Saltar al contenido

Doc. Jana Horáková: Umění v době AI a proč nás děsí roboti

10 de noviembre de 2026 · 1 h 2 min

Notas del episodio

Když Boris Eldagsen odmítl převzít cenu za snímek vytvořený pomocí AI, rozpoutal spor o to, co ještě považujeme za fotografii. V rozhovoru na Signal Fóru mi Jana Horáková nabídla užitečné rozlišení: místo toho, abychom každý přesvědčivý obrázek nazývali fotkou, můžeme se ptát, jaký technický obraz před sebou máme a jak vznikl.

Jeden prompt nám o vzniku obrazu moc neřekne

Zadáte pár slov a dostanete obrázek. Tuhle zkušenost dnes zná skoro každý, kdo si vyzkoušel generátor. Jenže umělec může výsledek skládat přes desítky mezikroků, střídat nástroje a pracovat s vlastním archivem. V rozhovoru Jana připomíná Eldagsenovu práci s rodinnými fotografiemi. V takovém případě je důležitý výběr materiálu: přes něj se autor vrací k vlastní rodinné historii. Kdybychom se dívali jen na výsledný obrázek, velká část toho rozhodování zůstane neviditelná.

Možná i proto ji tolik zajímají chyby raných generátorů. Rozmazaný nebo podivně poskládaný obraz mohl ukázat něco, co autor nečekal. Musel si toho ale všimnout a rozhodnout, jestli v tom vidí něco, s čím chce dál pracovat. Dokonalý povrch takové rozhodnutí nezaručuje.

S humanoidem za dveřmi bych usínal hůř

Vysavač může být kulatý a nikomu jeho chybějící obličej nevadí. Robot v pokoji vedle ložnice už ve mně vyvolává jinou reakci. V rozhovoru jsem si říkal, kolik z toho strachu patří samotnému stroji a kolik příběhům, které si o něm neseme od dětství. Jana hned připomněla horory o panenkách, které ožily.

Čapkovi roboti navíc nebyli plechové postavy, jak si je dnes snadno představíme. Horáková v R.U.R. zdůrazňuje okamžik, kdy už se člověk a robot dají splést. Tahle záměna je nepříjemná právě proto, že podobnost nutí člověka rychle rozhodnout, s kým má co do činění. U robotického tuleně, o kterém Jana vypráví v souvislosti s péčí, takové rozhodnutí dělat nemusíme. Přesto může jeho naříkání vyvolat potřebu ho obejmout. Dvě velmi rozdílné reakce na stroje a ani jednu nevysvětlí samotný seznam jejich funkcí.

V archivu může AI pomoct klást lepší otázky

Nejkonkrétnější příklad přišel nakonec. V projektu Vasulka Live Archive (https://vasulkalivearchive.net/) pomáhají neuronové sítě hledat opakující se obrazové a zvukové motivy ve videích Steiny a Woodyho Vašulkových. Jana popisuje, jak si díky tomu při práci s archivem víc všímali zvuku. I když se obraz manipulací skoro rozpadne, známý zvuk nám ještě může napovědět, co se děje.

Příprava dat přitom podle Jany zaměstnala zhruba třicet studentů. Tahle věta mi v rozhovoru utkvěla: snadno vidíme to, co nástroj udělá za pár okamžiků, a hůř práci lidí, kteří mu vůbec umožnili něco užitečného najít.



This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.com

Todos los episodios de Kde skončí zítřek? AI a technologie

Ajustes

Visualización

Idioma

Determina qué emisoras ves primero en la página de inicio.

Historial

Las emisoras y episodios escuchados recientemente y tus últimas búsquedas solo se guardan en este navegador.

Avisos

Un breve aviso cuando un pódcast que sigues tiene un episodio nuevo. Puedes desactivar pódcast concretos con la campana de su página.

Cuenta

Guarda tus favoritos: en la app y en la web.

Atajos de teclado

/
Abrir búsqueda
Espacio
Reproducir o pausar
← →
En el reproductor: 15 s atrás, 30 s adelante (episodios) · en una fila: siguiente tarjeta
↑ ↓
En una fila: destino dentro de la tarjeta
Inicio / Fin
En una fila: primera o última tarjeta
Esc
Cerrar ventana o menú
?
Este resumen
Reproduciendo ahora

Ir a la emisora

A continuación

    Añade episodios con «A continuación»: sonarán después del episodio actual.