Zum Inhalt springen

#11 You Can See Everything - Uvidíš všechno 2026

24.10.2026 · 19 Min.

Shownotes

Uvidíš všechno: kam až smí dokument zajít, když natáčí podvodnici

Elizabeth Holmes oklamala investory i ostřílené novináře. Měsíc před nástupem do vězení si domů pustila štáb Nathana Fieldera. Dokument Uvidíš všechno (You Can See Everything) otevírá starou otázku v nové podobě: odhalíme manipulátora lépe tvrdými fakty, nebo filmem, který s divákem sám vědomě manipuluje? Filmopis tu otázku nechal rozehrát jako spor dvou přístupů a za protipól zvolil Aarona Sorkina a Alexe Gibneyho.

Filmopis · článek k dílu podcastu · 24. října 2026

Kde a kdy

Uvidíš všechno je americký dokument z roku 2026. Režírovali ho Nathan Fielder a Lance Oppenheim, produkovalo a v USA distribuuje studio A24. Film trvá 174 minut. Světovou premiéru měl jako tajná projekce na festivalu v Telluride 6. září 2026, do amerických kin vstoupil 16. října. V Česku ho uvádí distribuční společnost Aerofilms: oficiální premiéra je 5. listopadu 2026, předpremiérové projekce začínají 26. října. Hraje se v angličtině s českými titulky a je přístupný od 12 let.

Premisa: podvodnice v obýváku

Díl začíná myšlenkovým experimentem. Představte si ženu, která jedinou gigantickou lží oklamala nejbohatší a nejmocnější investory na planetě i zkušené novináře a vylákala z nich miliardy dolarů. Teď sedí doma v obýváku, na svobodě jí zbývá zhruba měsíc, než nastoupí na 11 let do federální věznice, a do obýváku jí vchází štáb s kamerami. Zní to jako začátek absurdního vtipu, je to ale skutečná premisa filmu. Elizabeth Holmes, zakladatelka zkrachovalé firmy Theranos, pozvala Fieldera k sobě domů 34 dní před nástupem do vězení.

Podle Filmopisu nejde jen o další film o Silicon Valley. Je to spíš záminka k debatě o tom, jak dnes chápeme pravdu a jak by se filmaři měli stavět k „moderním mistrům manipulace“. Díl proto staví proti sobě dva přístupy:

* Fielderův: jak je u něj zvykem, záměrně rozostřuje hranici mezi realitou a umělou konstrukcí.

* Faktografický: reprezentuje ho investigativní dokument Musk Alexe Gibneyho a Sorkinova dramatizace The Social Reckoning, volné pokračování příběhu Marka Zuckerberga o tom, jakou spoušť napáchaly algoritmy Facebooku.

Základní otázka zní: který formát je k odhalení vykonstruovaných realit vhodnější? Vítěze díl záměrně nevyhlašuje.

Proč klasický dokument selhává

První argument vychází z osobnosti Holmes. Je to člověk, který postavil celou kariéru na dokonalém PR. Kdyby ji posadili před tradičního dokumentaristu, do klasického formátu „mluvících hlav“, nejspíš by rozhovor ovládla, obhájila „svou pravdu“ a znovu nasadila osvědčenou fasádu. Fielder podle tohoto výkladu ví, že běžné otázky by jen posloužily další PR manipulaci, a proto do situace vnáší své bizarní metody.

Jako příklad slouží scéna s partnerem Holmes, Billym Evansem. Podle popisu v podcastu je Fielder nechá Holmes přehrávat jeden zcela banální, zdánlivě přirozený rozhovor pořád dokola, dokud nezačne působit děsivě a uměle. Tím jí bere z ruky její zbraně a odhaluje mechanismus jejího sebeklamu v reálném čase. Vidíme, jak si realitu konstruuje. To podle zastánce této pozice tradiční dokument nedokáže.

Smlouva s divákem

Protiargument zní: co když je cena pro diváka příliš vysoká? Jakmile tvůrce rezignuje na snahu o objektivní pravdu a začne realitou manipulovat přímo na place, hraje si s ohněm. Pro srovnání slouží Sorkin, který s divákem nehraje žádné postmoderní hry. Vezme abstraktní problém, tedy že Facebook vědomě upravil algoritmy tak, aby upřednostňovaly obsah vyvolávající rozdělení a vztek, protože hněv znamená delší čas strávený online a vyšší zisky, a přeloží ho do ostrého dramatu. Zuckerberga v něm podle dílu „fantasticky“ hraje Jeremy Strong. Z kina pak divák odchází nejen s pocitem, ale se skutečným pochopením toho, jak algoritmus funguje a proč je to společenská hrozba. U Fieldera podle této pozice zůstává jen zmatek, co si režisér vymyslel a co byla pravda.

Klíčovým pojmem je tu nepsaná smlouva mezi tvůrcem a divákem. Kdo jde na Sorkina, ví, že sleduje herce, že Strong není Zuckerberg a že dialogy jsou napsané tak, aby byly úderné. Film zhušťuje čas a repliky z jediného důvodu: aby srozumitelně zprostředkoval složitý systém. Gibneyho Musk jde ještě dál, protože v něm nejsou žádní herci. Jeho metodika je transparentní a novinářská: skládá výpovědi, e-maily a interní zprávy cihlu po cihle do usvědčujícího obrazu. U Fieldera se tato smlouva podle kritiků ztrácí. Při absurdní hádce mezi Holmes a jejím partnerem divák jen tápe. Neví, zda jde o spontánní reakci, nebo zda ji Fielder cíleně vyprovokoval a celé to zinscenoval. Poznání to podle něj spíš ničí.

Je Sorkin opravdu objektivní?

Obhajoba Fieldera odpovídá paradoxem: i Sorkinova dramatizace je iluze, jen jiného druhu. Vychází sice ze skutečných interních dokumentů, ale způsob podání je čistá konstrukce. Typickým příkladem je sorkinovský walk and talk: postavy kráčí chodbou a pálí po sobě dokonale vybroušené argumenty. Investigativního novináře v The Social Reckoning hraje podle dílu „skvěle“ Jeremy Allen White, informátorku z Facebooku Mikey Madison, a oba mluví v brilantních literárních sentencích. Tak v reálném životě nikdo nemluví a nikdo nemá po ruce okamžitou, morálně neprůstřelnou odpověď.

Sorkin podle této argumentace manipuluje naší recepcí pravdy stejně jako Fielder, jen to maskuje estetikou objektivity. Dává divákovi hřejivý pocit, že dobro a zlo jsou jasně rozdělené, a předkládá mu zjednodušený model světa. Nestává se pak takový film jen didaktickou přednáškou, která nám „z kazatelny“ říká, co si máme myslet, místo aby nahlédla do Zuckerbergova uvažování?

Kritici Fieldera v dílu nepopírají, že je Sorkin někdy návodný. Ptají se ale, zda právě jasný postoj není v době informační anarchie to, co mnoho diváků potřebuje. Žijeme podle nich v ekosystému lží, který vytvořili právě lidé jako Holmes a různí techničtí baroni. Přidat do zmatku další zmatek jen kvůli chytré pointě o povaze pravdy pak nepůsobí jako umělecký pokrok, ale jako kapitulace a zřeknutí se odpovědnosti za téma.

Očkování, nebo vir vypuštěný do světa?

Nejpamátnějším obrazem dílu je analogie s vakcínou. Lékař při očkování nepodává lék, ale malou kontrolovanou dávku oslabeného či umrtveného viru. Imunitní systém s ní musí chvíli bojovat, a díky tomu se ji naučí rozpoznat. Fielder podle tohoto výkladu dělá s divákem totéž: servíruje mu malou, otevřeně přiznanou dávku vlastní režisérské manipulace. Nechá ho zažít nejistotu, co je nahrané a co reálné, aby si vybudoval kritickou imunitu. Teprve když divák na vlastní kůži zažije, jak snadno s ním může manipulovat filmař, naplno pochopí, jak masivní musela být manipulace, které Holmes vystavila investory. Je to podle této pozice upřímnější, než když Sorkin realitu předžvýká a divák ji jen spolkne.

Odpověď je stejně ostrá. Vakcína se podává v přísně kontrolovaném klinickém prostředí, Fielder svůj „vir“ vypouští do veřejného prostoru, a to v době, kdy lidé na internetu věří čemukoli a nevědí, co je vůbec pravda. Holmes navíc není psychologická hádanka ani umělecký objekt. Připravila lidi o velké peníze, a co je horší, přístroje Theranosu dávaly skutečným pacientům falešné diagnózy. Šlo o zdraví, možná i o životy. Kdo u odsouzené podvodnice těsně před nástupem do vězení stírá hranici mezi fikcí a realitou, její činy podle této pozice nevyhnutelně trivializuje. Debata se pak točí kolem jejího proslulého hlubokého hlasu nebo podivného vztahu s Evansem a podstata zločinu uniká.

Zastánce Fieldera namítá, že soud už proběhl. Bylo to zdlouhavé přelíčení s hromadou důkazů, svědků a technických analýz krevních testů, které podle podcastu před lety ukázal i klasický dokument, a skončilo jasným rozsudkem. Úkolem umělce není suplovat soudní síň. Kdyby dokument jen znovu předčítal obžalobu, byl by to jen dražší televizní reportáž.

„Fake it till you make it“: když forma odpovídá obsahu

Nejpřesvědčivější argument pro Fieldera se opírá o mantru Silicon Valley fake it till you make it, tedy předstírej, dokud to nevybuduješ. Celý ten systém stojí na prodeji budoucnosti, která ještě neexistuj…



Get full access to Filmopis.cz at www.filmopis.cz/subscribe

Alle Folgen von Filmový podcast

Einstellungen

Darstellung

Sprache

Bestimmt, welche Sender dir auf der Startseite zuerst gezeigt werden.

Verlauf

Zuletzt gehörte Sender und Folgen und deine letzten Suchen liegen nur in diesem Browser.

Hinweise

Ein kurzer Hinweis, wenn ein Podcast, dem du folgst, eine neue Folge hat. Einzelne Podcasts stellst du über die Glocke auf ihrer Seite ab.

Konto

Favoriten speichern – in der App und auf der Website.

Tastenkürzel

/
Suche öffnen
Leertaste
Abspielen oder anhalten
← →
Im Player: 15 s zurück, 30 s vor (Folgen) · im Regal: nächste Kachel
↑ ↓
Im Regal: Ziel innerhalb der Kachel
Pos1 / Ende
Im Regal: erste bzw. letzte Kachel
Esc
Fenster oder Menü schließen
?
Diese Übersicht
Läuft gerade

Zur Senderseite

Als Nächstes

    Folgen mit „Als Nächstes“ vormerken – sie laufen nach der aktuellen Folge.