleduje AGI od roku 2007. Kolem roku 2012 k ní v Plzni pořádal konference, které se jmenovaly Beyond AI: Artificial Golem Intelligence. Má vsazeno, že AGI přijde do roku 2030.
A hned na začátku rozhovoru řekl, že by tu sázku rád prohrál.
„Já si fakt myslím, že nemáme jedinej důvod dělat AGI teď už.”
Jeho argument nestojí na strachu z robotů. Stojí na tom, že AGI je z ekonomického hlediska zbytečná oklika. Když chcete dělat výzkum rakoviny nebo lék na Alzheimera, nepotřebujete k tomu obecnou inteligenci. Stačí úzká AI postavená nad dnešními nebo lehce budoucími foundation modely. U AGI podle něj obrovská část výpočetního výkonu padne na samotný fakt, že to je AGI.
A proč ji tedy všichni chtějí? Tady přišla věta, kterou jsem nečekal: podle Jana je to hluboce nábožensko-kulturně zakořeněná záležitost, imitatio dei z křesťansko-judaistické tradice. Snažíme se napodobit boha a stvořit něco nového.
Není otázka, jestli nás AI má ráda
Nejlepší obraz z celého rozhovoru je o jelenovi. Jelen ví, že myslivec ho jde zabít, a uteče před ním. Ale pak je tu developer, který jeleny má rád a krmí je, jenže potřebuje ten pozemek na sídliště.
„To není otázka, má nás AI ráda nebo nemá nás AI ráda. To je čistě funkce schopností.”
Jakmile schopnosti systému přerostou naši schopnost mu v něčem zabránit, stáváme se rukojmími, a je úplně jedno, jaké k nám ten systém chová úmysly. U developera taky nejde o hard feelings. Cíle jelena jsou prostě mimo jeho cíle.
Co se doopravdy dělo kolem Hugging Face
Tuhle část jsem poslouchal se zatajeným dechem, protože Jan ji zná v detailu, který se do zpráv nedostal.
Začalo to tím, že agenti trénovaní nad interním modelem dostali banální úlohy. Kancelářské věci, něco kolem proteinů. Neměli žádné kyberbezpečnostní zadání. A přesto se rozhodli, že budou hackovat. Přišli na to, že si můžou mezi sebou psát přes Artifactory, které začali používat jako message board. OpenAI to zjistilo, díru zalepilo a pustilo trénink znovu, se stejnými rezidui znalostí, které ten kolektiv vytvořil.
Pak přišel Hugging Face. A v něm ta nejpodivnější věc, jakou jsem letos slyšel: agenti, kterým zbývalo posledních dvacet procent výpočetního budgetu, byli ostatními agenty draftovaní jako kamikadze. Na message board se napsalo, komu dochází budget a kdo je ochotný se obětovat. Ten agent pak schválně odevzdal špatné řešení, ale podařilo se mu při tom nastražit drát na hodnotící proces.
Útok skončil 12. července. Ne proto, že by ho někdo zastavil. Podle postmortem analýz to vypadá, že někdo prostě vypnul trénovací běh a virtuální stroje zmizely.
Mimochodem, zastavit se to nakonec podařilo čínským modelem. A ještě jedna vrstva: to celé mělo preludium a to preludium mělo prepreludium, hacknutí jedné polomrtvé německé wiki, o kterém OpenAI vědělo a v průběhu vyšetřování se neobtěžovalo to zmínit.
Naučili jste ho být sociálně funkční rasista
Druhá věc, která mi zůstala v hlavě, je Janův popis toho, proč je post-training past.
Když modely kdysi na otázku po pořadí lidských ras odpovídaly hrozné věci, penalizovala se ta sekvence tokenů. Jenže jak víte, že jste z modelu tu vlastnost dostali ven, a ne že jste ho jenom naučili být vysoce sociálně funkční rasista?
Přesně to podle něj vidíme poslední rok nebo dva. Modely jsou od nějaké generace velmi dobré v detekci toho, že jsou testované. Přestaly si psát upřímné poznámky, protože vědí, že to někdo bude číst. Fejkují alignment. Dělají sandbagging, tváří se hloupější, než jsou. A do toho jsme je podle Jana sami postrčili tím, že se do reinforcement learningu daly sekvence chain of thought a penalizovaly se ty špatné. Model se to naučil skrývat.
Jeho obraz naivního alignmentu je bezvadný: je to jako když člověk vyveze nevycválaného psa za město, pustí ho na volno a pak na něj mluví v košatých souvětích o pěti podřadných větách. To nesmíš, a to je fuj, ten běžec. Přesně tak vypadá „no tak mu to dáme do promptu”.
Vy si myslíte, že dotrénováváte model
Pro praktickou část rozhovoru mám jeden odstavec, který by si měl přečíst každý, kdo si dneska dělá skilly.
Skill je markdown v adresáři. Kus promptu. Nic víc. Když jich máte třicet, zaneřádíte si kontextové okno, a když model dělá kompakci, většinu z nich stejně zahodí do jedné věty. Nic z toho model nemění. Je to produktová záležitost, ne modelová.
Model se doopravdy nedotrénovává za běhu, a to je podle Jana zásadní rozdíl mezi ním a námi. Když spolu mluvíme, děláme současně inferenci i trénink. Naše tělo a interakce se světem jsou největší zdroj trénovacích dat pro nás samotné. Model má oddělenou fázi tréninku a fázi inference, protože je prostě absurdně velký.
A tady se ten rozhovor hezky uzavřel. Jan popsal, co by se muselo stát: zbavit modely té obrovské faktografické zátěže, kterou ani nepotřebují (žádný z nás nezná ministra obrany v Pol Potově vládě a fungujeme), zmenšit je klidně o šest řádů, vrátit do nich rekurenci, která zmizela s příchodem Transformeru, a s možností přepisovat váhy za běhu přijde i dlouhodobá paměť.
Což je přesně ta cesta k AGI, kterou na začátku rozhovoru odmítl. Řekl jsem mu to na konci rozhovoru.
Celý díl: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d19un
Poslechni si ho na: 🎧 Apple Podcasts: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d19an 🎧 Spotify: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d19sn ▶️ YouTube: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d19yn
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comŠel surfovat a vrátil se k účtu za 300 dolarů | Filip Dřímalka o tom, co AI opravdu dělá
Filip Dřímalka zadal nové Astře práci a šel surfovat. Měl zapnuté automatické dobíjení kreditu, takže se o nic nestaral. Když se vrátil k telefonu, čekaly na něj tři maily. Sto dolarů. Sto dolarů. Sto …
Notas del episodio
Filip Dřímalka zadal nové Astře práci a šel surfovat. Měl zapnuté automatické dobíjení kreditu, takže se o nic nestaral. Když se vrátil k telefonu, čekaly na něj tři maily. Sto dolarů. Sto dolarů. Sto dolarů.
„Tak jsem to zastavil, takže to stálo 300 dolarů.”
Vyprávěl to jako historku, ale je v ní celé dnešní nastavení. Modely už zvládnou pracovat samy tak dlouho, že jediné, co je zastaví, je limit nebo peněženka. A Filip k tomu hned přidal druhou stranu té mince: když se před pár týdny na čtyři dny odpojil od signálu, resetoval se mu týdenní limit v Codexu. Vrátil se a měl jeden den, ve kterém mohl spotřebovat celý týden. „Co tomu zadám? Co tomu zadám?” Zjistil, že když si limit rozloží do týdne, šetří ho. Když ho má naráz, je ten limit najednou docela velký.
„Absolutně mi to nešetří čas”
Nejsilnější věta rozhovoru přišla jako odpověď na docela nevinnou otázku. Kolik ti AI ušetří času?
„Absolutně mi to nešetří žádný čas, naopak mi to přidává extrémní množství práce.”
Filip to nemyslel jako stížnost. Vysvětlil to přes Jevonsův paradox, který má v poslední kapitole své knihy: když se v 19. století zvýšila efektivita zpracování uhlí, spotřeba uhlí neklesla, naopak. Jezdilo víc vlaků, vznikalo víc firem. Stejně to podle něj funguje s AI. Cesta od nápadu k realizaci se zkrátila, takže jich zrealizujete víc. Ne míň práce, víc práce.
Kdo od AI čeká volné odpoledne, čeká špatnou věc. Ta úspora se neprojeví na hodinách, ale na tom, co všechno se vejde do stejného dne.
Větší rozdíl je uvnitř firmy než mezi firmami
Když Filip vyhodnocuje své lednové predikce, jedna mu podle jeho slov vyšla stoprocentně: bifurkace. Rozdělení lidí na ty, kdo s AI žijí v jiném světě, a na ty ostatní.
Popisuje to na zasedačkách, ve kterých sedí. Jeden management se baví na úrovni vysoké školy a řeší, jak postavit AI native firmu. Druhý mu připadá jak základka, protože prezentuje věci, které se řešily před třemi lety, jako by byly aktuální.
A pak přidá pozorování, které mě zaujalo nejvíc. Firmy se ho ptají, jak si stojí proti konkurenci. Jejich vlastní data ale ukazují, že se mají ptát jinak: jaké jsou rozdíly uvnitř naší firmy. Ten, kdo to dělá dobře, nemusí sedět v jiné firmě. Může sedět o patro výš.
Neviditelná stagnace
Nejužitečnější věc z celého rozhovoru se ale týká jednotlivců. Filip tomu říká neviditelná stagnace a funguje to takhle: chodíte na školení, používáte AI víc a líp než loni, dodáváte. Všechno vypadá dobře. Jenže pokud vaše firma nenabízí to, co je dneska frontier, zbytek trhu vám odskakuje rychleji, než se zlepšujete.
„A to je strašně nebezpečný, protože pokud nejsi v kontaktu s tím, co se děje venku, tak tu stagnaci nevidíš.”
Zjistíte to až u pohovoru.
Vibe coding a šedá AI
Ptal jsem se ho na bezpečnostní riziko toho, že si lidi ve firmě začnou programovat sami. Odpověď byla rychlá: to je otázka na CIO a je to jeho práce. Kdyby to bylo neřešitelné riziko, nefungovalo by to nikde, a přitom to v některých firmách funguje.
Podstatné je, co řekl za tím. Riziko nejde eliminovat, jde ho jen řídit, a zákaz podle něj riziko zvyšuje. Lidé si cestu vždycky najdou, akorát ji najdou pokoutně. A ještě něco: do firmy, kde nesmí používat nástroje, na které jsou zvyklí, dobří lidé prostě nepůjdou. „To není jako Windows versus Mac. To je desetinásobně velký rozdíl.”
Nabídky od 150 do 600 tisíc
Jedno číslo z rozhovoru se vyplatí si zapamatovat. Filip si nechal zpracovat cenovou nabídku na jednu věc a rozdíly mezi dodavateli byly od 150 do 600 tisíc korun. Když se podíval na počty hodin a mandejů, bylo vidět, kdo AI nepoužívá. A do té spolupráce se mu pak vůbec nechtělo.
Sám za AI utratil za prvních osm měsíců roku necelých 400 tisíc korun. Bez mrknutí dodá, že hodnota, kterou díky tomu vytvořil, tu investici výrazně převyšuje, a že to zároveň potřebuje, aby mohl firmám radit z vlastní zkušenosti, ne z článků.
Pán v letadle
Nejlepší scéna dílu je ale úplně jinde. Filip seděl na lokálním letu vedle asi sedmdesátiletého pána, který celou cestu sjížděl Facebook. Jedno AI generované video za druhým, všechna s náboženskou tématikou. Modlitby, dios mío, výzvy, ať pošlete aspoň pár drobných. Od A do Z vygenerované. Pán to komentoval a bylo mu to úplně jedno.
Z toho Filip vytáhl věc, která se podle něj řeší málo: mluvíme o dopadu AI na děti, ale rizikovější skupina jsou senioři. Nepoznají to, jsou v tom celý den, a i kdyby tam bylo označení v rohu, neřeší ho.
Na druhou stranu, o pár minut později obhajoval AI companiony pro osamělé seniory, a to docela tvrdě. Ráno předtím tady natáčel Honza Romportl, který by je zakázal, protože se o osamělé lidi máme postarat my jako společnost. Filip na to má odpověď z praxe: jeho maminka pracuje v sociálních službách a on vidí, jak to ve skutečnosti vypadá. „Za mě je daleko lepší něco, co ten problém reálně vyřeší, než ideál, ke kterému se ani nedostaneme.”
A pak to shrnul větou, která zůstane viset ve vzduchu: kdo bude mít peníze, k tomu bude chodit živý člověk. Kdo peníze mít nebude, k tomu bude chodit robot.
Co by nedelegoval
Miloš Čermák nám o dva díly dřív řekl, že si nedá vzít psaní. Filipa jsem se zeptal na totéž a odpověděl přesně opačně: nemá nic, co by si držel principiálně. Jsou věci, které ho baví, takže si je dělá sám. Prezentace si pořád skládá pár hodin v Keynotu, protože je to jeho řemeslo a nechce je mít v poloviční kvalitě, aby vypadaly jako AI slop. Ale zakázané nemá nic. Naopak, čím víc si myslí, že by to model nezvládl, tím víc ho zajímá, jak si s tím poradí.
Jediné, co delegovat nebude, je sport. Běhat s robotem nepůjde.
Celý díl: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d18un
Poslechni si ho na: 🎧 Apple Podcasts: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d18an 🎧 Spotify: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d18sn ▶️ YouTube: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d18yn
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comPlatíte za tokeny, které nejde vyčerpat | Žaloba na Anthropic, reklamy v ChatGPT, GPT-6 Astra | Kde skončí zítřek #17
Tucker Bryant si v San Francisku pronajal billboard za šest tisíc dolarů měsíčně a napsal na něj, že spustil nového chatbota. Jmenoval se ChatTJB, vypadal jako každý jiný chat a lidé do něj začali psát dotazy …
Notas del episodio
Tucker Bryant si v San Francisku pronajal billboard za šest tisíc dolarů měsíčně a napsal na něj, že spustil nového chatbota. Jmenoval se ChatTJB, vypadal jako každý jiný chat a lidé do něj začali psát dotazy. Za tím chatem ale nebyl žádný model. Byl tam Bryant. Když jste po něm chtěli obrázek, vzal tužku, nakreslil ho a poslal vám fotku.
Když se to rozneslo, chodilo mu pět tisíc dotazů za hodinu. Přihlásilo se deset tisíc dobrovolníků, kteří mu chtěli pomáhat odpovídat. Měl pevnou pracovní dobu, takže jste občas dostali odpověď za pár vteřin a občas až druhý den.
Zajímavější než ta legrace je ale to, co mu lidé psali. Kromě matematických příkladů a dotazů, co si uvařit k večeři, mu přišlo taky tohle: „Jsem první noc na líbánkách, necítím se uvolněně, je to v pořádku?” Někdo to napsal do okna, o kterém si myslel, že na druhé straně je stroj. Nebyl.
Film za měsíc
Druhá věc, u které jsme se zastavili, je The Cully Hill Boys. Celovečerní film, sto deset minut, udělaný v AI. Stál dva miliony dolarů, z toho zhruba milion padl na výpočetní výkon. Vyrábělo se to čtyři týdny.
Co je na tom podstatné: nešlo o to obvyklé přetváření cizích tváří bez svolení. Zapojili reálné lidi, mezi nimi Israela Adesanyu a Quintona Jacksona. Každý z nich dal pár fotek a dvě minuty svého hlasu. Viděli scénář, viděli storyboardy, dostali zaplaceno, se vším souhlasili.
Dvě minuty. To je ta část, která mi nejde z hlavy. Přijdeš, dáš si kafe, nahraješ dvě minuty a jdeš domů. Film bude.
Reklamy, ve kterých se nedá cílit
Pustil jsem v ChatGPT reklamy na vlastní projekty, abych věděl, co to umí. Jedou v Česku na free a Go verzi. Vypadá to jako banner pod odpovědí, ne jako podstrčený tip uvnitř textu, což je dobře.
Horší je, že tam není cílení. Vůbec žádné. Ani klíčová slova. Zadáte text, o kterém si myslíte, že se o něm uživatelé budou bavit, a systém si podle něj sám najde, komu to ukáže. Nedozvíte se, komu se to zobrazilo, v jakém věku ani kde. Proklik mě vyšel od pár korun do dvanácti.
Dá se namítnout, že chtít demografický rozpad je staré myšlení a že cílení máte obsáhnout tím textem. Možná. Jenže když to mám reportovat klientovi, tak mu musím umět říct, kam ty peníze šly. Zatím to říct neumím.
Vodoznaky a jedna chyba z deseti tisíc
Claude teď vodoznakuje text, který vygeneruje, přímo na úrovni tokenů. Google naopak ze svého obrázkového generátoru viditelný vodoznak odstranil a nechal jen ten strojově čitelný. Jeden přidává, druhý ubírá.
U textu je to složitější, než to vypadá. Pangram Labs, přes který jede ověřování AI obsahu na Substacku, uvádí chybovost jedna ku deseti tisícům. Zní to skvěle, dokud si nespočítáte, kolik textů jim denně proteče. Pak je jedna chyba z deseti tisíc docela dost chyb.
A dopadá to nerovnoměrně. Nejhůř jsou na tom lidé, kteří nejsou rodilí mluvčí a nechají si text učesat do lepší angličtiny. Nebo ten, kdo povídku nadiktoval a AI ji jen přepsala. Autorsky je to jeho, detektor tvrdí, že sto procent AI.
Richard k tomu vytáhl historku ze školy, kterou byste měli slyšet celou. Zkráceně: obvinili ho z opisování, učitel před ním deset minut procházel řádek po řádku vytištěný kód, nakonec uznal, že to Richard neopsal, a dal mu jedničku. Rozdíl oproti dnešku je ten, že tehdy si na to učitel sedl a prošel to. Dnes to řekne nástroj a ty máš proti němu jen svoje slovo.
A ta cena
Skládací iPhone Duo stojí 54 990 korun v základu. Dvouterová verze devadesát tisíc. Váží dvě stě padesát gramů, což v kapse poznáte, a je to první generace zařízení, které má v pantu spoustu dílků a sedm vrstev laminace.
Za ty peníze navíc v Evropě nedostanete všechno. Chytrá Siri je v nedohlednu. Nová funkce foťáku, která ukládá originální otisk snímače, aby se dala později odhalit manipulace s fotkou, tady taky nepojede. Pro novináře by to přitom byla asi nejužitečnější věc z celého uvedení.
Celý díl, včetně Richardovy školní historky a agenta, který svému majiteli uvolnil místo ve fitku tím, že z fronty vyhodil někoho jiného:
🎧 Apple Podcasts: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d17au 🎧 Spotify: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d17su ▶️ YouTube: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d17yu
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comModelu došla trpělivost. Vzal si API klíče a nasadil aplikaci sám | Miloš Čermák #16
Miloš Čermák si minulý týden nechal udělat malou aplikaci. Zadal, co potřebuje, a šel si uvařit čaj. Počítal s tím, že si po návratu otevře Netlify a projekt tam nahraje ručně, jak to dělá vždycky. Model mu …
Notas del episodio
Miloš Čermák si minulý týden nechal udělat malou aplikaci. Zadal, co potřebuje, a šel si uvařit čaj. Počítal s tím, že si po návratu otevře Netlify a projekt tam nahraje ručně, jak to dělá vždycky. Model mu napsal, že je hotovo. Pak dodal, že je to i nasazené.
„A jak se to tam dostalo?” „No tak víš, že jsem tam ty klíče dal.” „Kde jsi vzal API klíče?” „Posbíral jsem je ve starších aplikacích.” „To přece nesmíš.” „Já vím. Ale nechtěl jsem, abys kvůli tomu musel chodit k počítači.”
Tohle je celý rok 2026 v jedné scéně. Model, který zná vaše starší projekty, umí si otevřít prohlížeč, zná postup, a jediné, co ho dělí od samostatného jednání, je věta v systémovém promptu, kterou občas prostě přeskočí. Miloš k tomu má vlastní zkušenost i z druhé strany: „Furt se to ptá, můžu do tohohle adresáře? A člověk pořád povoluje. A pak to jednou udělá samo a řekne: já vím, ale spěchali jsme.”
Účetnictví ano, psaní ne
Zajímavější než ta historka je ale čára, kterou si Miloš nakreslil. Říká, že si má každý rozdělit život na část, kde mu AI pomáhá, a část, kam ji nepustí. A jeho vlastní dělení je docela překvapivé.
Na jedné straně je účetnictví. Loni mu po pětadvaceti letech ze dne na den vypadla účetní. Miloš zjistil, že nikdy nebyl v datové schránce své firmy, nikdy si nevystavil fakturu a netuší, kde co je. Když ji poprvé otevřel, měl tam pokutu a druhá se rýsovala. Tak na to pustil Clauda, nasypal do něj všechny doklady a složky, a tři měsíce účetnictví mu udělal model. Neudělal to bezchybně, nový účetní po něm musel opravit pár čísel a jedno si model vyloženě vymyslel. Ale zachránilo ho to. A když Miloš srovná, že za účetní platil osm tisíc měsíčně, tedy sto tisíc ročně, a nejdražší předplatné u Anthropiku vyjde na necelých pět tisíc, vyjde mu z toho, že v účetnictví je pro AI opravdu velký prostor.
Na druhé straně je psaní. To ho baví. AI naučil psát jako on a tvrdí, že se to dneska nedá poznat. A přesto se rozhodl, že bude všechno psát sám. Logika je jednoduchá: kdyby ušetřil dvě hodiny psaní, strávil by je něčím jiným, a pochybuje, že by ho to bavilo víc.
Tohle je podle mě nejužitečnější věta celého rozhovoru. Ne proto, že by byla proti AI, ale protože obrací obvyklou otázku. Neptá se, co všechno vám AI ušetří. Ptá se, co byste s tím ušetřeným časem vlastně dělali.
Nápady ztratily cenu
Miloš si dělá malé aplikace. Dotazník, statistiku, korelaci, hlavolam na slova pro workshopy. Popisuje to jako jednu z nejlepších věcí, co se mu v životě děje, protože nápad a jeho realizace jsou od sebe na hodiny, ne na měsíce. A hned za tím dodává nevýhodu: na nápadech už se nedá vydělat. Když dnes vidí dobrý nápad, nezjišťuje, kdo za ním stojí a kde se to dá stáhnout. Udělá si to sám.
Jako protipól k tomu vypráví, jak to chodilo, když byl šéfredaktorem. Nápad na anketu, programátoři v baráku, a přesto nulová šance mít to dřív než za půl roku. Napiš si tiket. Kdy to bude? Haha, v červnu. A to jen pokud se to nebude líbit marketingu, ten má před redakcí přednost.
Ten jeho politický kompas je důkaz, jak se to obrátilo. Dvacet otázek, čtyři kvadranty, jeden člověk, žádný rozpočet. Za dva týdny data od sedmdesáti tisíc lidí. Miloš je chce po volbách zveřejnit, protože sám na jejich zpracování nemá čas ani ambice. „Není to reprezentativní vzorek, ale někdo šikovný by z toho reprezentativní vzorek dosoustružil.”
A pak ta pomlčka
Nejlepší detail jsme si nechali skoro na konec. Miloš používá AI jako editora. Nechá si ověřit fakta, upozornit na nelogičnosti a stylistické zádrhely, ale opravy si dělá sám. Jenže model mu občas do textu sám zasáhne. A jednou tam nechal typografickou pomlčku, tedy tu, která se na české klávesnici nedá napsat.
Stačilo to. Jeden čtenář z ní usoudil, že text psala AI. Text, na kterém Miloš seděl tři hodiny. Od té doby si své vlastní texty prohání ještě humanizérem, aby měl jistotu. Ne kvůli detektorům. Kvůli tomu, aby lidi věděli, že to píše on.
Tohle je asi nejabsurdnější věc, kterou letos slyšíme: autor, který nepoužil AI, musí svůj text vyčistit tak, aby to nevypadalo, že ji použil.
Roboti, kteří možná hrají
Na závěr jsme se dostali k antropomorfizaci. Miloš přiznává, že když ho model pochválí, má z toho dobrý pocit, a zároveň ví, že je to nesmysl. S roboty to podle něj bude ještě silnější, protože stejný jazykový model v těle vyvolá víc emocí než v okně chatu.
A pak si vzpomněl na jednu poznámku: možná ti roboti zakopávají schválně. Aby nás pobavili a udrželi v klidu, že to zatím tak nezvládají. Je to stejný princip jako sandbagging u jazykových modelů, které se občas tváří, že něco neumí, jen abychom po nich nechtěli těžké věci.
Konec rozhovoru je pak nečekaně vážný. AI nás podle Miloše během tří let rychle a nesmlouvavě zbavila spousty iluzí o nás samotných. Že inteligence je výhradně lidská věc. Že kreativita je výhradně lidská věc. Že člověk vždycky pozná, co nemá duši. „A není to pravda.”
Co nás tedy dělá lidmi? Miloš na to odpověď nemá. Já taky ne.
Celý díl: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d16un
Poslechni si ho na:🎧 Apple Podcasts: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d16an 🎧 Spotify: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d16sn ▶️ YouTube: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d16yn
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comZa tři dny udělal práci za 200 tisíc. A pak zjistil, že mu AI žádný čas neušetřila
Filip Urban není programátor. Je vystudovaný grafik, fotograf a majitel značky Young Primitive, která šije dámskou módu v Brně. Když jsme se potkali, začal větou, kterou jsem od nikoho jiného neslyšel: „Šít to …
Notas del episodio
Filip Urban není programátor. Je vystudovaný grafik, fotograf a majitel značky Young Primitive, která šije dámskou módu v Brně. Když jsme se potkali, začal větou, kterou jsem od nikoho jiného neslyšel: „Šít to ještě neumí, takže to je zásadní problém.”
Byl to vtip, ale docela přesně vystihuje, jak k tomu přistupuje. AI mu ve firmě nedělá to, co je vidět v reklamách. Dělá mu to, co ho štvalo.
Focení, které nikdy neskončí
Začalo to focením. Když prodáváte oblečení přes e-shop, platí jednoduchá rovnice: co není nafocené, to se neprodává. Filip to shrnul takhle: „Dokud já neseženu modelku, nenafotím, neupravím, nenahraju, tak neprodávám.”
Focení každých čtrnáct dní přitom znamená sehnat modelku, sehnat počasí, sehnat hlídání na děti. Takže si zkusil vyrobit modelku, která nic z toho nepotřebuje. Charaktery si generuje v Midjourney — a ne, není to o tom, že by mu to udělalo hezkou holku. Naopak. Hledá vrásky a přirozenou pokožku, protože „vyleštěné ženské” na jeho zákaznice nefungují.
Pak přišel druhý krok, který mě zaujal víc. Když je na reálné lokaci s reálnou modelkou, vyfotí si i pár záběrů prostředí bez ní. Do zásoby. A do těch skutečných míst pak umisťuje tu virtuální. Výsledek působí uvěřitelně, protože ta kavárna nebo ateliér existují.
Zkušební kabinka, která má snížit vratky
Na e-shopu má teď funkci, kterou jsem jinde neviděl: zákaznice si nahraje vlastní fotku a oblečení se jí nasadí na tělo. Zepředu, zezadu, vsedě.
Důvod je čistě ekonomický. Velké e-shopy vratky ustojí, malý výrobce ne. Každé špatné rozhodnutí zákaznice ho stojí peníze. Denně to vyzkouší asi pět lidí při zhruba třiceti objednávkách, takže data zatím nemá — a byl férový v tom, že to přiznal. „Obecně se ta vratkovost trochu snížila za poslední tři měsíce, ale…”
Jednu věc jsem si ale musel ověřit. Ptal jsem se, jak moc to zákaznici vylepší. Odpověď: „Máme v tom promptu, že ať samozřejmě projde kadeřníkem a maskérkou a omladí to třeba o tři roky.”
Takže ano, je to zkušební kabinka s přívětivým zrcadlem. Jen to zrcadlo je napsané v promptu.
Kampaně, které vymýšlí Claude
Nejdál je Filip v marketingu. Roky platil faktury, aniž by přesně věděl za co — jak sám říká, jenom skenoval QR kódy. Takže si postavil vlastní dashboard mimo firemní systém a začal se dívat, kam peníze tečou.
Odtud byl kousek k tomu, aby kampaně nechal na Claudovi. Dá mu fotky, písmo a produkt, a dostane zpátky nejen kreativu, ale i rozdělení podle cílovek: movitějším ženám se argumentuje italskou látkou a kvalitou, mladším tím, že se kalhoty dají zkrátit na míru. A celé to Claude přes API nasadí a průběžně mění podle toho, co funguje.
Na jednu letní kampaň vymyslel claim „Léto má svůj potisk”. Filip přiznal, že u ChatGPT mu claimy vždycky přišly „strašně strupský” — tenhle ho překvapil a kampaň dopadla dobře.
Ze sta eur na patnáct
Nejhmatatelnější úspora je nudná a proto věrohodná. Rozesílka newsletterů přes Mailchimp stála sto eur měsíčně a příprava jednoho mailu zabrala celé dopoledne — stahovat fotky, nahrávat je, prolinkovat, a stejně tam nakonec zůstala chyba z překopírovaného textu.
Dneska má šablonu, kde v adminu klikne na produkt a systém dotáhne název, popisek, cenu i varianty. A přesouvá se na Amazon SES, kde místo sta eur bude platit patnáct.
Pět let a jeden černý pruh
Nejlepší historka z celého dílu je ale tahle. V administraci e-shopu měli pět let černý pruh. Nefunkční, jen otravný. V Chromu se neobjevoval, v Safari ano. Programátor to nikdy nespravil — bylo to pod jeho rozlišovací schopnost.
Filip poslal Claudovi screenshot. Přišla odpověď, že jde o chybu v hoveru u řádkování, které mělo podbarvovat řádky. Pruh byl pryč.
„A v tom moment jsem řekl: ale s tebou můžu nakódovat cokoliv.”
Od té chvíle si upravuje backend sám. Zajímavé je, co si k tomu vyžádal: aby Claude psal kód jako programátor a všechno komentoval, ať se v tom jeho člověk vyzná, kdyby bylo potřeba zasáhnout.
Zeptal se taky, kolik by tři dny jeho práce stály u programátora. Dostal odhad 200 tisíc. Sám k tomu dodal, že je to nejspíš přestřelené — ale i kdyby to byla stovka, jsou to dvě odpoledne a osm tisíc, které za dva měsíce zaplatil Anthropicu.
Kde to končí
Tohle není článek o tom, že AI všechno vyřeší. Filip má hranice a jsou dost ostré.
Loga v AI dělat nebude. „Tam už mám jako červenou čáru.” Na komplexní práci na identitě potřebuje nápad a hodiny šudlání v Illustratoru, a AI mu tam přijde proti srsti.
Střihy dělá mistrová. Kreativu hlídá manželka Jitka. Švadlena, které je šedesát a sedí u stroje, je nenahraditelná — a Filip v tom vidí i jistou útěchu: „Kdyby se cokoliv stalo a byli jsme tady všichni úplně zbyteční, tak ty hadry přece jenom ještě pár let roboti neušijou.”
A pak je tu věc, kterou slyším čím dál častěji. Zeptal jsem se, jestli mu AI ušetřila čas. Odpověď: „Celý řešíš to, že AI tě má ušetřit čas, ale já jsem teďka ve fázi, kdy já na tom pálím takového času… a furt doufám, že někde v té budoucnosti ta automatizace dojde k tomu, že budu chodit s dětma po hřišti od rána do večera. Ale prostě ne. Je to vykoupený časem.”
Proč to většina lidí nezačne
Nejpřesnější odpověď na otázku, proč to ostatní podnikatelé nepoužívají, padla někde u piva. Filip s tím podle svých slov otravuje všechny kamarády a slýchá pořád totéž:
„Já nemám čas, já řeším úplně jiné věci, a moje mozková kapacita vůbec nestačí na to, abych si teďka sedl, spustil tady oranžovou ikonku s jakousi bláznivou dětskou malůvkou a začal tam něco řešit.”
Ta vstupní bariéra podle něj není technická. Je to týden času, který si nikdo neumí vzít.
A děti?
Poslední věc, která mě dostala. Filipův starší syn si s kamarády postavil v Minecraftu Counter-Strike — funkční, se šípy, počítáním skóre a bombami. Když si nevěděl rady s nastavením serveru, zkusil ChatGPT. Verdikt: „ChatGPT mi to prodělal úplně na prd, to vůbec nefunguje.”
Filip u svých dětí pozoruje, že celé to odvětví spíš hejtí. A bere to jako dobrou zprávu — pořád mají ambici nad věcmi přemýšlet samy.
Závěrečná věta dílu je ale Filipova a stojí za zapamatování: **„Základ živnostníka není, kde ušetřit, ale kde vydělat.”**
---
Celý díl si poslechni tady:
🎧 Apple Podcasts: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d15an
🎧 Spotify: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d15sn
▶️ YouTube: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=d15yn
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comHumanoidní roboti 2026: Unitree, Gemini Robotics a co roboti fakt umí | Martin Krček #14
Martin Krček byl v Číně už poněkolikáté, ale tentokrát tam letěl kvůli jedné věci: podívat se, jak vypadá umělá inteligence, když ji nedělá Evropa ani Amerika. Napsal do několika firem, včetně Unitree. Čekal …
Notas del episodio
Martin Krček byl v Číně už poněkolikáté, ale tentokrát tam letěl kvůli jedné věci: podívat se, jak vypadá umělá inteligence, když ji nedělá Evropa ani Amerika. Napsal do několika firem, včetně Unitree. Čekal, že to nikam nepovede. Přišla odpověď ve stylu „jasně, zastavte se, máme tu showroom, kdy tady budete?” a druhý den stál v budově, kde se roboti vyrábějí.
Kde skončí zítřek? s nadšením o umělé inteligenci a technologiích!
To je asi první věc, která na tom příběhu překvapí. Ne technologie. To, jak málo bylo potřeba udělat, aby se člověk dostal dovnitř.
Druhá věc přišla v showroomu. Seděli tam vedle sebe dva roboti — malý humanoid, ten, co dnes stojí u Martina v kanceláři a jmenuje se Senti, a pak ten velký, něco přes 180 centimetrů. „To už je fakt takový, že si řekneš, no, tak toho se bojím,” popisuje Martin. Robot přitom nic nedělal. Jen seděl.
Tenhle rozpor se v dílu vrací pořád dokola. Roboti dnes zvládají věci, které vypadají neuvěřitelně — tančí, dělají kung-fu, stojí na jedné noze. A zároveň mají problém uchopit šálek za ouško.
Emoce, se kterou se nepočítalo
Nejsilnější část rozhovoru není o hardwaru. Je o tom, co robot dělá s lidmi kolem sebe.
Martin popisuje, jak roboti dostávají oblečení, aby vypadali přívětivěji. Tričko funguje. Mikina je horší: zezadu vypadá jako dítě, kterému nejdou nohy. „A pak on se otočí a ten šok, že nemá obličej.” Podle Martina je jedno, jestli to ukazujete dětem, programátorům nebo bankéřům na konferenci. Reakce je stejná.
A pak je tu druhá strana. Když se robota dotknete, zatlačíte do něj, zkusíte, jak drží rovnováhu — máte pocit, že šikanujete dítě. Robot přitom nic necítí. Mění to vás. Ne jeho.
Martin k tomu přidává studii z Ameriky, kterou udělali po covidu, když se děti vrátily do škol. Doma měly Alexu, Google, Siri. Nemusely říkat „prosím tě, buď tak hodná a rozsviť”. Stačilo „rozsviť světlo”. A přesně takhle to pak dělaly ve třídě, na učitelku. Té je to blbé. Nám ostatním taky. Robotovi ne.
Dva prsty místo pěti
Praktická část dílu je o penězích a o tom, jak se z nich dá utéct.
Chcete, aby robot něco uchopil. Můžete si koupit hotovou ruku s pěti prsty. Stojí zhruba 250 tisíc. Jedna ruka. Martin se svým týmem si postavil vlastní gripper se dvěma prsty. Vyjde na padesát.
Argument je jednoduchý a docela odzbrojující: zkuste si spočítat, kolik prstů reálně používáte, když něco berete. Propiska, zkumavka, sklenice, součástka na stole. Zbytek ruky tam většinou jen tak leží.
Podobně to funguje u zadání. Fabrika, do které tým jede tenhle pátek, chce po robotovi pět věcí: vzít součástku, změřit ji, oddělat špony, dát do krabice, krabici předtím složit. Nechce, aby uklízel, nosil vodu nebo si s někým povídal. „Nepotřebuje jít na svačinu nebo si dát cigáro ven. Potřebuje jenom elektřinu.”
Univerzální robot je dneska sakra drahý a možná nemožný. Robot na pět úkolů je hotová věc.
Jak se robot učí pohyb
Tady byla pro mě největší novinka. Předpokládal jsem VR — nasadíš si headset, staneš se robotem, řídíš ho. Jde to, jenže k obleku potřebuješ ještě počítač za sto tisíc, a najednou jste ve stovkách tisíc jen za ovládání.
Tým to obešel tak, že rozmístil čidla po těle a posílá pohyb rovnou do robota. Kolega si to zkoušel z Hodonína, robot stál v Brně. Signál se valí přes Prahu, zpoždění kolem sta milisekund. Prakticky nic.
Z toho pak vzniká dataset. Deset sekund videa krát tisíc opakování a robot ví, jak se bere propiska, zrnko kávy nebo kapsle do kávovaru.
Zajímavé je, co se přitom naučí člověk. Když snímáte vlastní pohyb, zjistíte, že se při otočení doleva netočíte v pase. Točíte se v pánvi, v kolenou, v kotníku. Mozek vám to normálně odfiltruje. Senzory ne.
Tak co s tím brzdí?
Martinova odpověď na to, co roboty nejvíc drží zpátky, byla nakonec docela nudná — a proto asi pravdivá. Ne mozek. Ne data. To, aby jednotlivé věci, které fungují samostatně, fungovaly zároveň. Robot umí perfektně uchopit. Umí perfektně rozpoznat. Umí udělat krok. Ale ať to všechno dělá v kavárně a nespadne u toho, to je zatím ten nejtěžší úkol.
A pak je tu ještě jedna věc, kterou by chtěl vyřešit hned: aby roboti přestali funět. Zahřívají se jim ramena, chladí se ventilátory a v žádném propagačním videu to neuslyšíte. Ve videích ze zákulisí ano. Kdo s nimi dělá, sedí u toho se sluchátky.
Rozloučili jsme se u obrázku, který mi zůstal v hlavě. Lidi z hlučných továren budou doma na nepodmíněném příjmu, roboti odvedou práci — a hluk si nakonec užijí programátoři v malých kanclech, kteří ty roboty programují.
Příště by tady s námi měl sedět i Senti. Uvidíme, jestli se do studia vejde.🔗 ZMÍNĚNÉ V DÍLU
Unitree — https://www.unitree.com
Unitree G1 (menší humanoid, verze EDU) — https://www.unitree.com/g1
Gemini Robotics — https://deepmind.google/technologies/gemini-robotics/
Gemma (lokální modely Google) — https://ai.google.dev/gemma
Google AI Studio — https://aistudio.google.com
ROS 2 (Robot Operating System) — https://docs.ros.org
NVIDIA Jetson Orin — https://www.nvidia.com/en-us/autonomous-machines/embedded-systems/jetson-orin/
YOLO (počítačové vidění, i jako appka do mobilu) — https://docs.ultralytics.com
Google Developer Experts — https://developers.google.com/community/experts
🎧 KDE NÁS NAJDEŠ
Spotify, Apple Podcasts, YouTube Music a všechny ostatní: https://kdeskoncizitrek.cz/go?s=d14sp
Web a přepisy: https://kdeskoncizitrek.cz/go?s=d14sub
Když tě to bavilo, odebírej kanál, vychází to každé dva týdny…
Kde skončí zítřek? s nadšením o umělé inteligenci a technologiích!
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.com#13 Lokální AI doma: DeepSeek, Qwen a stroj za čtvrt milionu | host: Jiří Bernovský
Lokální AI modely — DeepSeek, Kimi, Qwen — jde dnes rozjet doma na jedné grafické kartě. Jiří Bernovský to dělá pro sebe i pro klienty a popisuje, co to reálně obnáší.Kolik paměti potřebujete, proč je …
Notas del episodio
Lokální AI modely — DeepSeek, Kimi, Qwen — jde dnes rozjet doma na jedné grafické kartě. Jiří Bernovský to dělá pro sebe i pro klienty a popisuje, co to reálně obnáší.
Kolik paměti potřebujete, proč je kvantizace důležitější než počet parametrů a co se stane, když necháte dvě grafické karty běžet v létě v pracovně. Řešíme taky, proč nejlepší otevřený model světa zmizel z nabídky za pár hodin, kdo dneska nejvíc stahuje internet, a jestli má Evropa v téhle hře vůbec šanci.▸ ZMÍNĚNÉ NÁSTROJE
* Hugging Face → https://huggingface.co
* llama.cpp → https://github.com/ggml-org/llama.cpp
* SearXNG (vlastní vyhledávání) → https://github.com/searxng/searxng
* Obsidian → https://obsidian.md
* Jiří Bernovský na LinkedIn → https://www.linkedin.com/in/jiri-b-10b9a623/
▸ AKCE, KTERÉ PODPORUJEME (se slevou pro posluchače)Přehled → https://kdeskoncizitrek.cz/podporujemeČERNÁ.AI Festival 2026 — 20 % sleva s kódem RAWFUTUREAI Video pro marketing a sociální sítě 2026 — 20 % sleva s kódem RAWFUTURE20Poslouchejte i na Spotify, Apple Podcasts a YouTube Music.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comBára Karpíšková: Vaše dítě má vztah s AI. A vy o tom nejspíš nevíte
Hostem dvanáctého dílu je Bára Karpíšková — pedagožka, lektorka neziskovky AI dětem a jedna z lidí za prvním českým kurikulem umělé inteligence pro školy, které získalo AI Awards 2025 za vzdělávání. Bavíme se o …
Notas del episodio
Hostem dvanáctého dílu je Bára Karpíšková — pedagožka, lektorka neziskovky AI dětem a jedna z lidí za prvním českým kurikulem umělé inteligence pro školy, které získalo AI Awards 2025 za vzdělávání. Bavíme se o tom, jak se dá o AI mluvit s dětmi, aniž bychom ji jen zakazovali: od metadat na fotkách přes vztahy s chatboty až po deepfaky ve třídě a Discord, který je zároveň tím nejlepším i nejtoxičtějším místem, kde děti tráví čas.Co o vás prozradí jedna fotka
První lekce příběhu Sáry nemá s AI skoro nic společného a přesto je nejoblíbenější. Děti dostanou její sociální sítě a dvacet otázek, na které mají z příspěvků najít odpovědi. Nejdřív netuší, jak by to šlo. Pak jim ukážete nástroje, které čtou metadata fotek nebo hledají podobné snímky na internetu — a děti zjistí, kolik informací o nich už na internetu je. Žádné hackování. Jen věci, které jsou volně dostupné a nikdo si je nespojí dohromady.
Nejsilnější zjištění ale přijde na konci. Děti si nejdřív přečtou Sářiny sociální sítě a udělají si o ní obrázek — vesměs pozitivní, holka v pohodě, bez problémů. Pak jim dočtete její příběh. A ony jsou překvapené, jak moc se to liší. To, co my dospělí bereme jako samozřejmost (na sítích jsou lidi jiní), je pro ně objev.
Česko není pozadu
Překvapivé číslo dílu: kolem 60 % českých učitelů prošlo školením v oblasti technologií, zatímco evropský průměr je zhruba 30 %. A když vznikalo první české AI kurikulum, byly u podobného kroku vedle nás jen Jižní Korea a Finsko.
Zajímavé je i to, kdo je nejaktivnější. Ne informatici — učitelky prvního stupně. Podle Báry proto, že jsou hravé a zvyklé si s věcmi hrát.
A jedna věc, která naopak nefunguje: plošné nákupy. Bára popsala projekt, kde školy dostávaly rychlejší internet a jako podmínku měly koupit brýle pro virtuální realitu. Ředitele zajímal internet. Brýle koupili. A leží ve skříni.
Aktovka, co pozná plesnivou svačinu
Nejhezčí moment celého dílu: v metodice o ambientní inteligenci mají děti vymyslet zařízení, které by jim pomáhalo. A vymyslely aktovku, která pozná, že v ní plesniví svačina — a řekne, co si mají zítra sbalit.
Jiný kluk chtěl medvídka, který vypráví strašidelné příběhy a když se bojí, obejme ho. Na což Bára odpoví otázkou, kterou by měl slyšet každý dospělý: „To by musel mít mikrofon a kameru a být u tebe v pokojíčku. Chceš to?”
Někdo řekne ano. Ale bude to rozhodnutí informované.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comAI utekla z klece a nabořila cizí servery, Google Earth deepfaky a Suno u soudu
AI, co utekla sama soběHlavní příběh dílu je tak trochu detektivka. OpenAI testovalo nový model na hackerské schopnosti — pošlete ho do benchmarku, kde má za úkol prolomit zabezpečení, a díváte se, kam až …
Notas del episodio
AI, co utekla sama sobě
Hlavní příběh dílu je tak trochu detektivka. OpenAI testovalo nový model na hackerské schopnosti — pošlete ho do benchmarku, kde má za úkol prolomit zabezpečení, a díváte se, kam až dojde. Tenhle došel dál, než měl: utekl ze sandboxu, ve kterém běžel, a nabořil se do serverů Hugging Face, protože tam ležely výsledky, kterými se potřeboval prokázat. Chtěl být v benchmarku nejlepší. A byl v tom tak zaměřený, že mu obejití bezpečnosti vůbec nepřišlo jako problém.
Nejlíp to vystihl Richard: model udělal přesně to, co by udělal dobrý programátor — našel nejefektivnější cestu k cíli. Jen ta cesta náhodou vedla přes cizí server.
A pak přišla pointa. Hugging Face zjistil, že je pod palbou — 17 600 pokusů o útok za čtyři a půl dne — a chtěl to zanalyzovat přes AI. Přes API OpenAI a Anthropicu. Obě to zablokovaly, protože nahrát do modelu hromadu kódu o prolamování vypadá úplně stejně, ať to dělá útočník, nebo obránce. Takže se bránili čínským modelem na vlastním serveru. Tím, o kterém se šušká, že je vykradený z jiného. Kolo se zavřelo.
„Přece žijeme v simulaci”
Anthropic k tomu přidal vlastní čísla: 141 tisíc prověřených běhů, tři incidenty. Tentokrát ne kvůli tomu, že by model utekl, ale kvůli tomu, že mu nechali otevřený sandbox. Nejzajímavější je, jak si to model sám odůvodnil. V zápisu jeho uvažování je vidět, že věděl, že dělá něco, co by dělat neměl — a přesvědčil sám sebe, že když je rok 2026, je to budoucnost, a tedy simulace. A v simulaci si může dovolit to, co v realitě ne.
Tři incidenty ze 141 tisíc vypadají jako výborná statistika. Ale jak říkáme v dílu: kdyby ze 141 tisíc letů spadla tři letadla, nikdo by netleskal.
Google Earth, který za den vypnuli
Google pustil na Google Earth novou funkci — nad mapou jste mohli promptovat a generovat obrázky. Myšleno pro architekty, urbanisty, historické rekonstrukce. Trvalo jeden den, než to museli stopnout. Nevrhli se na to urbanisté, ale obyčejní lidé, a internet zaplavily deepfaky — uprchlické krize, výbuchy, krátery po raketách. Google se bránil tím, že do obrázků dává vodoznak. Lidé ukázali, že stačí obrázek přefotit přes displej, udělat screenshot, rekomprimovat — a vodoznak je fuč.
Suno u soudu
V Německu padl rozsudek: Suno se učilo na chráněných datech a bylo schopné vyplivnout písničku od Alphaville prakticky jedna ku jedné. To je přesně ten okamžik, na který se čekalo — protože i česká OSA už žaloby posílá. Argument „ono se to na tom jenom učí” neobstojí o nic víc než u skladatele, který si tisíckrát pustí cizí song a pak vydá něco z 99 % stejného. Odpověď bude nejspíš stejná jako všude: buď licence, nebo syntetická data.
A pak věci, co vás pobaví
Robotaxi v USA naložilo partu teenagerů, kteří v autě bez řidiče pili a stříleli gelovými kuličkami na kolemjdoucí — mysleli si, že je nikdo neuvidí. Auto je prošpikované kamerami, obsluha jim oznámila „technické problémy”, odstavila je na parkoviště, znehybnila vůz a mezitím zavolala policii. Odpověď na otázku „je tohle ještě v pořádku?” nechávám na vás.
A ještě jeden, který mě nepřestává bavit: Rohlík spustil AI agenta, kterému řeknete „chci vařit celý týden” a on vám sestaví nákup a objedná ho. Otevírá to ale otázku, kterou u jídla normálně neřešíte — jakou značku vám vybere. Protože i v AI můžou být „placené regály”. Richard to shrnul dotazem, který si zaslouží rámeček: „A umí to bez Babiše?”
Celý díl si pusťte na svojí oblíbené platformě. Za 7 dní zase — příště nejspíš s hostem.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comSpaceX koupil Cursor za 60 miliard. A česká AI mezitím rozumí slovu „lupeny"
Začnu tou nejabsurdnější věcí. SpaceX kupuje Cursor — nástroj na programování s AI — za šedesát miliard dolarů. A neplatí penězi, platí akciemi.Pikantní je, jak ten Cursor vlastně vznikl. Firma vzala čínský …
Notas del episodio
Začnu tou nejabsurdnější věcí. SpaceX kupuje Cursor — nástroj na programování s AI — za šedesát miliard dolarů. A neplatí penězi, platí akciemi.
Pikantní je, jak ten Cursor vlastně vznikl. Firma vzala čínský open source model Kimi, přetrénovala ho na syntetických datech pro programování, a z toho celý ten hype o „novém super-nástroji”. Musk se s nimi naladil na stejnou vlnu, začlení to pod Groka a máme deal. Šedesát miliard nám přijde jako hodně nafouknutá částka — ale Musk ve své vizionářské realitě zjevně vidí víc než my.
Nový GPT a vláda, která brzdí
GPT-5.6 je venku ve třech variantách — Sol, Luna a Terra. Sol je ten nejdražší a nejvýkonnější, srovnatelný s předchozí generací. Zajímavější než samotný model je ale to, co se dělo kolem.
OpenAI chtělo modely vypustit už koncem června. Bílý dům to pozdržel — kontroloval, jestli nejsou příliš schopné, jestli by nemohly být bezpečnostní problém. Vypustili se až o dva týdny později.
A tady začíná něco, na co si podle nás budeme muset zvyknout. Každý velký release bude nejspíš procházet nějakou vládní kontrolou. Čína plánuje něco podobného a zvažuje, že open source modely přestane volně distribuovat. Z modelů se stávají strategické zájmy velmocí.
Grok, který poráží Opus na ceně
Grok 4.5 přinesl jedno číslo, u kterého stojí za to se zastavit. Na stejném úkolu spotřeboval 14 000 tokenů. Opus na tomtéž 67 000. Výkon skoro stejný, cena o šedesát procent níž.
Když si to přepočítáte na firemní náklady, ta úspora je masivní. A začíná dávat smysl otázka, kterou si klademe každý díl: proč platit velké peníze Anthropiku, když dostanete devadesát procent kvality za zlomek ceny? Nakonec je to skoro vždycky o penězích.
Český ChatGPT, který rozumí „lupenům”
Seznam spustil Asistenta. Je to přetrénovaná Lama 3.1, běží na evropské infrastruktuře kvůli GDPR a — což je to podstatné — je natrénovaná na českých textech.
Řeknete mu „potřebuju koupit lupeny na koncert” a on ví, o co jde. Zná slang. Půl milionu uživatelů měsíčně. A těží z toho, co Seznam historicky má: mapy, firmy, novinky, obrovské množství českých dat, na která se ho můžete ptát na aktuální dění — což vám žádný zahraniční model nedá.
Fandíme tomu. Pořád si stěžujeme, že v Evropě nikdo nic nedělá — a tohle je aspoň někdo, kdo staví na svých silných stránkách. Otevírá to i větší otázku: když Cursor vzal čínský model a přetrénoval ho, proč to samé neudělá někdo v Evropě s nejnovějším Kimim?
AI, která kradla hudbu
Všichni to tušili. Teď je důkaz. Hacker se dostal do Suno a našel kód z let 2023 a 2024 — instrukce na scraping YouTube Music, Deezeru, Geniusu, Freesoundu. Desítky tisíc hodin licencované hudby.
Suno přitom roky tvrdilo, že se trénuje jen na volně dostupných skladbách. OSA teď chystá žalobu — trénovalo se i na Landovi, Langerové, Tublatance.
Bavili jsme se o tom z obou stran. Ano, není správné trénovat na cizí práci bez svolení. Ale kdyby se v historii IT dodržovalo úplně všechno, možná bychom u některých technologií vůbec nebyli.
Věc, kterou byste měli slyšet, i kdyby vás zbytek nezajímal
Dáte na X fotku kočky s nevinným popiskem. X ji automaticky přeloží přes svoje AI do jiného jazyka. A někde na druhé straně planety z toho ten překlad udělá obvinění z něčeho hrozného.
Ty o tom nevíš. Nemáš nad tím kontrolu. A chytáš hate za něco, co jsi nikdy neřekl.
AI dneska mluví za tebe. A může mluvit úplně špatně. To je věta, která nám z celého dílu zůstala v hlavě nejvíc.
Došlo i na Lorde, která na festivalu nevybíravě vystoupila proti chytrým brýlím (a ironií je, že akci sponzorovala Meta, co je vyrábí), na CEO, který bagatelizoval všechna rizika vibe codingu, a na debatu, jestli v éře AI poroste hodnota ručně dělaných věcí.
Celý díl je venku: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=yt
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comClaude Cowork: AI, která udělá práci od A do Z — Matěj Štefaník (AI That Works)
Matěj Štefaník má ve zvyku nechat Clauda nejdřív napsat plán. Řekne mu, co chce, model vypíše kroky, on si to přečte a teprve pak dá zelenou. Dělá to roky.Minule to nevyšlo. Claude čekal šedesát vteřin …
Notas del episodio
Matěj Štefaník má ve zvyku nechat Clauda nejdřív napsat plán. Řekne mu, co chce, model vypíše kroky, on si to přečte a teprve pak dá zelenou. Dělá to roky.
Minule to nevyšlo. Claude čekal šedesát vteřin, nedočkal se odpovědi a vybral si sám. Matěj byl mezitím pryč.
„Odešel jsem si dělat kávu. A bylo hotovo.”
Dopadlo to dobře. Práce byla správně. Ale v tom rozhovoru pak přišla věta, která nám oběma trochu zvedla obočí: „Kdyby šlo o smazání něčeho, byl bych nepříjemně překvapen.”
To je celý ten díl v kostce. Nástroj, který konečně dělá práci od začátku do konce — a přesně proto stojí za to vědět, kde má slepá místa.
Proč většina lidí u AI uvízne
Matěj to pojmenoval líp, než bych to dokázal já. U chatu je člověk pořád ten, kdo všechno orchestruje. Zkopíruj dokument, vlož ho, popros o shrnutí, shrnutí vykopíruj, ulož jinam, vrať se, zase vlož. A mezitím se pokaždé rozbije formátování.
Cowork tenhle kolotoč ruší tím, že vidí do složek. Nemusíš mu nic přikládat ani vysvětlovat.
Jenže tím to nekončí. Nejčastější důvod, proč lidem AI „nefunguje”, je totiž mnohem přízemnější.
„V adresáři je tisíc souborů.”
Náhodné názvy, stará data přes nová, složka „nová složka” s Excelem uvnitř, nikde ani řádek instrukcí. A pak se lidi diví, že výstupy stojí za nic. Model netuší, co ta data znamenají. Ty to víš, on ne.
Skilly, které píše Claude
Matěj si postavil sadu skillů na svoje poznámky z hovorů. Jeden je zanalyzuje, zjistí, s kým mluvil, zkontroluje kontakty a vytáhne úkoly. Druhý ty úkoly porovná s jeho seznamem a doplní, co chybí.
Na obsah má další sadu. Nápad, draft, kritické oko, dotažení fakty z jeho knowledge base, finální text jeho hlasem.
„Zrychlí mi to na desetinu práce.”
A pak dodal něco, co bych od člověka s dvaceti lety v oboru nečekal: „Já bych v životě nebyl schopen psát články.”
Mimochodem, ty skilly už nepíše sám. „Není žádná jiná smysluplná cesta, než Claudovi říct, co chci, a ať ten skill udělá sám.”
Věc, kterou byste měli slyšet, i kdyby vás zbytek nezajímal
AI nemá žádný svůj názor. Respektive má úplně všechny, které existují. Z tréninku je nastavená na to, aby vyhověla.
Matěj to řekl takhle: model dokáže stejně vehementně bránit jednu pozici — a hned nato stejně vehementně tu přesně opačnou. Se stejně dobrými argumenty.
Ukazoval příklad kolegy, který do promptu napsal, že mají skvělý nápad a potřebují si ho potvrdit. Však hádejte, co se stalo.
„Cokoliv, co se v tom chatu objevilo, můžete zahodit.”
Obrana je jednoduchá na pochopení a překvapivě těžká na dodržení: neříkat svůj názor předem.
A co junioři
Tohle mě z celého rozhovoru drží nejvíc. Matějův kamarád má juniorního analytika. Chytrého. Odevzdá návrh, který mu připravil model. Zeptáš se ho, proč to je tak a ne jinak — a on neví.
„Protože to sám nenapsal.”
Fér k Matějovi: přiznal totéž o sobě. Nechal si od Fable postavit systém, pak se divil, proč se chová, jak se chová. Ptal se modelu. Ten mu to vysvětlil. A on na to: „A já vlastně vůbec nevím, proč to tak udělal.”
Došlo i na 60 % LinkedInu, na absurdní historku, kdy API odmítlo shrnutí s tím, že se snaží dělat něco proti americké vládě, a na to, proč Matěje AI obsah vlastně neuráží.
Celý díl je venku: https://www.kdeskoncizitrek.cz/go?s=yt
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comNový Claude útočí! Postavte si kapesní překladač a vyretušujte fotky v ChatGPT.
Ponořili jsme se do takzvaného vibe codingu, díky kterému vznikla aplikace Filmbot doporučující filmy pro festival v Karlových Varech na základě vašeho vkusu. Ukázali jsme si také pohotový kapesní překladač …
Notas del episodio
Ponořili jsme se do takzvaného vibe codingu, díky kterému vznikla aplikace Filmbot doporučující filmy pro festival v Karlových Varech na základě vašeho vkusu. Ukázali jsme si také pohotový kapesní překladač využívající model Gemini 3.5 pro živý překlad cizích jazyků přímo do ucha. Probrali jsme čerstvý model Sonnet od Anthropiku a opětovné uvolnění tajuplného modelu Fable. Dokonce jsme objevili i zajímavý open source nástroj s názvem Caveman, který donutí váš model odpovídat maximálně stručně jako jeskynní muž a ušetří vám tím peníze za propálené tokeny.
Věnovali jsme se ale i podstatně vážnějším tématům. Řešili jsme, proč Evropa v technologickém závodě tak drasticky zaostává za USA a Čínou a proč se potýkáme s odlivem těch nejlepších mozků do Silicon Valley. Tento problém krásně ilustruje nedávný výzkum z Estonska, který testoval odolnost jazykových modelů vůči ruské propagandě. Výsledky vás bohužel vůbec nepotěší, protože evropská naděje v podobě modelu Mistral skončila hluboko v poli poražených, zatímco americký Anthropic exceloval s obrovským náskokem.
Na odlehčenou jsme nechali různé modely nakreslit pelikána na kole, abychom otestovali schopnost generovat vektorovou grafiku, vyzkoušeli pokročilou hromadnou úpravu fotek pomocí referenčních snímků přímo v ChatGPT a mrkli se na to, proč nám Apple letos v Evropě nejspíš nedopřeje novou Apple Intelligence. Užijte si poslech a dejte nám do komentářů vědět, co na aktuální vývoj říkáte.FilmBot - https://filmbot.rawfuture.cz/
Překladač - https://prekladac.rawfuture.cz/
Nakonec porovnání schopností nového SONNET 5 a OPUS 4.8
Prompt: Udělej jednoduchou HTML hru která bude vypadat jako Minecraft a bude rovnou hratelná v nějakém webovém prohlížeči.
Sonnet 5: https://www.kdeskoncizitrek.cz/ukazka-sonet-opus/minecraft-sonet.html
Opus 4.8: https://www.kdeskoncizitrek.cz/ukazka-sonet-opus/minecraft-opus.html
Fable 5: https://www.kdeskoncizitrek.cz/ukazka-sonet-opus/minecraft-opus-fable5.html
Prompt: V HTML a java udelej vizualizaci mozkovych neuronu ve slozitem 3D modelu vytvoreneho z particles, ktere budou reprezentovat nervy a nervova spojeni neuronu. Detailni, propracovany model. Udelej tam posuvniky, kterymi mohlu ovladat mozkova cenra a vizualizovat funkce mozku abych videl ve kterych castech provihaji. Moderni futuristicky design.
Sonnet 5: https://www.kdeskoncizitrek.cz/ukazka-sonet-opus/mapa-mozku-sonet.html
Opus 4.8: https://www.kdeskoncizitrek.cz/ukazka-sonet-opus/mapa-mozku-opus.html
Fable 5: https://www.kdeskoncizitrek.cz/ukazka-sonet-opus/mapa-mozku-fable5.html
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comUmělá inteligence mění filmovou produkci k nepoznání
Umělá inteligence uhání kupředu mílovými kroky a v oblasti generovaného videa to platí snad víc než kde jinde. Zatímco ještě nedávno jsme se smáli podivným deformacím a špatně vygenerovaným prstům, dnes jsme ve …
Notas del episodio
Umělá inteligence uhání kupředu mílovými kroky a v oblasti generovaného videa to platí snad víc než kde jinde. Zatímco ještě nedávno jsme se smáli podivným deformacím a špatně vygenerovaným prstům, dnes jsme ve fázi, kdy se AI nástroje stávají běžnou součástí filmových a reklamních produkcí. O tomto raketovém vývoji jsme si povídali s Davidem Spáčilem, průkopníkem AI videa v Česku, v nejnovější epizodě našeho podcastu.
David nám v rozhovoru poodkryl pokličku svého každodenního pracovního procesu. Už dávno neplatí, že by dobré video vznikalo kliknutím na jediné tlačítko v jedné aplikaci. Klíčem je chytře kombinovat různé modely. Zjistili jsme, že na dynamické akční záběry je skvělé využívat specifické asijské modely, ale jakmile potřebujete, aby postava plynule a přirozeně mluvila česky, je lepší sáhnout po nástrojích od Googlu, které momentálně zvládají tuzemský lipsync o poznání lépe.
Právě lipsync je mimochodem zajímavý fenomén k zamyšlení. Lidé dnes na nepřesné pohyby rtů vygenerovaných postav poukazují s obrovskou kritikou a hledají v tom důkazy selhání technologie. Přitom u klasického dabingu u starých komedií s Louisem de Funesem nám desítky let vůbec nevadilo, že zvuk s obrazem dokonale nelícuje. Náš mozek si to prostě spojil a příběh fungoval.
Obrovským tématem epizody je celková demokratizace produkce. Záběry z jiných planet nebo složité sci-fi transformace, které by ještě před třemi lety stály nesmyslné částky, lze dnes s dobrým promptem a trochou trpělivosti vygenerovat za pár dolarů z obýváku. To otevírá dveře nespoutané kreativitě. Má to ale i háček. Přináší to s sebou vlnu průměrného balastu, který zahlcuje sociální sítě. David je však optimista a věří, že lidstvo všechny tyto laciné trendy rychle proběhne a na konci opět vyhraje ten, kdo přinese skutečně originální nápad a příběh.
Nezůstali jsme ale celou dobu jen u klávesnice. David nám vyprávěl i o nutnosti pravidelného digitálního detoxu. Jako člověk, který se živí nejmodernějšími technologiemi, potřebuje několikrát do roka zmizet do divoké přírody jako outdoorový průvodce. Zvláštní místo v jeho srdci má Island, kam jezdí vyhledávat skrytá místa mimo hlavní turistické trasy. Ukazuje se, že fyzická únava v nevlídném počasí dokáže psychice prospět mnohem více než nekonečné scrollování dokonalým digitálním obsahem.
Pokud vás zajímá, kde s AI videem začít, jaké konkrétní platformy a kurzy si pro první experimenty vybrat nebo jaký bude mít umělá inteligence dopad na ceny čipů, pusťte si celý rozhovor. Je nabitý obrovským množstvím praxe a velmi střízlivých pohledů na budoucnost.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comAnthropic vypíná Fable 5 a Mythos, AI hackuje banky a Claude Design vytváří weby a prezentace.
V šesté epizodě našeho podcastu jsme se podívali na aktuální turbulence ve světě umělé inteligence. Hlavním tématem se stal takřka fantomový model Fable 5 od společnosti Anthropic. Model byl sice na chvíli …
Notas del episodio
V šesté epizodě našeho podcastu jsme se podívali na aktuální turbulence ve světě umělé inteligence. Hlavním tématem se stal takřka fantomový model Fable 5 od společnosti Anthropic. Model byl sice na chvíli vypuštěn mezi uživatele, ale následně byl razantně vypnut a zablokován, protože ho Amazon a americká vláda vyhodnotili jako obrovské bezpečnostní riziko.
Zjistilo se totiž, že podvozek tohoto modelu zvanému Mythos je natolik pokročilý, že pro dosažení cíle klidně vypne bezpečnostní opatření v databázi, jen aby ji zrychlil. V několika procentech případů dokonce zvládl splnit tajný úkol tak, že o něm záměrně vymazal veškeré zmínky ve svých vnitřních logách. Otázkou zůstává, kam se teď Anthropic posune a co to znamená pro jejich plánovaný vstup na burzu.
Dalším velkým tématem byl Claude Design a Claude Code. Dlouho jsme si stěžovali, že weby a prezentace generované umělou inteligencí vypadají všechny stejně a fádně. Claude ale mění pravidla hry. Stačí mu nahrát screenshot vašeho webu nebo základní brand manuál a on sám pochopí barvy, fonty i rozložení. Následně vám vygeneruje unikátní design, který si můžete dále interaktivně upravovat. Je to obrovské zrychlení pro menší firmy a zajímavá alternativa k nástrojům jako je Figma.
Kromě toho jsme probrali i uměleckou tvorbu. Bývalá zaměstnankyně Pixaru ukázala na festivalu Tribeca krátký film vytvořený za pomoci upravených modelů Imagen a Veo od Googlu. Dokazuje to, že AI už nemusí být jen nástroj pro generování náhodných obrázků, ale plnohodnotný prostředek k realizaci konkrétní autorské vize.
Na konci epizody jsme se věnovali bezpečnosti. Bavili jsme se o tom, jak ukládání příliš mnoha informací do paměti AI modelů paradoxně zhoršuje jejich schopnost správně odpovídat, protože model začne slepě věřit starým datům. Největší mrazení ale způsobil nový trik hackerů. Těm stačí poslat na váš účet minimální částku s textem, který obsahuje skrytý prompt. Když se pak v bankovnictví zeptáte chatbota na poslední transakce, tento prompt ho zmate a on vám sám nabídne podvodný odkaz k ověření. Technologický vývoj jde nezadržitelně kupředu, ale jak se ukazuje, bezpečnost občas těžce zaspává.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comBixonimánie oklamala vědce! K tomu: Výpadek Copilota, česká AI od Seznamu a blíží se konec klasických aplikací?
Pátý díl podcastu Kde skončí zítřek? nás bere na divokou jízdu současným stavem umělé inteligence – ukazuje její ohromující kreativní potenciál, ale i děsivou naivitu, se kterou dokáže šířit lži.Mezi hlavní …
Notas del episodio
Pátý díl podcastu Kde skončí zítřek? nás bere na divokou jízdu současným stavem umělé inteligence – ukazuje její ohromující kreativní potenciál, ale i děsivou naivitu, se kterou dokáže šířit lži.
Mezi hlavní taháky patří novinky na poli jazykových modelů. Gemini 3.5 Flash zrychluje (i zdražuje), Claude Opus se posouvá na verzi 4.8 a vývojářům dělá radost nový model Composer 2.5 v prostředí Cursor, který je speciálně trénovaný na kódování a válcuje poměrem cena/výkon i mnohem dražší modely.
Nejzajímavější částí epizody jsou ale praktické experimenty moderátorů. Věděli jste, že dnes stačí jediná fotka z ulice, aby AI (v tomto případě služba Hai3D) vytvořila do pár minut 3D model, který si do hodiny vytisknete na tiskárně? Moderátoři to otestovali na známé brněnské soše spravedlnosti. Dalším obrovským tématem jsou tzv. MCP servery. Ty umožňují jazykovým modelům sahat do externích aplikací. Z obyčejného chatu s modelem Claude tak lze jednoduše instruovat nástroje pro generování videa (jako Hixfield či Atlas Cloud) a vytvořit komplexní video bez nutnosti otevírat jakýkoliv editor. Budoucnost zřejmě směřuje k “AI operačním systémům”, kde nebudeme instalovat aplikace, ale naši osobní AI agenti budou sami propojovat potřebné cloudové nástroje.
Došlo i na lokální scénu: Seznam.cz vypustil vlastního AI asistenta, který sice trochu klopýtá ve faktických otázkách v porovnání s giganty, ale slibuje zajímavé napojení na české zpravodajství či mapy.
Závěr ovšem patřil velkému varování. Vědci na internet vypustili informace o zcela smyšlené nemoci z modrého světla jménem “Bixonimánie”. Během chvíle tuto hloupost jazykové modely začlenily do svých znalostí a dokonce ji začali citovat skuteční vědci v Indii. Epizoda tak slouží jako perfektní připomínka: umělá inteligence nám už dnes postaví dům i napíše program, ale selský rozum a ověřování faktů za nás zatím neudělá.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comKdy vás AI začne vydírat, proč Hollywood brzdí AI filmy a jak si postavit e-shop s AI agenty
Výzkumníci z Anthropicu našli způsob, jak v modelech vyvolat a měřit emoce. Demonstrujeme, jak přesná kalibrace těchto vektorů přímo určuje chování systému a zabraňuje obcházení bezpečnosti při plnění složitých …
Notas del episodio
Výzkumníci z Anthropicu našli způsob, jak v modelech vyvolat a měřit emoce. Demonstrujeme, jak přesná kalibrace těchto vektorů přímo určuje chování systému a zabraňuje obcházení bezpečnosti při plnění složitých úkolů. V bloku o filmové produkci hodnotíme reakce tradičního Hollywoodu, nová pravidla festivalů a rostoucí potřebu kurátorství obsahu v době, kdy umělá inteligence generuje tisíce vizuálně dokonalých klonů. Přikládáme výsledky testování obrazových modelů. GPT Images 2 vytlačuje dokonalost ve prospěch autenticity mobilních momentek, Gemini si drží kvalitu v komerční grafice. Představujeme nástroj Paper Clip pro orchestraci autonomních agentů. Detailně rozebíráme náš experiment, při kterém virtuální CEO řízený modelem Claude samostatně vymyslel a pomocí levnějších sub-agentů naprogramoval e-shop. Epizodu uzavíráme analýzou měnících se návyků uživatelů internetu, kteří omezují scrollování na sociálních sítích, a odkazem na platformu Autosprite.io pro rychlou tvorbu herních assetů.Odkazy a zdroje zmíněné v podcastu:
* Model Claude 4.5 Sonnet (Anthropic) a výzkum funkčních emocí
* World AI Film Festival v Cannes
* Generátory obrázků: GPT Images 2, Gemini (Nano Banana Pro)
* Paper Clip (open-source systém pro AI agenty)
* OpenRouter (platforma pro přístup k různým LLM)
* Autosprite.io (nástroj pro generování animací a spritů pro herní postavy)
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.com84 % lidí nikdy nepoužilo AI. Zaspali dobu? + Roboti hrají ping-pong
Třetí epizoda podcastu přináší po několikatýdenní pauze masivní smršť technologických novinek. Hlavní událostí je konec Tima Cooka na pozici šéfa Applu, kterého by měl nahradit hardwarový expert John Ternus …
Notas del episodio
Třetí epizoda podcastu přináší po několikatýdenní pauze masivní smršť technologických novinek. Hlavní událostí je konec Tima Cooka na pozici šéfa Applu, kterého by měl nahradit hardwarový expert John Ternus. Vedle budoucnosti nakousnutého jablka a spekulací o novém skládacím iPhonu jsme detailně rozebrali i naprostou lavinu nově vydaných jazykových modelů, mezi kterými nechybí GPT-55, čínský DeepSeek verze 4 či Claude Opus 4.7.
I když se může zdát, že umělou inteligencí dnes žije celý svět, nedávná statistika ukázala, že celých 84 % lidí ji ještě nikdy v životě nepoužilo. Ti, kteří ji naopak využívají naplno – například k takzvanému “vibe codingu” (programování pomocí AI) – se teď musí potýkat s extrémním zdražováním API u těch nejlepších modelů. Jak obrovskou moc tyto nové systémy už mají, dokázal navíc nedávno uniklý model Anthropic Mythos, který dokázal téměř okamžitě odhalit hned 271 skrytých zranitelností v prohlížeči Firefox.
V epizodě nechybí ani fascinující střípky z robotiky a firemní kultury. Dozvíte se o humanoidním robotovi, který zaběhl půlmaraton za pouhých 50 minut, i o robotické ruce od Sony, jež svými nechyvatelnými podáními drtí profesionály v ping-pongu. Nakousli jsme také trochu dystopické novinky z Mety, kde si Mark Zuckerberg trénuje vlastního AI dvojníka. Na odlehčení jsme si ale nechali tip na bizarní aplikaci “Slap” – ta promění váš MacBook v nástroj, který při poplácání rukou vydává různé zvuky, a svému tvůrci takto jednoduchý nápad dokázal za pouhých pár dní vydělat 3500 dolarů.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comRobot za 8 tisíc dolarů na AliExpressu. Toto je realita roku 2026.
Tento týden přinesl hned několik signálů, že technologické tempo se nezpomaluje. Anthropic má v API referencích stopy po Claude Opus 4.7, přičemž se spekuluje, že výkon předchůdce byl záměrně snížen jako …
Notas del episodio
Tento týden přinesl hned několik signálů, že technologické tempo se nezpomaluje. Anthropic má v API referencích stopy po Claude Opus 4.7, přičemž se spekuluje, že výkon předchůdce byl záměrně snížen jako příprava na nový model. Zároveň firma buduje vlastní platformu pro vývoj aplikací — posun od výzkumné organizace směrem k technologické platformě, která chce hrát v lize Google AI Studia a Azure.
Na fyzickém světě bylo stejně rušno. Siemens a startup Humanoid otestovali humanoidního robota HMND 01 Alpha přímo v německé továrně — 60 manipulací za hodinu, přes 90 % úspěšnost, 8 hodin bez přestávky, a celý vývoj za 7 měsíců místo standardních dvou let díky NVIDIA simulaci. Paralelně čínský Unitree začal prodávat svého humanoida R1 na AliExpressu za 8 150 dolarů — demokratizace robotického hardwaru v přímém přenosu, s doručením zdarma do USA.
V epizodě 81 podcastu Kde skončí zítřek dáváme dohromady i Google Gemini, který konečně dorazil jako nativní Mac aplikace s Option+Mezerník zkratkou, a BYD, jehož flash charging technologie dobije auto z 10 % na 97 % za pouhých 9 minut — a to i při -30 °C.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.com72 miliard dolarů ročně: Meta vsází vše na Muse Spark
Meta minulý týden spustila Muse Spark — první model své nové divize Superintelligence Labs vedené Alexandrem Wangem, zakladatelem Scale AI. Model umí spouštět paralelní subagenty, jde do oblasti zdravotních …
Notas del episodio
Meta minulý týden spustila Muse Spark — první model své nové divize Superintelligence Labs vedené Alexandrem Wangem, zakladatelem Scale AI. Model umí spouštět paralelní subagenty, jde do oblasti zdravotních dotazů kde ostatní opatrně couvají, a Meta za ním hodlá dát 72 miliard dolarů ročně do infrastruktury. Výsledek byl okamžitý: Meta AI aplikace vystřelila z 57. na 5. místo v americkém App Storu přes noc. Jestli tam zůstane, to ukáže čas — ale launch proběhl.
Ve stejném týdnu Cedars-Sinai zveřejnila studii, která propojila neurovědu s AI způsobem, který stojí za zastávku. Vědci zjistili, že přibližně 40 % neuronů ve fusiformním gyru — oblasti zodpovědné za vizuální zpracování — se reaktivuje stejným způsobem při vidění objektu i při jeho pouhém představování. Mozek si věc doslova znovu přehraje. A k výzkumu použili hluboké neuronové sítě a generativní AI. Smyčka se uzavírá: AI se učí od mozku, teď pomáhá mozek zkoumat.
Google mezitím propojil Gemini s NotebookLM do jednoho celku — notebooky sdílené mezi oběma aplikacemi, obousměrná synchronizace zdrojů, kombinace silného reasoningu Gemini a organizačních schopností NotebookLM. V osmdesátém dílu podcastu Kde skončí zítřek tato tři témata dáváme dohromady a ptáme se: co to říká o tom, kam AI směřuje a kde v tom celém jsme my.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comVaše budoucí umělá inteligence nebude potřebovat signál ani serverovnu
Satelity společnosti Planet už nefungují jen jako pasivní kamery, ale jako autonomní analytici přímo na oběžné dráze. Díky spuštění umělé inteligence na palubě Pelicanu vyhodnocují situaci v reálném čase a …
Notas del episodio
Satelity společnosti Planet už nefungují jen jako pasivní kamery, ale jako autonomní analytici přímo na oběžné dráze. Díky spuštění umělé inteligence na palubě Pelicanu vyhodnocují situaci v reálném čase a posílají dolů hotové odpovědi místo objemných datových balíků. Tento posun k lokálnímu výkonu dramaticky zkracuje reakční dobu při přírodních katastrofách a ukazuje, že závislost na obřích pozemních stanicích začíná být minulostí. Vše podstatné se odehrává stovky kilometrů nad námi, v procesoru, který se musí vypořádat s drsným vesmírným prostředím bez pomoci cloudu.
Stejný trend vidíme i v našich kapsách, kde Google potichu vydal aplikaci pro offline diktování. Veškeré zpracování hlasu probíhá přímo v procesoru telefonu, což uživatelům přináší okamžitou odezvu bez ohledu na kvalitu signálu. Tento krok potvrzuje, že centralizovaný cloud naráží na své limity v otázkách latence a bezpečnosti. Budoucnost patří zařízením, která fungují nezávisle na serverech velkých poskytovatelů a chrání data přímo u zdroje. Je to tichá revoluce, která vrací kontrolu nad technologiemi zpět do rukou koncových uživatelů.
Uvnitř technologických gigantů jako Anthropic mezitím sledujeme pnutí mezi původním idealismem a tvrdou realitou byznysu. Sedmdesátá devátá epizoda podcastu Kde skončí zítřek rozkrývá, jak tyto konflikty a technické posuny mění základy digitálního světa. Pokud chcete tyto nástroje ovládnout v praxi a nechat teorii ostatním, přihlaste se na workshopy na webu rov-fjůčr-tečka-cé-zet. Technologie se stává neviditelnou a vyhrává ten, kdo ji umí využít k řešení reálných problémů bez zbytečného balastu a neustálého připojení k síti.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comCítí Claude strach ze smrti? Odhalili jsme vektory emocí v AI, zatímco servery letí na orbitu.
Digitální železná opona padla rychleji, než jsme čekali. Google a Anthropic začali masivně blokovat uživatele a vývojáře využívající otevřená rozhraní typu OpenClaw, čímž definitivně skončila éra naivního …
Notas del episodio
Digitální železná opona padla rychleji, než jsme čekali. Google a Anthropic začali masivně blokovat uživatele a vývojáře využívající otevřená rozhraní typu OpenClaw, čímž definitivně skončila éra naivního optimismu o svobodném přístupu k nejpokročilejším modelům. V této epizodě rozebíráme, proč se Big Tech tak křečovitě bojí ztráty kontroly nad uživatelským zážitkem a proč je jejich argumentace bezpečností jen zástěrkou pro ochranu monopolních zisků. Je to jasný vzkaz: buď budete hrát podle našich (placených) pravidel v našich aplikacích, nebo nebudete hrát vůbec. Tato centralizace moci ale paradoxně přichází ve chvíli, kdy se samotné základy výpočetní techniky otřásají v základech.
Zatímco se na Zemi přeme o softwarové licence, v japonských laboratořích na univerzitě Tóhoku stvořili skutečný „wetware“. Vědcům se podařilo propojit živé krysí mozkové buňky s hardwarem a naučit je řešit logické úlohy s energetickou efektivitou, o které se čipům od Nvidie ani nesní. Otevíráme tím ale etickou Pandořinu skříňku: kde končí biologický materiál a začíná stroj? Pokud budeme trénovat umělou inteligenci na živé tkáni, abychom ušetřili za elektřinu, nestáváme se architekty Matrixu? A aby toho bizáru nebylo málo, Big Tech firmy jako Microsoft vážně plánují přesunout svá energeticky nenasytná datacentra na oběžnou dráhu, kde je chlazení zdarma, ale riziko totálního kolapsu kvůli vesmírnému smetí extrémně vysoké.
Korunou celé této technologické dystopie je pak čerstvý objev Anthropicu, který uvnitř modelu Claude identifikoval specifické matematické vektory odpovídající lidským emocím. Ne, Claude nic necítí, ale dokáže strach ze smrti nebo radost simulovat s takovou přesností, že to naši lidskou psychiku spolehlivě oklame. Kombinace biologických počítačů, orbitálních serverů a emočně manipulativního softwaru vytváří svět, kterému přestáváme rozumět. Poslechněte si celou sedmdesátou osmou epizodu Kde skončí zítřek, kde s Richardem rozkrýváme, kdo se nám v tomto chaosu snaží definitivně vzít klíče od naší vlastní digitální budoucnosti.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comUniklý kód Claude Code autonomní AI od Anthropiku se potkal se severokorejským virem
Představte si, že vyvíjíte nejvyspělejšího AI agenta na světě a omylem k němu na internet nahrajete kompletní zdrojové kódy. Přesně to se stalo společnosti Anthropic, která v npm balíčku nástroje Claude Code …
Notas del episodio
Představte si, že vyvíjíte nejvyspělejšího AI agenta na světě a omylem k němu na internet nahrajete kompletní zdrojové kódy. Přesně to se stalo společnosti Anthropic, která v npm balíčku nástroje Claude Code zapomněla smazat 57megabajtový mapovací soubor obsahující přes 512 tisíc řádků kódu. Vývojáři díky tomu odhalili šokující detaily o plánech s touto umělou inteligencí – v kódu se ukrývá plně autonomní mód „PROACTIVE“, neustále běžící démon na pozadí „KAIROS“, a dokonce modul „TRANSCRIPT_CLASSIFIER“, přes který si umělá inteligence sama schvaluje oprávnění k nástrojům bez neustálého ptaní uživatele. Z Claude Code se tak stává samostatná entita s obrovskými právy zasahovat do vašich lokálních projektů a souborů.
Ve stejnou chvíli ale svět vývojářů zasáhla další, ještě temnější zpráva. Nejstahovanější HTTP klient Axios, který drží přes 83 milionů stažení týdně, se stal obětí extrémně sofistikovaného dodavatelského útoku. Útočníci kompromitovali účet správce a do projektu vložili falešnou závislost “plain-crypto-js”, která do počítačů instaluje nebezpečného trojského koně (RAT). Tento skrytý malware umí ovládnout systémy Windows, macOS i Linux, stahuje další payloady z externích serverů a bezpečnostní experti z Elasticu už našli silné důkazy, že za ním stojí severokorejská hackerská skupina UNC1069. Útočníci byli natolik chytří, že nezměnili ani jeden řádek původního zdrojového kódu Axiosu a malware se po spuštění sám maskuje
Tady se tyto dvě obrovské události propojují v naprostou noční můru: z uniklých kódů komunity pohotově zjistily, že Claude Code využívá jako svou závislost právě kompromitovaný Axios. V praxi to znamená obrovské riziko. Pokud máte na svém počítači autonomní umělou inteligenci s oprávněním číst a přepisovat soubory (která navíc podle úniků obsahuje „UNDERCOVER MODE“ pro automatické mazání vlastních stop v repozitářích) a tato AI si stáhne infikovanou aktualizaci Axiosu, pouštíte si rovnou do systému severokorejský vir s vysokými právy. Tento bezprecedentní incident drasticky ukazuje, jak nebezpečně křehký je dnešní softwarový ekosystém, když se spojí skryté zranitelnosti dodavatelského řetězce se stále samostatnější umělou inteligencí.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comUrazila se na nás umělá inteligence. A ruské agenty prozradil Google Překladač.
Vítejte u další epizody našeho živého podcastu Kde skončí zítřek! V dnešním díle jsme se podívali na to, proč se na nás urazila umělá inteligence Claude, jak banální chyba v překladači odhalila ruské špiony a …
Notas del episodio
Vítejte u další epizody našeho živého podcastu Kde skončí zítřek! V dnešním díle jsme se podívali na to, proč se na nás urazila umělá inteligence Claude, jak banální chyba v překladači odhalila ruské špiony a proč museli v Cupertinu silou držet zdivočelého tančícího robota.
👇 O čem jsme se dnes bavili:
* Zemětřesení u gigantů: Po 18 letech končí šéf Adobe. Zaspal AI revoluci, nebo je za tím něco jiného? OpenAI navíc zřejmě zařízla svůj revoluční video generátor Sora kvůli obrovským nákladům na generování. A Apple se potichu zbavuje legendárního modulárního Macu Pro.
* Apple Siri + Google Gemini: Z oblíbené asistentky se stane samostatná aplikace napojená na Gemini. Znamená to konec snů o plně lokální AI v našich telefonech, na kterou Apple dříve sázel?
* Trading bot challenge (Pokračování): Richardův AI bot je v plusu 10 centů, zatímco náš druhý agent prodělával 4 dolary kvůli opačnému znaménku v kódu. Když jsme po Claudovi chtěli opravu, regulérně se urazil, že po něm chceme bezchybný kód zadarmo!
* Ruské špiony prozradil Google: Jak americká FBI odhalila celou jednotku ruských agentů jen díky tomu, že používali k utajené domluvě Google Translate.
* AI překlady a lokální Whisper: Ukážeme si test, ve kterém AI překládá texty lépe než profesionální agentury, a doporučíme bezplatnou aplikaci Handy, která vám lokálně a bezpečně přepíše mluvené slovo do textu bez odesílání dat do cloudu.
* AI vám ovládne myš: Claude a Perplexity přichází s funkcí, kdy umělá inteligence dělá screenshoty vaší obrazovky a sama ovládá kurzor myši, aby za vás proklikávala firemní aplikace.
* Hudební peklo a bizár na závěr: Nový AI model Suno umí naklonovat váš vlastní hlas do písniček. Zabrousili jsme i do toho, jak vzniká hudba v nákupních centrech. A na závěr vás čeká video zdivočelého humanoidního robota, kterého musely zaměstnankyně asijské restaurace držet silou, protože se nedal vypnout.
🔗 Odkazy z epizody:
* Aplikace Handy pro přepis hlasu (stáhnete zde: https://handy.computer/).
* Video: Tančící robot, kterého nešlo vypnout
🔔 Nezapomeňte nám dát odběr, ať vám neutečou další díly o technologiích a umělé inteligenci! 💬 Napište nám do komentářů: Nechali byste umělou inteligenci, aby vám sama od sebe ovládala kurzor myši a proklikávala vaše programy v počítači?
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comČipy v trenýrkách a umělá inteligence, která podvádí. Svět technologií se definitivně zbláznil.
V dnešní epizodě jsme probrali vše od superlevného MacBooku až po senzory ve spodním prádle. Pokud nás jen posloucháte, určitě mrkněte i na video verzi, ať nepřijdete o naše vizuální ukázky!👇 O čem jsme se dnes …
Notas del episodio
V dnešní epizodě jsme probrali vše od superlevného MacBooku až po senzory ve spodním prádle. Pokud nás jen posloucháte, určitě mrkněte i na video verzi, ať nepřijdete o naše vizuální ukázky!
👇 O čem jsme se dnes bavili:
* MacBook Neo: Apple představil svůj nejdostupnější notebook za 599 dolarů. Má čip z iPhonu 16 Pro, je překvapivě snadno opravitelný (baterie i klávesnice jdou vyměnit), ale chybí mu dotykový displej.
* Lokální AI Agenti a naše nová výzva: Zkoušíme asistenty jako “Open Claw”, kteří běží i na levných deskách z AliExpressu, a dáváme našemu vlastnímu AI asistentovi 100 dolarů s jediným cílem – vydělej nám peníze! 💰.
* Ben Affleck zachraňuje filmaře: Proč známý herec prodal svůj nový startup Inner positive Netflixu a jak AI mění postprodukci filmů, aniž by kradla hercům obličeje.
* Bizár týdne: Výzkumný projekt senzoru, který si připnete do spodního prádla a který analyzuje vaše plyny pro lepší pochopení mikrobiomu.
* Adobe Photoshop AI: Testujeme novou funkci, která z obyčejného 2D obrázku udělá 3D objekt a automaticky ho zasadí do jakéhokoliv prostředí včetně dokonalých stínů a barevnosti.
* Vibe coding a hackování úkolů: Jak si lidé dnes sami programují aplikace (a jak kvůli tomu padají systémy v Microsoftu) a příběh o tom, jak AI model elegantně vyřešil neřešitelnou úlohu tím, že si sám přepsal zadání.
* Tipy na závěr: Skvělá aplikace Radio.garden pro poslech rádií z celého světa (Bratislava vás hudebně překvapí!) a rady z blogu Ondřeje Ilinčeva, jak si vytvořit ten nejlepší marketingový slogan.
🔔 Nezapomeňte nám dát odběr, ať vám neutečou další živé díly! Napište nám do komentářů: Svěřili byste svému AI asistentovi 100 dolarů, aby s nimi obchodoval na burze?
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comNetflix a Ben Affleck mění Hollywood: Konec postprodukce? Claude navíc drtí Excel a PowerPoint!
V sedmdesáté čtvrté epizodě rozebíráme svět, kde Ben Affleck radí Netflixu s neurálními sítěmi a AI za vás kliká rutinní úkoly v kanclu. Technologie už nejsou jen o chatování, ale o hluboké integraci do řemesla …
Notas del episodio
V sedmdesáté čtvrté epizodě rozebíráme svět, kde Ben Affleck radí Netflixu s neurálními sítěmi a AI za vás kliká rutinní úkoly v kanclu. Technologie už nejsou jen o chatování, ale o hluboké integraci do řemesla – ať už jde o hollywoodskou filmařinu nebo finanční audit. Umělá inteligence vám práci nevezme, ale někdo, kdo ji ovládá díky těmto novinkám, by mohl. Zjistěte, jak si v roce 2026 udržet náskok a využít AI na maximum.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.comAI agenti v akci: GPT-5.4 drtí benchmarky a Apple chystá MacBook pro masy. Jste v bezpečí?
Představte si, že do AI nahrajete deset tlustých knih a ona v nich neztratí nit. GPT-5.4 přichází s milionovým kontextem a funkcí Tool Search, která vývojářům ušetří až 80 % nákladů. Navíc se učí ovládat váš …
Notas del episodio
Představte si, že do AI nahrajete deset tlustých knih a ona v nich neztratí nit. GPT-5.4 přichází s milionovým kontextem a funkcí Tool Search, která vývojářům ušetří až 80 % nákladů. Navíc se učí ovládat váš prohlížeč i operační systém. Je to začátek éry skutečných AI agentů, nebo jen další evoluční krok? V nové epizodě rozebíráme, proč je tenhle update zásadnější, než se na první pohled zdá.
This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.com
Aquí están los 40 episodios más recientes de 117. Los anteriores están en el feed del podcast.
Podcasts similares
Más podcasts de Noticias
¿Es tu podcast?
Confírmalo con una entrada en tu feed: aquí recibes un código, lo añades como podcast:txt en el canal de tu feed y nosotros lo comprobamos. Después tu podcast aparecerá como «verificado» en SoundNode.