Skutočné Kriminálne Príbehy
- Episódios
- 53
- Publicação
- várias vezes por semana
- Último episódio
- 13 nov 2026
Sobre o podcast
Skutočné kriminálne prípady väčšinou zo Slovenska a Česka — vraždy, pátrania a vyšetrovania, ktoré poznačili našu spoločnosť. Od nevyriešených káuz spred desaťročí až po prípady, ktoré sa uzavreli len nedávno. V každej epizóde ideme po tom, čo je naozaj doložené: ako sa prípad vyšetroval, čo rozhodlo, kde sa zdroje rozchádzajú a kde systém zlyhal. Bez senzáciechtivosti a s rešpektom k obetiam. Epizódy sú pripravované a nahovorené s pomocou umelej inteligencie.
Episódios 53
Zabil i vlastního kumpána: případ Oto Biedermana (CZ)
Mezi červencem 1993 a lednem 1996 zabil Oto Biederman pět lidí. Čtyři z nich byli cizí lidé, kteří mu nikdy nic neudělali. Pátý byl člen jeho vlastního gangu.Pracoval v lihovaru, miloval zbraně a bojová umění a …
Notas do episódio
Mezi červencem 1993 a lednem 1996 zabil Oto Biederman pět lidí. Čtyři z nich byli cizí lidé, kteří mu nikdy nic neudělali. Pátý byl člen jeho vlastního gangu.
Pracoval v lihovaru, miloval zbraně a bojová umění a chtěl peníze a uznání. Znalci u něj později zjistili psychopatii a rozvíjející se sadistické rysy, soudce Tomáš Tkačík o něm řekl, že projevoval neuvěřitelnou neúctu k lidskému životu. Do takzvaného kolínského gangu — který se tak jmenuje nepřesně, protože jeho členové pocházeli z obcí kolem Prahy — ho přivedl Roman Procházka poté, co sám s Jiřím Šťastným nezvládl provést loupež.
V noci ze šestého na sedmého července 1993 zabil s Jiřím Šťastným v pražském obchodním domě Krone hlídače Josefa D., otce dvou dětí. Ze sejfu gang odnesl zhruba tři miliony sto tisíc korun; Biederman z toho dostal dvě stě tisíc. Prvního června 1995 vylákal s Jaroslavem P. z výletu do hospody podnikatele Martina S. a zastřelil ho — jeho manželku přitom někdo od policie stihl varovat a s dětmi utekla. Odvezený sejf byl prázdný a lup činil asi sedm tisíc. O šest dní později zastřelil na čerpací stanici v Praze 9 obsluhu, Zdeňka L.; odnesli si třicet tisíc.
Dvacátého osmého září 1995 zastřelil šesti ranami ze samopalu Jaroslava P. — tedy muže, se kterým o necelé čtyři měsíce dřív zabil Martina S. Šlo o pozemek v Praze-Suchdole v hodnotě zhruba dvou milionů, který Jaroslav P. zdědil. Jeho matka pak převod zastavila a gang nedostal nic. Poslední vraždu objednal zakladatel skupiny Ivan Vrábel kvůli sporu o dluh, jehož obsah se při přenosu informace pokřivil: sedmnáctého ledna 1996 vylákali podnikatele Tomáše B. z Vsetínska do hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí a v pokoji 318 ho ubodali.
Právě ta poslední vražda, spáchaná mimo jejich kraj, celý gang položila. Svědek si všiml auta a policisté našli stopy v zamčeném elektronickém diáři oběti. Jako první byl v Praze zatčen Miroslav Karnoš, který jmenoval další; Chládka a Karnoše pak převezli vrtulníkem do cel v Ostravě. Biederman se nakonec přiznal ke všem pěti vraždám a jmenoval ostatní — a bez toho přiznání by se čtyři z těch pěti případů nejspíš nikdy neobjasnily. Z té doby pochází i historka, jak po zadržení požádal vyšetřovatele, aby mu v rádiu pustil Landovu píseň. Osmnáctého září 1998 dostal u Krajského soudu v Ostravě doživotí; ostatní odešli s tresty od dvanácti a půl do dvaceti čtyř a půl roku. Při prohlídkách v soudní síni se ukázalo, že tužky, které měl v kapsičce u košile, se daly upravit na krátké bodné zbraně.
Doživotí si odpykává ve věznici Rýnovice, předtím byl ve Valdicích. Má nevyléčitelnou roztroušenou sklerózu, podstupuje chemoterapii a opakovaně žádal o propuštění — u soudu se hájil tím, že byl mladý idiot, který si nevážil lidského života. V červnu 2022 jeho žádost okresní soud zamítl, krajský soud to potvrdil a v listopadu 2022 odmítl jeho stížnost i Ústavní soud. A aby bylo jasné, jak výjimečné to není: ze zhruba šestačtyřiceti doživotně odsouzených v České republice se podmíněným propuštěním dostal ven jediný člověk.
Pokud vás podcast baví, můžete ho podpořit členstvím na Spotify. Členové mají navíc bonusové epizody, dřívější přístup k novým dílům a méně reklam. Děkujeme za každou podporu. ❤️
Klíčová slova: Oto Biederman, kolínský gang, nájemné vraždy, devadesátá léta, Praha, Valašské Meziříčí, Krajský soud v Ostravě, doživotí, Rýnovice, české kriminální případy, true crime
🔊 Epizoda je zpracována pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).Tužka a papír: případ Miloslava Slámy
Osmdesát čtyři trestných činů za necelé dva roky. Dvacet sedm loupeží, sedm krádeží, čtyřicet jedna porušení domovní svobody, čtyři pokusy o vraždu a tři mrtvé ženy. Miloslav Sláma napadl třicet čtyři starých …
Notas do episódio
Osmdesát čtyři trestných činů za necelé dva roky. Dvacet sedm loupeží, sedm krádeží, čtyřicet jedna porušení domovní svobody, čtyři pokusy o vraždu a tři mrtvé ženy. Miloslav Sláma napadl třicet čtyři starých žen a jednoho muže — nejmladší oběti bylo sedmašedesát, nejstarší čtyřiadevadesát. A téměř v žádném z těch případů nemusel vylomit dveře. Otevřely mu je samy.
Vyrůstal bez otce, který od rodiny odešel kvůli alkoholu; poznal ho až jako dospělý. Měl tři sestry, chodil do místní základní školy a vyučil se lakýrníkem. Pracoval jako řidič a potom jako revizor v plzeňském dopravním podniku. Zhruba ve dvaadvaceti se mu rozpadlo manželství a od toho bodu jde jeho život jedním směrem: alkohol, hrací automaty, dluhy, neplacené výživné, ztráta práce. Sousedé ho později popsali jednou větou, která celý případ vystihuje přesněji než cokoli jiného — byl násilný a agresivní vůči lidem slabším, než byl sám.
V devadesátých letech založil firmu jménem Humanis a pod jejím jménem prodával pohlednice a plyšové hračky s tím, že výtěžek půjde dětem s postižením. Peníze si nechával. Nebyl to náhodný podvod, ale zvolený model: oslovit člověka, apelovat na jeho ochotu pomoct, a odejít s jeho penězi. O deset let později zůstane model stejný a změní se jen to, co si odnese.
První loupež spáchal v říjnu 2001 v Plzni — staršímu muži, který si právě vybral pětadvacet tisíc, přiložil nůž na krk. Po několika dalších v Plzni a v Klatovech se přesunul do Prahy, a tam se jeho postup změnil. Přestal přepadávat lidi venku a začal chodit za nimi domů. Vyhlédl si na ulici starou ženu, šel za ní, aby věděl, kde bydlí, a pak zazvonil. Hledal prý souseda, který není doma, a poprosil o tužku a papír, aby mu mohl nechat vzkaz. Někdy přinesl květiny. Choval se slušně. Jakmile se ujistil, že je žena v bytě sama, zaútočil. U soudu to vysvětlil bez okolků: staré ženy si vybíral proto, že jsou důvěřivé.
Marii Malé bylo dvaaosmdesát a bydlela ve Svatoslavově ulici v Praze 2. Jedenáctého března 2002 ji Sláma přivázal k židli, vykradl byt a odešel. Našli ji až po několika dnech, živou, a zemřela v nemocnici třináct dní po útoku. Soud tuhle smrt nekvalifikoval jako vraždu, ale jako ublížení na zdraví s následkem smrti — proto se počet obětí v tomhle případu uvádí různě. Růženě Bernáškové bylo jedenadevadesát; zabil ji 20. ledna 2003 v Maroldově ulici kvůli devíti stům padesáti korunám, které si předtím vybrala v bance. Janě Hovorkové bylo dvaaosmdesát a zemřela 30. srpna 2003 ve svém bytě v Praze 4. Našel ji její syn.
Mezi druhou a třetí smrtí držela policie nesprávného muže — devětadvacetiletého nezaměstnaného s trestní minulostí, který se zpočátku k části skutků přiznal a později přiznání odvolal. Obvinění proti němu padla až po vraždě Jany Hovorkové. Slámu zadrželi krátce poté. U soudu plakal, tvrdil, že nikdy nikoho zabít nechtěl, útoky popíral a o přeživších obětech prohlásil, že jsou senilní — přišly přesto svědčit, mezi nimi sedmaosmdesátiletá Antonie Kruglová a čtyřiaosmdesátiletá Josefa Pánková. Znalci u něj našli egocentrismus a poruchu osobnosti, ale žádnou duševní chorobu: jednal vědomě a motivem byly peníze. V říjnu 2004 ho Městský soud v Praze poslal na doživotí a Vrchní soud rozsudek v březnu 2005 potvrdil.
🔎 Přidejte se do vyšetřovacího týmu! Za zhruba 2 € měsíčně ($2.29) získáte pravidelné bonusové případy jen pro členy a nové epizody dřív než ostatní. Členství:
https://members.spotify.com/to/skuton-kriminlne
Klíčová slova: Miloslav Sláma, Praha, Plzeň, vrah seniorek, doživotí, Městský soud v Praze, Humanis, české kriminální případy, true crime, 2002, 2003
🔊 Epizoda je zpracována pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).Falošný kapitán: prípad Jozefa Slováka
Otázka, ktorú si pri sériových vrahoch väčšina ľudí kladie — prečo s ním tie ženy niekam išli — má v tomto prípade vecnú odpoveď. Jozef Slovák používal až päť rôznych totožností a falšované doklady. Vydával sa …
Notas do episódio
Otázka, ktorú si pri sériových vrahoch väčšina ľudí kladie — prečo s ním tie ženy niekam išli — má v tomto prípade vecnú odpoveď. Jozef Slovák používal až päť rôznych totožností a falšované doklady. Vydával sa za policajta a za príslušníka Zboru väzenskej a justičnej stráže. Nešli s cudzím mužom. Išli s niekým, kto im ukázal preukaz. Pred prvou vraždou mal za sebou osem odsúdení, väčšinou za majetkovú a dokladovú kriminalitu — teda presne tam sa naučil, ako vyzerá úradný doklad a čo s ním ľudia robia.
Dvadsiateho druhého augusta 1978 sa vo vlaku zoznámil s Blažicou, juhoslovanskou štátnou príslušníčkou, prilákal ju do lesa na Železnej studienke a zahrdúsil ju. V roku 1982 dostal pätnásť rokov a nastúpil do Leopoldova. Pätnásť rokov od roku 1982 znamená prepustenie v roku 1997.
Prepustili ho 10. marca 1990, na rozsiahlu amnestiu prezidenta Václava Havla. Odsedel si približne osem rokov z pätnástich — o sedem rokov menej, než mal.
Necelé štyri mesiace nato, 4. júla 1990, zabil v zámockom parku v Konopišti pri Benešove Moniku Ondíkovú z východného Slovenska. A o týždeň neskôr sa na miesto činu vrátil — nie aby niečo odniesol, ale aby tam niečo nechal. Vložil mŕtvej do vrecka cestovný lístok z Českých Budějovíc, mesta, kde nikdy neboli, aby polícia hľadala jej posledné kroky inde. Koncom júla zabil osemnásťročnú Vladislavu Maříkovú, ktorú stretol vo vlaku a prilákal k vysielaču na Kamzíku.
Pätnásteho októbra 1990 nastúpil na osemmesačný trest za nedovolené ozbrojovanie — za držanie zbrane, nie za vraždy, o ktorých nikto nevedel. V júni 1991 ho prepustili. Dvadsiateho šiesteho júna zabil Dianu Lopuchovskú, ktorej priateľ bol vo väzbe: predstavil sa jej ako kapitán Zboru väzenskej a justičnej stráže a ponúkol, že jej za dvestopäťdesiat korún zariadi návštevu. Šestnásteho júla zabil osemnásťročnú Annu Královičovú — na Železnej studienke, teda na tom istom mieste, kde o trinásť rokov skôr začal.
Zadržali ho dva dni nato, so škrabancami po zápase a s nelegálnou zbraňou. K Jozefovi Slovákovi sa vyšetrovatelia dostali cez Dianinho priateľa vo väzbe. Priznávať sa nechcel a vyšetrovanie zdržiaval; keď už to vyzeralo, že ho budú musieť prepustiť, priznal sa jednému vyšetrovateľovi, ktorý s ním zostal — a priznanie k jednej z vrážd podmienil tým, že ten vyšetrovateľ bude povýšený. Znalci u neho zistili nadpriemernú inteligenciu, psychopatiu s výraznou egocentrickosťou, a žiadnu sexuálnu devianciu. Mestský súd v Bratislave ho 20. augusta 1993 odsúdil na doživotie.
Trest si odpykáva v Ilave. Veľa číta, vymýšľa vynálezy a prihlasuje patenty, neskôr aj maľuje — a v roku 1997 sa predstaviteľom väznice sťažoval, že nemôže rozvíjať nové vynálezy v elektronike, lebo mu chýba náradie a nemá prístup k písaciemu stroju. O podmienečné prepustenie mohol požiadať od roku 2018; záznam o takej žiadosti ani o jeho úmrtí verejne neexistuje. Ak žije, má sedemdesiatpäť rokov.
🔎 Pridajte sa do vyšetrovacieho tímu! Za zhruba 2 € mesačne ($2.29) získate pravidelné bonusové prípady len pre členov a nové epizódy skôr ako ostatní. Členstvo:
https://members.spotify.com/to/skuton-kriminlne
Kľúčové slová: Jozef Slovák, sériový vrah, Bratislava, Železná studienka, Ilava, Leopoldov, Havlova amnestia, doživotie, Mestský súd v Bratislave, slovenské kriminálne prípady, true crime
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Balíkový vrah: stopa modré barvy a jeden prodavač
Dvacátého čtvrtého srpna 2001 otevřeli pracovníci pošty v Poštovské ulici v Brně balík, který nešlo doručit. Byl adresovaný jistému Janu Zahradilovi na brněnskou adresu — jenže ten člověk neexistoval a ta …
Notas do episódio
Dvacátého čtvrtého srpna 2001 otevřeli pracovníci pošty v Poštovské ulici v Brně balík, který nešlo doručit. Byl adresovaný jistému Janu Zahradilovi na brněnskou adresu — jenže ten člověk neexistoval a ta adresa také ne. Byly v něm lidské ostatky. Hned druhý den se objevil druhý balík, tentokrát na brněnském hlavním nádraží, adresovaný neexistujícímu Stanislavu Divíšovi do Uherského Hradiště.
Vymyšlená jména a vymyšlené adresy byly první skutečnou informací, kterou vyšetřovatelé z případu dostali. Kdyby chtěl pachatel ostatky zlikvidovat, existují jednodušší způsoby. Kdyby je chtěl někomu poslat, použil by skutečnou adresu. Takhle věděl, co se se zásilkou stane: nikam nedojde a někdo ji na poště otevře. A na poště jsou razítka. Oba balíky byly podány v Praze — jeden v Praze 4, druhý v Praze 10. Objevily se na Moravě, ale odesílatel byl na opačném konci republiky.
Tím ovšem výhody skončily. Policie neměla jméno oběti, neměla celé tělo, neměla podezřelého a neměla svědka. Několikadenní pátrání nepřineslo nic. Bez identity oběti nemá takové vyšetřování kam jít, protože všechno, co vede k pachateli, obvykle vede přes oběť.
Případ odemkla stopa modré barvy nalezená mezi ostatky. Nešlo o lak na nehty ani o nátěr z bytu — pocházela ze švédské pily, která se v té době v Praze prodávala jen v několika málo obchodech. Z neidentifikovatelných ostatků se tím stala otázka, na kterou šlo odpovědět: kdo si v Praze koupil tuhle konkrétní pilu? Policie obchody obešla a v jednom z nich si prodavač vzpomněl na zákazníka. Popsal ho. Žádný otisk prstu, žádná kamera, žádný svědek činu — výrobek s krátkým seznamem prodejen a paměť jednoho člověka za pultem.
Tím zákazníkem byl Martin Vostárek, dvaatřicetiletý soukromý detektiv z Prahy. Jeho přítelkyně Naďa Nováková, stejně stará, se s ním chtěla rozejít a začínala vztah s někým jiným. Přátelé i jeho bývalá partnerka ho shodně popisovali jako žárlivého, násilného a kontrolujícího; bývalá partnerka uvedla, že jim v posteli ležela mezi nimi nabitá zbraň. A několik dní předtím, než se objevily balíky, přišel Vostárek sám na policii nahlásit, že jeho přítelkyně beze stopy zmizela.
Konfrontován s důkazy se přiznal k tomu, co udělal s tělem, ale trval na své verzi: že se pohádali, že ji udeřil do hlavy a že ji druhý den ráno našel mrtvou ve vaně. Pitva zjistila zlomeninu lebky a uškrcení — dva mechanismy, ne jeden. Znalci u něj nenašli žádnou duševní nemoc ani deviaci, popsali ho jako egocentrického narcistu bez pocitu viny a psycholog Slavomír Hubálek shrnul motiv tak, že vražda byla pro Vostárka jediný způsob, jak „zachránit velkou lásku“. Městský soud v Praze ho 25. dubna 2002 odsoudil na čtrnáct let. A znalci k tomu dodali větu, která je u tohoto případu nejvíc proti očekávání: kdyby se byl přiznal hned a kdyby ostatky neposílal poštou, dostal by pravděpodobně méně.
Klíčová slova: Martin Vostárek, balíkový vrah, Naďa Nováková, Praha, Brno, Městský soud v Praze, české kriminální případy, true crime, 2001, vyšetřování, kriminalistika
🔊 Epizoda je zpracována pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).Marián Výborný a Irina: keď je vražednou zbraňou auto
Pätnásteho júla 2022 došlo v okrese Revúca k čelnej zrážke dvoch osobných áut. Jedna vodička zomrela na mieste — Irina Ostapčuková, štyridsaťtri rokov, ukrajinského pôvodu, matka syna Markusa. Druhý vodič …
Notas do episódio
Pätnásteho júla 2022 došlo v okrese Revúca k čelnej zrážke dvoch osobných áut. Jedna vodička zomrela na mieste — Irina Ostapčuková, štyridsaťtri rokov, ukrajinského pôvodu, matka syna Markusa. Druhý vodič zrážku prežil a tvrdil, že išlo o nehodu. Žiadna zbraň, žiadne miesto činu v klasickom zmysle, žiadny útek — on tam zostal, pretože bol účastníkom tej nehody. Polícia to začala vyšetrovať ako usmrtenie pri dopravnej nehode, a v ten deň to bola jediná kvalifikácia, ktorá sedela na to, čo bolo vidieť.
Tým druhým vodičom bol Marián Výborný, podnikateľ z Revúcej a Irinin bývalý partner. Podľa obžaloby ich spájal spor o rodinný dom a jeho predaj, a motívom bola pomsta.
To, čo z dopravnej nehody urobilo úkladnú vraždu, sa nestalo na mieste nárazu. Stalo sa to pred ním. V deň zrážky sa Výborný pýtal Irininho syna, kedy sa jeho mama vráti a či pôjde sama — teda presne na tie dve veci, ktoré potrebuje človek plánujúci čelnú zrážku. Potom ju podľa obžaloby sledoval už od Banskej Bystrice a niekoľko kilometrov ju vytláčal z cesty. Irina pri tom telefonovala s kamarátkou. Jej výpoveď znie: „Bývalý partner ju vytláčal z cesty, takže cítila, že je v ohrození života.“
Ďalej čakal na parkovisku pred Revúcou, kde prestúpil do silnejšieho vozidla — do BMW, pričom Irina šla v Seate Toledo. A potom sa na rovnom úseku cesty autom štyrikrát otočil. To zachytila kamera. Nie je to svedecká výpoveď ani znalecký odhad, je to záznam toho, čo auto pred zrážkou fyzicky robilo. Keď sa Irinino auto dostalo do príslušnej polohy, prešiel do protismeru bez toho, aby spomalil.
Približne päť mesiacov po zrážke prevzala prípad Národná kriminálna agentúra a kvalifikácia sa zmenila na úkladnú vraždu — teda úmyselné usmrtenie s premyslením vopred. Obžalobu podal špeciálny prokurátor Daniel Lipšic. K rekonštrukcii dňa pribudlo zistenie, že si Výborný vyhľadával pojmy „zabitie v afekte“, „trestné sadzby“ a „vražda“. Vysvetlil to tým, že si zisťoval informácie k prípadu podmienečného prepustenia; Lipšic namietol, že ten prípad sa afektu netýkal.
Prokurátor po zadržaní navrhol väzbu pre obavu z úteku — hrozilo dvadsaťpäť rokov alebo doživotie a obžalovaný mal príbuzných v zahraničí. Súd väzbu nenariadil a Výborný bol stíhaný na slobode, bez obmedzení. Proces sa začal 11. októbra 2023 na Špecializovanom trestnom súde v Banskej Bystrici. Vinu poprel, odmietol vypovedať a jeho obhajoba tvrdila, že sa zohol za telefónom a pritom prešiel do protismeru. Koncom novembra 2023 dostal dvadsaťpäť rokov a okamžite sa odvolal.
Druhého novembra 2024, štyri dni pred verejným zasadnutím Najvyššieho súdu, opustil Slovensko. V jeho byte v Revúcej mu balili dve ženy a krátko po sedemnástej hodine odišiel autom jednej z nich — svojej sestry, ktorá už roky žije v Taliansku. Šiesteho novembra 2024 Najvyšší súd rozsudok potvrdil: dvadsaťpäť rokov v ústave s maximálnym stupňom stráženia, osemročný zákaz viesť motorové vozidlá, trojročný ochranný dohľad a dvestopäťdesiattisíc eur nemajetkovej ujmy. Na vyhlásení nebol. O päť dní neskôr ho nad ránom zadržala talianska polícia v hoteli v Ríme — talianske hotely majú povinnosť hlásiť zahraničných hostí miestnej polícii. Po desiatich dňoch bol vydaný na Slovensko.
Kľúčové slová: Marián Výborný, Irina Ostapčuková, Revúca, úkladná vražda, čelná zrážka, Daniel Lipšic, Špecializovaný trestný súd, Najvyšší súd SR, NAKA, slovenské kriminálne prípady, true crime
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Dívka z Letňan: tvář vymodelovaná z lebky
Dvacátého prvního srpna 1975 našla policie v lesíku Bažantnice v katastru Letňan tělo mladé ženy. Byla nahá, bez dokladů, bez kabelky, bez čehokoli, co by řeklo, kdo to je. Šaty ležely asi kilometr daleko, u …
Notas do episódio
Dvacátého prvního srpna 1975 našla policie v lesíku Bažantnice v katastru Letňan tělo mladé ženy. Byla nahá, bez dokladů, bez kabelky, bez čehokoli, co by řeklo, kdo to je. Šaty ležely asi kilometr daleko, u ďáblického hřbitova. Pitva určila věk na osmnáct až jednadvacet let, smrt udušením a podle vývoje larev hmyzu dobu smrti na dva až čtyři týdny před nálezem.
Vyšetřovatelé prošli evidenci pohřešovaných, našli sedm žen, které připadaly v úvahu, a všech sedm postupně vyloučili. Bez identity oběti nemělo vyšetřování kam jít. Na konci roku 1975 bylo trestní řízení odloženo.
V roce 1979 převzal odložený spis kriminalista Rudolf Čížek. Nezačal znovu procházet pohřešované — zpochybnil výchozí údaj. Vyžádal si hydrologickou a meteorologickou zprávu pro to konkrétní místo v Bažantnici, a ta ukázala, že tam bylo až o 4,5 stupně chladněji a o 28 procent vlhčeji, než se předpokládalo. Takové mikroklima rozklad těla výrazně zpomaluje. Znamenalo to, že k vraždě mohlo dojít přibližně o dva měsíce dříve, než si vyšetřování v roce 1975 myslelo. Žádný nový důkaz, žádný svědek, žádná stopa — jen rozšířené časové okno, ve kterém mělo smysl hledat.
Zbývalo identifikovat lebku. Standardní superprojekce selhala, protože dobové portrétní fotografie se pořizovaly s hlavou natočenou a úhel se nedal dopasovat. Čížek proto sáhl po Gerasimovově metodě a nechal z lebky udělat tvář. Profesorka Tittelbachová z Univerzity Karlovy vypočítala tloušťky měkkých tkání a modelovala obličej přímo na lebku. Účesy v hnědé barvě, odpovídající vlasům nalezeným na místě činu, doplnil kadeřník Matuška. Na rekonstrukci podoby neznámé oběti tak pracovali univerzitní profesorka a kadeřník.
Portrét byl zveřejněn v médiích a ozval se student. Řekl, že ta tvář se podobá jeho učitelce jazyka. Jmenovala se Marie, bylo jí devatenáct let, pracovala jako laborantka v psychiatrické léčebně v Bohnicích a zmizela počátkem května 1975 — tedy úplně mimo okno, ve kterém ji v roce 1975 kdokoli hledal.
Marie zpívala v pražském kostelním sboru. Seznámila se tam s pětašedesátiletým důchodcem, uváděným jako Roman F., narozeným v roce 1911. V roce 1941 postřelil svou bývalou partnerku a dostal podmíněný trest. Opakovaně týral své dvě manželky. V roce 1970 byl stíhán pro týrání a omezování osobní svobody, ale okresní soud v Blansku nenařídil jeho vazbu. Podle výpovědí svědků Marii pronásledoval, čekával na ni před prací a vyhrožoval jí. V květnu 1975 ji na chatě v Klánovicích svázal a uškrtil. O tři dny později si vzal život — ještě dřív, než se vůbec zjistilo, že byla spáchána vražda. U sebe měl 15 000 Kčs a fotografii venkovského stavení s nápisem „zrada, odplata, spadla klec!!!“
Protože podezřelý zemřel, nestanul nikdy před soudem a nebyl nikdy odsouzen. Všechno, co se o jeho vině ví, jsou závěry policie a výpovědi svědků. V devadesátých letech potvrdila počítačově zpracovaná superprojekce úplnou shodu mezi lebkou a Mariinou fotografií. Trestní věc přesto zůstává formálně otevřená dodnes.
Klíčová slova: dívka z Letňan, neznámá z Letňan, Praha, Letňany, Bažantnice, Rudolf Čížek, Gerasimovova metoda, rekonstrukce podoby, nevyřešené případy, true crime, 1975
🔊 Epizoda je zpracována pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).Päťdesiat rokov za mrežami: Štefan Mlynarovič
V roku 1991 si niekto otvoril spis Štefana Mlynaroviča. Bol v ňom muž odsúdený na dvadsaťpäť rokov za vraždu — na maximálnu výmeru, akú vtedy súd mohol uložiť bez trestu smrti. Odsedel si necelých pätnásť …
Notas do episódio
V roku 1991 si niekto otvoril spis Štefana Mlynaroviča. Bol v ňom muž odsúdený na dvadsaťpäť rokov za vraždu — na maximálnu výmeru, akú vtedy súd mohol uložiť bez trestu smrti. Odsedel si necelých pätnásť. Niekto posúdil, že po pätnástich rokoch je to zvládnuteľné riziko, a pustil ho podmienečne.
O rok neskôr zabil znova.
Tento prípad sa často spája s Havlovou amnestiou z prvého januára 1990. Nesprávne. Mlynarovič nevyšiel na amnestiu — vyšiel na podmienečné prepustenie, a až v roku 1991. A práve v tom je rozdiel: amnestia bola plošné politické rozhodnutie, podmienečné prepustenie bolo individuálne posúdenie jedného konkrétneho človeka.
V polovici sedemdesiatych rokov zabil ženu menom Božena. Mala dvadsaťpäť rokov. Štvrtého júla 1992, rok a pár mesiacov po prepustení, zabil v bratislavskom byte Annu Mikuličovú. Kuchynský nôž nechal v jej tele a súdni lekári ho našli až počas pitvy. V tom istom byte sa našlo telo jedenásťročného dievčaťa, ukryté v úložnom priestore gauča. Za jej smrť bol pôvodne odsúdený, no táto časť obžaloby sa nakoniec nedala preukázať.
Jedenásteho septembra 1995 dostal doživotie. Odpykával si ho v Ilave, v samoväzbe, s mrežami medzi sebou a oknom aj medzi sebou a dverami. Na žiadosť väzenského kaplána Jozefa Jánu vymodeloval z vlastných dávok chleba celý betlehem — namáčal ho, miesil, sušil, nakoniec natrel farbami a nalakoval. Trvalo mu to šesť týždňov. Urobil aj pirátsku loď. Dopisoval si so ženami a s jednou vraj uvažoval o svadbe.
V roku 2024, vo veku osemdesiattri rokov, požiadal o podmienečné prepustenie druhýkrát v živote. Väznica žiadosť neodporučila a on ju stiahol. Zomrel dvadsiateho tretieho decembra 2025 v Nemocnici pre obvinených a odsúdených v Trenčíne, vo veku osemdesiatštyri rokov. Verejnosť sa o tom dozvedela až neskôr.
Kľúčové slová: Štefan Mlynarovič, Bratislava, Ilava, doživotie, podmienečné prepustenie, Anna Mikuličová, slovenské kriminálne prípady, true crime, Trenčín, amnestia 1990
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Dostala 25 rokov. Odsedela si dva. | Travička zo Šiah
Šahy majú necelých sedemtisíc obyvateľov a Terézia Gyönyörová v nich viedla filiálku banky. V malom meste je riaditeľka banky jedným z mála ľudí, ktorých profesia je sama definíciou finančnej dôveryhodnosti — a …
Notas do episódio
Šahy majú necelých sedemtisíc obyvateľov a Terézia Gyönyörová v nich viedla filiálku banky. V malom meste je riaditeľka banky jedným z mála ľudí, ktorých profesia je sama definíciou finančnej dôveryhodnosti — a keď takýto človek hovorí o investičnej príležitosti, nehodnotíte tú príležitosť. Hodnotíte ju.
Medzi rokmi 2010 a 2015 si od desiatich známych vypožičala najmenej 148 000 eur. Jeden z poškodených, bývalý kňaz, jej dal viac než 18 000 eur na podnikanie s paradajkami a šampanským. Ona sama to pred súdom nikdy nenazvala pôžičkami — trvala na tom, že šlo o investície.
Tri veriteľky, ktoré jej dali najviac, skončili v roku 2015 päťkrát v nemocnici. Zdena, Klaudia a Jana opisovali stratu kontroly nad pohybmi, nezrozumiteľnú reč a vysušené ústa — a jedna z nich si myslela, že má mozgovú príhodu. Nemocnice v Šahách a v Leviciach im presne to trikrát aj diagnostikovali. Pri týchto príznakoch to bol správny postup, a práve preto nikto desať rokov nič netušil: látka, o ktorej hovorila obžaloba, je v tele detegovateľná približne dvanásť hodín.
Prípad neodhalila polícia. Odhalil ho jeden lekár, ktorý si tie tri ženy pozval k sebe do ambulancie a nechal ich, aby si svoje príbehy porozprávali navzájom. Každá z nich mala pôžičku u tej istej ženy. Každá z nich pred tým, než jej prišlo zle, niečo pila. Žiadna z nich to sama o sebe vidieť nemohla.
A potom ten reťazec, pre ktorý sa táto epizóda vlastne nahrávala. Poškodené boli na polícii v Leviciach od podania trestného oznámenia odrádzané. Jedna z nich si preto vzorku kávy zaistila sama — a atropín sa v nej našiel. Lenže dôkaz, ktorý si zaistí sama poškodená, je pred súdom nepoužiteľný. V konečnom rozsudku sa preto hovorí len o „neznámej látke“.
V novembri 2022 dostala dvadsaťpäť rokov a prokuratúra žiadala doživotie. V januári 2025 Najvyšší súd ten rozsudok zrušil — pretože obžaloba skutky označila ako pokus o úkladnú vraždu, ale opísala ich ako ublíženie na zdraví, bez motívu a bez tvrdenia o úmysle zabiť. Tú chybu prehliadla krajská prokuratúra, okresný súd, Špecializovaný trestný súd aj Najvyšší súd — až po právoplatný dvadsaťpäťročný trest. V októbri 2025 jej súd uložil dva roky a šesť mesiacov, a v januári 2026 ju aj zo zvyšku pustil.
Odsedela si dva roky, dva mesiace a dvadsaťdva dní. Dnes je doma v Šahách.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Nemecké Krimi: Ráno to skúšal, popoludní to urobil | Germanwings 9525
24. marca 2015 o 10:01 odletel z Barcelony Airbus A320 spoločnosti Germanwings do Düsseldorfu. Na palube bolo 150 ľudí devätnástich národností — vrátane šestnástich študentov a dvoch učiteľov z gymnázia v …
Notas do episódio
24. marca 2015 o 10:01 odletel z Barcelony Airbus A320 spoločnosti Germanwings do Düsseldorfu. Na palube bolo 150 ľudí devätnástich národností — vrátane šestnástich študentov a dvoch učiteľov z gymnázia v Halterne am See, ktorí sa vracali zo študentskej výmeny. O štyridsať minút neskôr nebol nažive ani jeden z nich.
To, čo sa stalo, vie takmer každý. Zaujímavejšie je, koľkokrát sa to dalo zastaviť.
Druhý pilot Andreas Lubitz mal v leteckom zdravotnom preukaze výnimku pre depresívnu epizódu z roku 2008 — a v nej podmienku, že preukaz prestáva platiť, ak sa jeho stav vráti. Systém o jeho histórii teda vedel. Celá konštrukcia stála na jednom predpoklade: že to oznámi sám. Od decembra 2014 sa jeho stav vrátil a on nekontaktoval žiadneho leteckého lekára.
Pritom lekárov vyhľadával. Presvedčený, že stráca zrak, ich navštívil viac než štyridsať. A v marci 2015 mu lekári diagnostikovali možnú psychózu a odporučili hospitalizáciu. Ani jeden z nich o tom neinformoval letecký úrad — podľa záverečnej správy aj preto, že nemecké právo nemalo jasné pravidlo o tom, kedy verejná bezpečnosť prevažuje nad lekárskym tajomstvom. Doklad o neschopnosti práce zamestnávateľovi neukázal.
Vyšetrovatelia vyčíslili aj to, čo by ho priznanie stálo: výcvik za 60 000 eur, pôžička 41 000 eur a pri strate licencie jednorazová náhrada 58 799 eur — a nič viac. Francúzsky úrad BEA to uviedol medzi faktory, ktoré k nešťastiu prispeli.
A je tu zistenie, ktoré sa opakuje najmenej: v to isté ráno, na ceste do Barcelony, si to vyskúšal. Keď kapitán odišiel z kokpitu, opakovane nastavil na autopilotovi výšku sto stôp a potom to vrátil. Lietadlo letelo ďalej a nikto nič nezaznamenal. Vyčítali to z letového zapisovača až po nešťastí.
V epizóde ide o celý ten reťazec — o dvere do kokpitu, ktoré sa po 11. septembri navrhli tak, aby ich nikto nemohol otvoriť zvonku, o jedenásť odporúčaní záverečnej správy vrátane jedného adresovaného Svetovej zdravotníckej organizácii, a o to, čo sa naozaj zmenilo: pravidlo o dvoch ľuďoch v kokpite prijal svet do troch dní a do dvoch rokov ho tichšie zrušil.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Lesní vrah : Vyhrál v Milionáři. Za výhru si koupil pistole.
V roce 2004 seděl v hlavním vysílacím čase v Chcete být milionářem? a odešel s 320 000 korunami. Vypadl na otázce, jak se jmenoval otec bratří Čapků. Byl to tichý samotář ze Slaného, bývalý policista s …
Notas do episódio
V roce 2004 seděl v hlavním vysílacím čase v Chcete být milionářem? a odešel s 320 000 korunami. Vypadl na otázce, jak se jmenoval otec bratří Čapků. Byl to tichý samotář ze Slaného, bývalý policista s naměřeným IQ okolo 130, který prošel třemi vysokými školami, policejním sborem a tramvajovou vozovnou a nedokončil nic.
Za část té výhry si koupil pistole a náboje. A začal chodit na střelnici.
Mezi roky 2003 a 2005 chodil Viktor Kalivoda do pražského metra s nabitou zbraní pod novinami, aby tam střílel do lidí. Podle dostupných údajů to zkusil nejméně dvacetkrát. Ani jednou nevystřelil. Vyšetřovatel, který ho později vyslýchal, pro to měl jedno slovo: zbabělec.
Tak si to šel vyzkoušet jinam. Nejprve na skot v jižních Čechách — majitel to ani neohlásil, myslel si, že mu krávy postříleli pytláci. A pak, v polovině října 2005, ve dvou lesích dvě stě kilometrů od sebe. Starší manželský pár, který u Nedvědice na Brněnsku sbíral klestí. O tři dny později čtyřiačtyřicetiletý muž, který venčil psa v lese u Malíkovic na Kladensku. Nikoho z nich předtím neviděl a nic si o nich nezjišťoval. Nic jim nevzal — vedle těla zůstal ležet i fotoaparát.
Dva kraje, dva vyšetřovací týmy, žádná souvislost mezi oběťmi. Z toho mohly být dva samostatné nevyřešené případy. Spojila je balistika Kriminalistického ústavu: nábojnice z obou míst pocházely ze stejné devítimilimetrové pistole Glock. A pak přišel detail, na kterém celý případ visel — Kalivoda měsíce předtím jednu pistoli Glock ztratil. Našel ji bezdomovec v pražském kontejneru a odnesl na policii. On si ji nikdy nevyzvedl a opakované výzvy ignoroval. Jeho jméno tak už v policejní databázi bylo. Zbytek dodali svědci: malé tmavé auto a dva znaky registrační značky.
Od prvního výstřelu do zadržení před vlastním domem ve Slaném uběhl týden. Přiznal se rychle a o motivu mluvit odmítl. Soudní psycholog ho později zařadil jako mezityp mezi masovým a sériovým vrahem — a lesní vraždy označil za to, čím podle znalců byly: za výcvik na něco jiného. V dubnu 2006 dostal doživotí, 27. června 2006 mu je odvolací soud potvrdil. Ve své cele ve Valdicích si 26. září 2010 vzal život. Bylo mu třiatřicet.
A jeden údaj, kvůli kterému tahle epizoda patří do letošního roku: nejdřívější termín, kdy mohl začít žádat o podmíněné propuštění, byl stanoven na rok 2026.
🔊 Epizoda je zpracována pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).Vraždu neodhalila polícia. Odhalil ju vrah.
Mladá Garda v Bratislave nie je obyčajný internát. Jej výstavbu schválila vláda v máji 1953, architekt Emil Belluš mal na návrh dva týždne a stavalo ju šesťstodeväťdesiat študentských dobrovoľníkov. Má sgrafitá …
Notas do episódio
Mladá Garda v Bratislave nie je obyčajný internát. Jej výstavbu schválila vláda v máji 1953, architekt Emil Belluš mal na návrh dva týždne a stavalo ju šesťstodeväťdesiat študentských dobrovoľníkov. Má sgrafitá na fasádach, hodinovú vežu podľa spišských zvoníc a chodby zámerne navrhnuté tak, aby sa v nich dalo debatovať. Dnes v nej žije viac než trinásťsto ľudí.
2. júna 2022 v jednej z tých izieb zomrela Mária, dvadsaťjedenročná Ukrajinka, študentka prvého roku inžinierskeho štúdia na Slovenskej technickej univerzite. Našli ju na druhý deň. Upozornil na to jej spolužiak — ten istý človek, ktorý ju o deň skôr zabil a potom takmer dvadsaťštyri hodín telefonoval na jej číslo aj jej priateľovi, aby mal záznam hovorov znepokojeného kamaráta.
A potom sa stalo to, čo robí tento prípad výnimočným. Na tele neboli viditeľné stopy. Ohliadajúci lekár predpokladal prirodzenú smrť. Súdni lekári stanovili príčinu smrti ako udusenie za nejasných okolností, bez účasti tretej osoby. Polícia viedla konanie pre usmrtenie, nie pre vraždu. A niekoľko dní po nájdení tela vyšetrovateľ povolil pochovanie. Prípad smeroval k uzavretiu ako náhla smrť mladej ženy v internátnej izbe.
Nezachránila ho vyšetrovacia práca — tá urobila presne to, čo jej pitevný protokol prikazoval. Zachránili ho dve veci, s ktorými systém nemal nič spoločné. Máriin otec pricestoval z Ukrajiny po telo svojej dcéry, zrútil sa a skončil v nemocnici, čím sa predĺžila doba, počas ktorej bolo telo ešte dostupné. A šesť dní po nájdení tela prišiel Volodymyr M. na políciu a priznal sa. Ako dôvod uviedol, že mu Mária nepomohla so skúškou.
V epizóde ide o celý ten reťazec rozhodnutí, z ktorých každé bolo samo za seba obhájiteľné, o to, prečo uškrtenie rukami nemusí zanechať žiadny nález, o zmenšenú príčetnosť, ktorá znížila hornú hranicu sadzby o tretinu, a o dva rozsudky — štrnásť a pol roka v januári 2023 a štrnásť rokov s ústavným ochranným liečením v apríli 2023.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).
Americké Krimi: Štyri dni po vražde to skúsili znova
Ocean City v Marylande má sedem tisíc trvalých obyvateľov a v lete stovky tisíc návštevníkov. Memorial Day weekend je prvý veľký nápor roka — mesto plné ľudí, ktorí sa navzájom nepoznajú, prišli na pár dní a …
Notas do episódio
Ocean City v Marylande má sedem tisíc trvalých obyvateľov a v lete stovky tisíc návštevníkov. Memorial Day weekend je prvý veľký nápor roka — mesto plné ľudí, ktorí sa navzájom nepoznajú, prišli na pár dní a bývajú v prenajatých apartmánoch. V sobotu 25. mája 2002 sa v autobuse do klubu Seacrets dali do rozhovoru dva páry, ktoré sa nikdy predtým nevideli.
Joshua Ford mal 32 rokov a pracoval ako upisovateľ v poisťovni. Geney Crutchley mala 51 a pracovala v poisťovníctve vo Virgínii. Spoznali sa na firemnom večierku, obaja mali za sebou manželstvo a obaja mali dieťa. Spolu žili asi rok. Na predĺžený víkend k moru prišli ako tisíce iných ľudí.
Druhý pár boli Erika a Benjamin Sifritovci, obaja dvadsaťštyriroční. Ona mala športové stipendium a titul z histórie z roku 2001. On absolvoval v devätnástich výcvik Navy SEAL — a potom o všetko prišel, pretože nedokázal poslúchať. V Pensylvánii spolu viedli obchod so scrapbookingovými potrebami, ktorý im pomohli zaplatiť jej rodičia.
Sifritovci pozvali Forda a Crutchley k sebe do apartmánu a obvinili ich, že ukradli Erikinu kabelku. Z toho apartmánu už obaja hostia nevyšli. Kabelka sa potom našla pod posteľou.
A o štyri dni neskôr urobili Sifritovci presne to isté. V bare oslovili dve ženy, pozvali ich k sebe, obvinili ich z krádeže tej istej kabelky a jedna z nich neskôr na súde vypovedala, že im Benjamin so zbraňou v ruke povedal, že skončia ako predchádzajúci hostia. Obe prežili. Práve preto súd nakoniec nehovoril o hádke, ktorá sa vymkla, ale o zabití pre vzrušenie.
Nikto netušil, že sa stala vražda, až do 31. mája, kedy dvojicu zadržali pri vlámaní do reštaurácie Hooters — a policajti otvorili jej kabelku. V epizóde ide o celý dôkazný reťazec vrátane účtenky z Home Depot, o imunitu, ktorú Erika získala a stratila jedinou vetou pri príprave na detektor lži, o dva oddelené procesy s nesúmernými výsledkami — on zbavený obvinení v prípade jednej obete, ona život plus dvadsať rokov — a o to, že prípad je otvorený aj v roku 2026: jeho žiadosť o zníženie trestu nemá rozhodnutie a jej ďalší termín je až v roku 2033.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).
Vražda servírky v Humpolci: poslední host po zavíračce
O Vánocích roku 1999 se Roman Fousek dal v jedné budějovické restauraci do řeči s neznámou ženou a odvedl si ji na ubytovnu, kde žil. Když mu řekla, že chce odejít, pobodal ji. Přežila jen proto, že pracovník …
Notas do episódio
O Vánocích roku 1999 se Roman Fousek dal v jedné budějovické restauraci do řeči s neznámou ženou a odvedl si ji na ubytovnu, kde žil. Když mu řekla, že chce odejít, pobodal ji. Přežila jen proto, že pracovník ubytovny přivolal pomoc. Dostal deset let — a když si požádal o podmíněné propuštění, soud mu ji zamítl s odůvodněním, že se obává, že by mohl udělat něco podobného znovu. Odsedl si celých deset let.
Ve čtvrtek 12. prosince 2019 se v humpolecké hospodě Na Mlýnku konal country večer. Obsluhovala Dana B., padesátnice z Humpolce, kterou majitel podniku označil za nejlepší servírku na Vysočině — lidé tam chodili podle toho, kdy měla službu. Po půlnoci zůstali v hospodě dva lidé. Posledním hostem byl dělník, který v Humpolci bydlel půl roku v hotelu, protože pracoval pro majitele téhle hospody. Nabídl Daně pomoc s úklidem. Z kasy po country večeru zmizelo asi sedm tisíc korun.
Případ nerozlouskla žádná velká forenzní stopa. Rozlouskl ho hoteliér Jaroslav Rychetský, kterému se jeho dlouhodobý host „nelíbil od začátku”, druhý den si všiml jeho zvláštního chování a zvedl telefon. Policie Fouska zadržela v lékárně, kde si kupoval obvaz na řeznou ránu na ruce, kterou nedokázal vysvětlit. U soudu se nedoznal — tvrdil, že si nic nepamatuje, protože byl opilý. Hoteliér přitom půl roku tvrdil, že nepije.
2. října 2020 padl u krajského soudu výjimečný trest: dvacet devět let a deset měsíců, tedy o dva měsíce méně než absolutní maximum, než se přechází na doživotí. Soud doživotí zvažoval a případ označil za hraniční. Ale přidal ještě něco, o čem se mluvilo málo — zabezpečovací detenci na neurčito, která nastoupí teprve po výkonu trestu. Institut, který v českém právu existuje až od roku 2009, nemá zákonem stanovený konec a soud musí každých dvanáct měsíců znovu přezkoumat, zda důvody trvají. Soud ho uložil proto, že Fousek odmítal odpovídat a odmítal léčbu.
V roce 2000 soud vyhodnotil, že ho nelze pustit dřív. V roce 2020 už řešil otázku, kterou tehdy řešit nemusel: co se stane, až tenhle trest skončí.
🔊 Epizoda je zpracovaná pomocí umělé inteligence.⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).
Vietnamský masaker: prišli bez masiek k bývalým kolegom
Aby tento prípad dával zmysel, treba začať dvadsať rokov pred ním. Československo a Vietnam podpísali v rokoch 1973 až 1980 dohody o pracovných pobytoch a na vrchole, v rokoch 1980 až 1983, bolo v krajine …
Notas do episódio
Aby tento prípad dával zmysel, treba začať dvadsať rokov pred ním. Československo a Vietnam podpísali v rokoch 1973 až 1980 dohody o pracovných pobytoch a na vrchole, v rokoch 1980 až 1983, bolo v krajine približne tridsaťtisíc vietnamských pracovníkov. Jedným z podnikov, ktoré ich zamestnávali, bola bratislavská chemička Istrochem. Keď v roku 1990 medzištátna zmluva vypršala, mnohí zostali a prešli na obchod — a dvaja z nich si založili firmu DUK so skladom na Starej Vajnorskej ceste.
V tej hale sa nielen obchodovalo. Bývalo sa v nej. A pretože rok 1994 bol ešte hotovostná ekonomika, boli v nej aj tržby — v slovenských korunách, dolároch, markách a šilingoch súčasne.
8. apríla 1994, krátko po ôsmej večer, tam vošli dvaja nezamestnaní Bratislavčania, dvadsaťtriročný Róbert Matta a dvadsaťštyriročný Viliam Hauser. Zomrelo šesť ľudí — traja muži, dve ženy, z ktorých jedna bola tehotná, a osemmesačné dieťa. Odniesli si vyše milióna korún a chceli si kúpiť auto.
Súd ustálil lúpežný motív, nie etnickú nenávisť: dvaja zo zakladateľov firmy boli ich bývalí kolegovia z Istrochemu, takže presne vedeli, čo v tej hale je. A práve z toho vyšetrovatelia odvodili, že nešlo len o lúpež — k ľuďom, ktorí ich poznali menom, prišli s dvoma zbraňami a bez masiek. Lúpež, po ktorej by niekto prežil, bola v ich prípade logicky nemožná.
Dostali ich za jedenásť dní. Rozhodla trojdňová obhliadka v objekte, kde boli stopy stoviek ľudí, a jeden jediný odtlačok na zárubni, ktorý po vylúčení všetkých oprávnených osôb nepatril nikomu z nich. Doživotie pre oboch padlo 24. mája 1995 na znaleckom závere, že ani jedného nemožno prevychovať dlhodobým trestom. V roku 2014 ich žiadosti o prepustenie súd zamietol, v roku 2019 obaja svoje žiadosti stiahli pár dní pred rozhodnutím, a v roku 2022 jeden z nich požiadal znova.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).
Kott a Kutílek: Čtyři vraždy v den, kdy padl trest smrti
V lednu 1990 je propustila amnestie prezidenta Havla. Poznali se dva roky předtím ve věznici Minkovice, kde jeden druhému nabídl, že mu ukáže, jak se dají vydělat dobré peníze vraždami.V noci na 2. května 1990 …
Notas do episódio
V lednu 1990 je propustila amnestie prezidenta Havla. Poznali se dva roky předtím ve věznici Minkovice, kde jeden druhému nabídl, že mu ukáže, jak se dají vydělat dobré peníze vraždami.
V noci na 2. května 1990 přijeli v policejní uniformě k vrátnici firmy v Nýřanech. Noční vrátný, narozený v roce 1919, jim na vyzvání vydal svou služební pistoli ke kontrole. Zastřelili ho z ní. Dopoledne téhož dne zastavili na silnici ke Zbirohu dvěma šestnáctiletým stopařkám. Druhý den přišel taxikář v Praze a britský řidič kamionu u motelu Tři sudy. Celkem čtyři mrtví během šestadvaceti hodin.
A ve stejný den — 2. května 1990 — hlasovalo Federální shromáždění o zrušení trestu smrti. Předseda senátu, který oba muže o rok později soudil, dodnes říká, že podmínky pro nejvyšší trest byly splněny a že by ho uložil, kdyby ještě existoval. Obhajoba pak tentýž časový posun obrátila a tvrdila, že v době činu neexistovalo ani doživotí.
Případ rozlouskla jedna věc: britský řidič střelený do hlavy přežil a oba muže poznal. A pak si policisté při ověřování alibi všimli malého dítěte, které si hrálo s hračkovým autíčkem s logem CAMEL — tím, které zmizelo z kabiny kamionu.
Jeden z nich si v roce 2006 vzal všechny vraždy na sebe a mluvil o satanistickém rituálu. V roce 2017 zemřel ve vězeňské nemocnici. Druhý se nedoznal nikdy — a v únoru 2026 odmítl jeho poslední stížnost Ústavní soud. Ve vězení je od května 1990.
🔊 Epizoda je zpracovaná pomocí umělé inteligence.⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).
Ladislav Ščurko: Majster Slovenska, ktorý zabil rozhodcu
V roku 2004 si ho v drafte NHL vybrala Philadelphia Flyers. V Seattle Thunderbirds prekonal klubový rekord v najdlhšej bodovej série. V apríli 2009 slávil s HC Košice majstrovský titul. O dva týždne neskôr ho v …
Notas do episódio
V roku 2004 si ho v drafte NHL vybrala Philadelphia Flyers. V Seattle Thunderbirds prekonal klubový rekord v najdlhšej bodovej série. V apríli 2009 slávil s HC Košice majstrovský titul. O dva týždne neskôr ho v centre Gelnice zastavili maskovaní policajti a on podpísal priznanie k vražde.
Obeťou bol hokejový rozhodca z Popradu Marek Liptaj, ktorý nejaký čas spával v Ščurkovom prenajatom byte na Ťahanovciach. Podľa výpovede sa pohádali o kľúče od toho bytu. Na vlak do Popradu, na ktorý mal Liptaj 5. januára 2008 nastúpiť, sa už nikdy nedostal — jeho telo sa našlo náhodou až o jedenásť mesiacov, v lese pri Huncovciach, viac než sto kilometrov od miesta, kde zomrel.
Vyšetrovanie nemalo jediného svedka. Prípad držali dve veci: priznanie, ktoré obvinený po výmene advokáta odvolal a nahradil príbehom o dvoch neznámych mužoch zo sázkovej mafie — a krv, ktorá v jeho aute zostala viac než rok po čine. Práve prevoz tela, ktorý mal vyšetrovanie poslať pod Tatry, vyrobil hlavný dôkaz.
Osem rokov. Potom šesť. Právoplatne päť. Prvý zápas odohral necelý mesiac po prepustení z väzby, dva roky po konečnom prepustení hral opäť extraligu — a dnes nastupuje v Košiciach.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).
Z autobusu na vrchol podsvetia: Mikuláš Černák
Ešte okolo roku 1990 šoféroval autobus na Horehroní. O šesť rokov neskôr bol najmocnejším mužom slovenského podsvetia.Začínalo to pritom faktúrami, nie zbraňami — fiktívne firmy, biele kone, daňové podvody …
Notas do episódio
Ešte okolo roku 1990 šoféroval autobus na Horehroní. O šesť rokov neskôr bol najmocnejším mužom slovenského podsvetia.
Začínalo to pritom faktúrami, nie zbraňami — fiktívne firmy, biele kone, daňové podvody. Potom prišla bezpečnostná služba, ktorá dokázala zakryť pranie peňazí aj výber výpalného. A násilie až nakoniec, ako nástroj na udržanie toho, čo už fungovalo. Demonštratívna brutalita jeho skupiny nebola excesom. Bola to reklama — výpalné funguje len vtedy, keď je hrozba uveriteľná.
V decembri 1997 sa prišiel vzdať sám, s advokátom, pred televíznymi kamerami. Podľa vlastného tvrdenia v presvedčení, že ho nezatknú. Zatkli ho — a odvtedy je za mrežami.
V roku 2009 dostal doživotie za šesť vrážd, pokus o vraždu a za vraždu, ktorú objednal už z väzby. Sám sa neskôr priznal k podstatne vyššiemu počtu a bývalí spolupracovníci hovoria o dvadsiatich až tridsiatich.
A tu sa prípad otvára znova. Černák si odsedel dvadsaťosem rokov a slovenský zákon umožňuje doživotne odsúdenému žiadať o prepustenie po dvadsiatich piatich.
Obhajoba ukazuje disciplinárne odmeny, prácu, preradenie na otvorené oddelenie a jeho vlastné slová o hanbe a ospravedlnení. Prokuratúra odpovedá, že presne tak by sa správal aj človek, ktorý to má vypočítané — a poukazuje na diagnózu psychopatie štvrtého stupňa.
Súd ho v septembri 2025 neprepustil. V máji 2026 odvolací súd to rozhodnutie zrušil a prípad poslal na začiatok. Rozhoduje sa znova.
Otázka, na ktorej to celé stojí: ako sa dá po dvadsiatich ôsmich rokoch zistiť, či sa človek naozaj zmenil — alebo sa len naučil, čo má hovoriť?
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Dvě pitvy, dva závěry: případ Petra Kramného
V noci z 29. na 30. července 2013 zemřely v hotelovém pokoji v Hurghadě šestatřicetiletá Monika a její osmiletá dcera Klára.Egyptská pitva mluvila o otravě. Egypt případ uzavřel bez obvinění.Česká pitva po …
Notas do episódio
V noci z 29. na 30. července 2013 zemřely v hotelovém pokoji v Hurghadě šestatřicetiletá Monika a její osmiletá dcera Klára.
Egyptská pitva mluvila o otravě. Egypt případ uzavřel bez obvinění.
Česká pitva po repatriaci došla k něčemu úplně jinému: žádný jed — a nálezy odpovídající působení elektrického proudu.
V lednu 2016 dostal Petr Kramný 28 let. Vinu popírá od prvního dne dodnes.
A tohle je případ, který v Česku dodnes rozděluje, protože neexistuje jediný přímý důkaz. Žádný svědek. Žádná kamera. Žádné doznání. A především — nástroj, kterým měl proud způsobit, se nikdy nenašel.
Co obžaloba měla: poranění, které podle revizního posudku mohl způsobit jen proud. Nestrávenou potravu v trávicím traktu, která nesouhlasila s jeho vlastním popisem zvracení a průjmu. A odhad doby smrti, který se s jeho verzí rozchází o deset hodin.
Co zůstalo otevřené: egyptská pitva, kterou už nikdo nepřezkoumá. A motiv — vyšetřování ho uzavřelo jako nejasný, a verze, kterou obžaloba nabídla, nevysvětluje smrt osmiletého dítěte.
Předsedkyně senátu to řekla naplno: „Není to první ani poslední případ, kdy je někdo usvědčen na základě nepřímých důkazů.”
Dovolání, ústavní stížnost i Štrasburk — vše neúspěšné, naposledy v září 2025.
🔊 Epizoda je zpracovaná pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).Osemnásťročný vrah, ktorý zakladal ohne
V roku 1985 mal strach v Bratislave veľmi konkrétnu adresu — vlastný byt. Niekto napádal staršie ženy, ktoré žili samé.A potom robil niečo, čo malo celú vec zakryť: zakladal v tých bytoch oheň.V osemdesiatych …
Notas do episódio
V roku 1985 mal strach v Bratislave veľmi konkrétnu adresu — vlastný byt. Niekto napádal staršie ženy, ktoré žili samé.
A potom robil niečo, čo malo celú vec zakryť: zakladal v tých bytoch oheň.
V osemdesiatych rokoch bola tá legenda nebezpečne funkčná. Keď hasiči uhasia byt, v ktorom zahynula deväťdesiatročná žena žijúca sama, do hlásenia sa nepíše vražda. Píše sa nehoda.
Skutočným zlomom prípadu nebolo zatknutie ani doznanie. Bolo to rozhodnutie vyšetrovateľov tomu prvému dojmu neuveriť — a až tým sa jednotlivé prípady spojili do série.
Pachateľa pritom polícia poznala. Len ho mala vedeného ako drobného zlodeja — a v tej kategórii sériového vraha nikto nehľadá.
Po poslednej vražde našiel sused na dvore mužské oblečenie a tašku. V taške boli listy adresované Petrovi Ollému. Zadržali ho na druhý deň na pracovisku.
Mal osemnásť rokov a tri zo štyroch činov spáchal ešte ako mladistvý. Chcel byť spisovateľom a písal román o svojich vlastných myšlienkach. Postupne uviedol tri navzájom nezlučiteľné motívy — peniaze, snahu „pomôcť trpiacim”, a napokon ducha svojej mŕtvej matky.
Trest smrti bol v roku 1985 reálnou možnosťou. Zachránil ho vek.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Čtyřicet chorobopisů a rozpis služeb: heparinový vrah
Na jaře 2006 si primář ARO v nemocnici v Havlíčkově Brodě začal všímat něčeho, co nedávalo smysl. Pacienti krváceli. Ne jeden, ne dva.Problém byl, že se to dalo vysvětlit. Pacienti na resuscitačním oddělení …
Notas do episódio
Na jaře 2006 si primář ARO v nemocnici v Havlíčkově Brodě začal všímat něčeho, co nedávalo smysl. Pacienti krváceli. Ne jeden, ne dva.
Problém byl, že se to dalo vysvětlit. Pacienti na resuscitačním oddělení jsou nestabilní, krvácivé komplikace u nich nejsou nic výjimečného — a heparin, lék snižující srážlivost krve, tam patří. Podává se denně.
Vrah tedy nepoužil jed. Použil něco, co na tom oddělení nikoho nepřekvapí. A podával to ke konci svých směn, takže se následky projevovaly, až když byl dávno doma.
Primář Pavel Longin neměl k dispozici nic, co by neměl kdokoli jiný na tom patře — chorobopisy a rozpis služeb. Rozdíl byl v tom, že je položil vedle sebe.
Zhruba čtyřicet případů. Ve dvaceti třech z nich heparin podaný bez předpisu. A u každého jednoho z nich tentýž člověk ve službě.
Petr Zelenka do té nemocnice nastoupil v roce 1998 jako sanitář. V roce 2005 složil zkoušky ve všeobecné sestře a na začátku roku 2006 se stal vedoucím směny. Pár měsíců nato začali pacienti umírat.
Policie si pro něj přišla 1. prosince 2006 do šaten nemocnice. Nekladl odpor. Při prvním výslechu spolupracoval a sám sepsal seznam svých obětí — aby o rok později tvrdil, že šlo o pět lidí a že doznání z něj vynutili.
Sedm vražd, deset pokusů, doživotí. A jedna otázka, která u případů ve zdravotnictví nikdy nezmizí: proč se čísla nikdy nesrovnají.
🔊 Epizoda je zpracovaná pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).Hledal ženu, kterou zabil
Koncem února 2008 zmizela v Praze mladá žena. Její manžel to nahlásil na policii — prý odešla do posilovny a nevrátila se.A pak začal dělat to, co by na jeho místě dělal kdokoli. Rozvěšoval po Smíchově letáky s …
Notas do episódio
Koncem února 2008 zmizela v Praze mladá žena. Její manžel to nahlásil na policii — prý odešla do posilovny a nevrátila se.
A pak začal dělat to, co by na jeho místě dělal kdokoli. Rozvěšoval po Smíchově letáky s její fotografií. Prosil o pomoc na internetu. Mluvil s přáteli, s novináři a s její rodinou — s jejím otcem, spisovatelem Ondřejem Neffem, i s jejím bratrem.
Dělal to víc než dva týdny. Irena Neffová celou tu dobu ležela zahrabaná metr a půl hluboko v lese za Rudnou.
Jeho verzi nerozbil jeden velký důkaz, ale tři malé. Výpověď Ireniny psycholožky o tom, jak manželství vypadalo zevnitř. Poslední signál jejího telefonu — z domu, ne z posilovny. A kamerový záznam, který nezachytil, že by odcházela tak, jak tvrdil. Kamera, která nic neukázala, není prázdný výsledek.
Po několika hodinách výslechu se doznal.
U soudu pak šlo prakticky o jedinou otázku: zda šlo o vraždu spáchanou zvlášť trýznivým způsobem. Soud rozhodl, že zhruba osmiminutové usmrcení pod tu kvalifikaci nespadá — a tím se strop zastavil na patnácti letech. Dostal třináct. Soudce k tomu sám řekl, že je to za ztracený život málo.
Odvolání se vzdal s tím, že si trest zaslouží. Podmínečně propuštěn nebyl a odseděl si celých třináct let.
🔊 Epizoda je zpracovaná pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).Jedno písmeno na značke: Unínska lúpež 1971
11. novembra 1971 vyzdvihli dvaja pracovníci družstva v Uníne v senickej banke 363 071 korún — výplaty pre svojich kolegov. Popoludní sa mali rozdeliť. Nikdy sa nerozdelili.Cestou ich zastavilo auto s …
Notas do episódio
11. novembra 1971 vyzdvihli dvaja pracovníci družstva v Uníne v senickej banke 363 071 korún — výplaty pre svojich kolegov. Popoludní sa mali rozdeliť. Nikdy sa nerozdelili.
Cestou ich zastavilo auto s poznávacou značkou označenou písmenom „B". V Československu to znamenalo vozidlo bezpečnosti. Na taký pokyn zastavil každý.
Značka bola falošná.
Prvá kontrola bola len skúška — pri Čáčove sa nestalo nič. Páchatelia si overili, že legenda funguje, a pustili ich ďalej. Až pri Štefanove zastavili znova.
Pripravovali to dva mesiace. Nepotrebovali informátora v družstve — stačilo sledovať banku a vyčítať si z toho, že výplaty chodia medzi desiatym a dvanástym. Bol to ich tretí pokus: prvý v roku 1968 odvolali, druhý im vyniesol stošesťdesiat korún.
Po čine urobili všetko správne. Vymenili značky, zakopali zbraň, spálili aktovku, zabezpečili si alibi a peniaze si rozdelili až v Olomouci.
Nepomohlo to. Zhodili ich dva papiere — záznam v autopožičovni a väzenská evidencia z Mírova, ktorá ukazovala, kto s kým sedel na cele. To, čo dnes robí DNA, vtedy urobili dve kartotéky.
Od činu k zadržaniu všetkých troch uplynuli necelé tri týždne. Bez DNA, bez kamier, bez databáz.
Prvý sa priznal ten jediný z trojice, ktorý nemal záznam v registri trestov.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Otec a syn: bratislavský škrtič a otázka dedičnosti
V apríli 1981 bol popravený muž, ktorý sa do slovenských kriminálnych dejín zapísal ako bratislavský škrtič. Štefan Pantl mal dvadsaťsedem rokov, pracoval v Slovnafte a mal päťročného syna.V roku 2024 bol ten …
Notas do episódio
V apríli 1981 bol popravený muž, ktorý sa do slovenských kriminálnych dejín zapísal ako bratislavský škrtič. Štefan Pantl mal dvadsaťsedem rokov, pracoval v Slovnafte a mal päťročného syna.
V roku 2024 bol ten syn odsúdený za vraždu svojej partnerky.
Slovenské médiá si to spojili okamžite: „aký otec, taký syn", „jablko nepadlo ďaleko od stromu".
Táto epizóda prechádza oba prípady — a potom otázku, ktorú tie nadpisy nastolili a nezodpovedali.
Gén pre vraždu neexistuje. Dedičné sú dispozície, nie činy. Dedičnosť štyridsať až šesťdesiat percent neznamená to, čo si väčšina ľudí myslí — je to štatistika o rozdieloch v populácii, o konkrétnom človeku nehovorí nič. A najznámejší „gén bojovníka" MAOA? Caspiho štúdia z roku 2002 ukázala, že predpovedá antisociálne správanie len u mužov, ktorí v detstve zažili zlé zaobchádzanie. Inak nepredpovedá nič — a je úplne bežný.
Ak v tomto prípade nejaká dedičná línia existuje, najpravdepodobnejšie vedie cez alkohol a impulzivitu. Nie náhodou súd synovi nariadil ústavné protialkoholické liečenie.
A tá najsilnejšia vec na záver: tie dva činy nie sú ten istý čin. Sériový páchateľ útočiaci na neznáme ženy a muž, ktorý po celodennom pití zabil svoju partnerku v hádke, sú kriminologicky dve rôzne kategórie. Spoločnú majú len metódu — a tú majú spoločnú s tisíckami prípadov, kde o rodinu nejde.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Skutočná Smrť stopárok: čo sa stalo v roku 1976
8. augusta 1976 zmeškali dve dvadsaťročné kamarátky z Trenčína vlak. Mali ísť s turistickou skupinou do Nízkych Tatier. Spoj im ušel, tak vyšli na cestu a začali stopovať. Bolo 4:15 ráno.Zastavilo im nákladné …
Notas do episódio
8. augusta 1976 zmeškali dve dvadsaťročné kamarátky z Trenčína vlak. Mali ísť s turistickou skupinou do Nízkych Tatier. Spoj im ušel, tak vyšli na cestu a začali stopovať. Bolo 4:15 ráno.
Zastavilo im nákladné auto.
Za volantom sedel muž, ktorý mal za sebou päť rokov za lúpež, odsúdenie za sexuálny trestný čin, opakované psychiatrické hospitalizácie, dvadsaťdva konfliktov s políciou — a dva roky plného invalidného dôchodku priznaného pre halucinácie. Ten istý štát, ktorý mu ten dôchodok vyplácal, mu nechával volant nákladného auta.
Tatiana a Viera na dovolenku nedorazili.
Prípad sa pritom objasnil do dvoch dní — v čase, keď neexistovala DNA, kamery ani mobilné telefóny. Rozhodli dve veci a obe závisely na obyčajných ľuďoch: svedok, ktorý si pri nastupovaní zapísal poznávaciu značku, a pracovník rozvážajúci uhlie, ktorý si deň po čine všimol rozhrabanú zem na stráni pri potoku.
Miroslav Somora sa doznal 10. augusta 1976. V roku 1978 mu Krajský súd v Banskej Bystrici uložil trest smrti a 9. februára 1979 bol v Bratislave popravený.
V tom istom roku nakrútil Jindřich Polák film Smrt stopařek. Pre väčšinu ľudí je dodnes hlavným zdrojom toho, čo o prípade „vedia" — a v jednej podstatnej veci sa od skutočnosti líši.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Osem dní a dom v Kaplnej: prípad Henricha Masára
16. júla 2003 sledovala celá krajina jeden rodinný dom v obci Kaplná. Vo vnútri sedel so zbraňou muž a štyria ľudia, ktorí tam normálne žili. Vonku stál vyjednávač, zásahová jednotka a televízne kamery.Henrich …
Notas do episódio
16. júla 2003 sledovala celá krajina jeden rodinný dom v obci Kaplná. Vo vnútri sedel so zbraňou muž a štyria ľudia, ktorí tam normálne žili. Vonku stál vyjednávač, zásahová jednotka a televízne kamery.
Henrich Masár mal v tej chvíli za sebou tri vraždy za osem dní. Nôž v Trnave, železná rúra v Hlohovci, strelná zbraň vo Váhovciach — dve staršie ženy vo vlastných domovoch a muž, ktorý mal auto.
To auto ho napokon dostalo. Policajti ukradnutý Peugeot vypátrali, Masár pri prenasledovaní havaroval a vošel do najbližšieho domu. Rukojemnícku drámu neplánoval — a to je presne ten typ situácie, ktorý vyjednávači považujú za najhorší, pretože pachateľ nemá žiadne ciele, o ktorých by sa dalo hovoriť.
Troch rukojemníkov postupne pustil. Za štvrtého žiadal dve veci: dávku heroínu a svoju priateľku. Nie peniaze, nie útek, nie beztrestnosť.
A potom prišel detail, ktorý zdroje uvádzajú ako záhadu: keď súhlasil, že ich pustí, rukojemníci odmietli z domu odísť.
Zásah skončil zábleskami cez okno, jedným výstrelom a zraneným páchateľom. Rukojemníci prežili.
Krajský súd v Trnave mu v októbri 2005 uložil doživotie bez možnosti podmienečného prepustenia — najtvrdší trest, aký slovenské právo má. O prepustenie nemôže požiadať nikdy.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).Výstřel přes dveře: vražda čerpadlářky v Nelahozevsi
V noci na 3. prosince 2018 přišli na čerpací stanici v Nelahozevsi dva maskovaní muži.Osmapadesátiletá obsluha se nebránila. Nesahala po tlačítku, nehádala se, nic nepředstírala — udělala přesně to, co se v …
Notas do episódio
V noci na 3. prosince 2018 přišli na čerpací stanici v Nelahozevsi dva maskovaní muži.
Osmapadesátiletá obsluha se nebránila. Nesahala po tlačítku, nehádala se, nic nepředstírala — udělala přesně to, co se v takové situaci radí. Odešla dozadu a zavřela za sebou dveře.
David Šindler vystřelil přes ně. Soud později konstatoval, že střílel tak, aby ji zasáhl. Nikoho přitom neohrožovala a ani ho nemohla poznat — oba byli maskovaní. Peníze z kasy by dostali i tak.
Odnesli si deset tisíc korun a tři kartony cigaret.
Pumpa je jedno z nejlépe kamerově pokrytých míst vůbec a přepad se celý zaznamenal. K ničemu to nebylo — maskovaní lidé na záznamu jsou výška a postava, ne tváře. Spis měl tisíc stran a víc než dvacet expertiz: daktyloskopie, genetika, balistika, chemie. Ani jedna z nich nedokázala určit, kdo ze dvou maskovaných držel zbraň.
Rozhodlo něco jiného. Druhý z té dvojice se doznal a označil střelce.
Obhajoba namítala, že výpověď spolupachatele sama nestačí — má přece motiv svádět vinu na druhého. Vrchní soud v Praze na to 28. ledna 2020 odpověděl jednou větou: „Zároveň nebyl proveden jediný důkaz, který by jeho výpověď vyvracel."
Devatenáct let a čtyři roky.
🔊 Epizoda je zpracovaná pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).„Vařím polívku z Knorra" — dvojnásobná vražda ve Strašnicích
Na začátku roku 2004 přijali Miloš Knorr a Štefan Kiss do svého domu v Praze 10 — Strašnicích dva mladé muže, kteří neměli kde být. Jeden z nich si do měsíce rozmyslel, že ten dům chce pro sebe.Nejdřív se je …
Notas do episódio
Na začátku roku 2004 přijali Miloš Knorr a Štefan Kiss do svého domu v Praze 10 — Strašnicích dva mladé muže, kteří neměli kde být. Jeden z nich si do měsíce rozmyslel, že ten dům chce pro sebe.
Nejdřív se je pokusili otrávit rtutí. Když to nevyšlo, nepřestali.
Pak udělali to nejpodivnější na celém případu: zůstali v tom domě žít. Útěk by znamenal, že plán nevyjde. Byli tam tři týdny.
Když si sousedi začali stěžovat na zápach, dostali odpověď, která je uspokojila natolik, že se dál neptali: „Vařím polívku z Knorra." Jedna z obětí se jmenovala Knorr.
Dva muži zmizeli a nikdo je nehledal. Na případ se nepřišlo vyšetřováním — v létě 2004 narazil na ostatky dělník, který u domu upravoval odkopaný svah.
Zadrželi je v Ústí nad Labem. Při zadržení u nich policisté našli novinové výstřižky o nálezu. Sledovali svůj vlastní případ.
Vladislav Roubíček dostal 25 let výjimečným trestem bez možnosti podmíněného propuštění. Aleš Lajtár 15 let. Motivem byl podle soudu majetek — dům a prodej věcí obětí.
🔊 Epizoda je zpracovaná pomocí umělé inteligence.
⚠️ Mimořádně brutální případ. Obsah výhradně pro dospělé posluchače (18+).Kryt na okraji Martina: vražda bez dôvodu
Na okraji Martina stojí opustený kryt civilnej ochrany. Betónová stavba, do ktorej roky nikto nechodil. Vo februári 2021 tam priviedli štyridsaťsedemročného Jozefa P. z Dubového — pod zámienkou, že si spolu …
Notas do episódio
Na okraji Martina stojí opustený kryt civilnej ochrany. Betónová stavba, do ktorej roky nikto nechodil. Vo februári 2021 tam priviedli štyridsaťsedemročného Jozefa P. z Dubového — pod zámienkou, že si spolu vypijú.
Boli dvaja. Dvadsať a dvadsaťdva rokov.
Jozef P. z toho krytu nevyšiel. Súd neskôr čin označil ako bezdôvodnú vraždu — zo strany obete neexistovalo nič, čo by ho vyvolalo. Žiadna hádka, žiadny dlh, žiadna lúpež. Podľa obžaloby chceli jednoducho zistiť, aké to je zabiť človeka.
Telo mohlo v tom kryte ležať mesiace. Polícia sa k nemu dostala len preto, že sa jeden z nich činom chválil — a ľudia, ktorí ho počuli, to posunuli ďalej.
Prvý stupeň uložil 24 a 20 rokov. Prokuratúra sa odvolala a o necelé tri mesiace neskôr Najvyšší súd tresty sprísnil na doživotie a 25 rokov. Rudolf Dorčík sa stal najmladším doživotne odsúdeným vrahom v slovenských dejinách.
Po odsúdení prišlo ešte jedno konanie: za vyhrážky mužovi, ktorý ho chcel nahlásiť.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Mimoriadne brutálny prípad. Obsah výhradne pre dospelých poslucháčov (18+).Sedem dní predtým: útok na gymnáziu v Spišskej Starej Vsi
9. januára 2025 prišli zástupcovia gymnázia v Spišskej Starej Vsi na políciu. Nepriniesli sťažnosť ani dojem — priniesli správy, v ktorých sa žiak vyhrážal spolužiačkam. Učitelia aj žiaci povedali, že z neho …
Notas do episódio
9. januára 2025 prišli zástupcovia gymnázia v Spišskej Starej Vsi na políciu. Nepriniesli sťažnosť ani dojem — priniesli správy, v ktorých sa žiak vyhrážal spolužiačkam. Učitelia aj žiaci povedali, že z neho majú strach.
Polícia to vyhodnotila ako obťažovanie. Nenasledovalo žiadne opatrenie.
O sedem dní neskôr prišiel Samuel Straško do školy v kukle. Zomreli zástupkyňa riaditeľky Mária Semančíková a osemnásťročná žiačka Alena Čarnogurská. Spolužiak, ktorý sa ju pokúsil brániť, prežil.
Dva dni po útoku skončil policajný prezident aj riaditeľ obvodného oddelenia — a ten druhý bol neskôr obvinený.
30. septembra 2026 mu Špecializovaný trestný súd v Pezinku uložil 25 rokov. Súd nenašiel jedinú poľahčujúcu okolnosť a čin označil za vopred naplánovaný. Doživotie napriek tomu neuložil — rozhodla jedna znalecká veta: že v devätnástich je náprava možná „aspoň v teoretickej rovine".
Prokurátor žiadal doživotie a odvolal sa. Rozsudok nie je právoplatný.
🔊 Epizóda je spracovaná pomocou umelej inteligencie.
⚠️ Obsah pre dospelých poslucháčov (18+).U mě budeš mít zázemí až do konce života
Osmašedesátiletá vdova žila sama v osadě na Šumavě. Měla psa, slepice a nechtěla být sama — tak si dala seznamovací inzerát.Ozval se jí muž z Kolína. Volal z telefonní budky. Když přijel, řekla mu: „U mě budeš …
Notas do episódio
Osmašedesátiletá vdova žila sama v osadě na Šumavě. Měla psa, slepice a nechtěla být sama — tak si dala seznamovací inzerát.
Ozval se jí muž z Kolína. Volal z telefonní budky. Když přijel, řekla mu: „U mě budeš mít zázemí až do konce života."
Netušila, že muž v její kuchyni má za sebou dvacet tři odsouzení.
Večer proběhl dobře. Pak mu řekla, že ráno čeká rodinu a musí odejít. To byla jediná věta, která celý večer zlomila.
Týden si nikdo ničeho nevšiml. Pátrání nespustili lidé — spustila ho nekrmená zvířata na dvoře.
Policisté pak našli uklizený dům bez jediné stopy po vloupání. Což byl sám o sobě důkaz: pachatel nevnikl dovnitř, byl pozvaný. A vražedný nástroj nebyl odnesený, ale zastrčený hluboko pod skříní.
Dohledali ho přes ženu na kolínském hřbitově, přes televizní pořad Na stopě — a nakonec přes hodinky, které si z místa činu odvezl a dal je jiné ženě jako zástavu.
Patnáct let. Do konce trval na tom, že ji zabít nechtěl.
🔊 Epizoda je zpracovaná pomocí umělé inteligence.
⚠️ Obsah pro dospělé posluchače (18+).
Aqui estão os 40 episódios mais recentes de 53. Os mais antigos estão no feed do podcast.
Podcasts parecidos
Mais podcasts de Crimes verídicos
Este podcast é seu?
Confirme com uma entrada no seu feed: você recebe um código aqui, adiciona como podcast:txt no canal do seu feed e nós verificamos. Depois disso, seu podcast aparece como “verificado” no SoundNode.