Skip to content

Doc. Jana Horáková: Umění v době AI a proč nás děsí roboti

November 10, 2026 · 1 h 2 min

Show notes

Když Boris Eldagsen odmítl převzít cenu za snímek vytvořený pomocí AI, rozpoutal spor o to, co ještě považujeme za fotografii. V rozhovoru na Signal Fóru mi Jana Horáková nabídla užitečné rozlišení: místo toho, abychom každý přesvědčivý obrázek nazývali fotkou, můžeme se ptát, jaký technický obraz před sebou máme a jak vznikl.

Jeden prompt nám o vzniku obrazu moc neřekne

Zadáte pár slov a dostanete obrázek. Tuhle zkušenost dnes zná skoro každý, kdo si vyzkoušel generátor. Jenže umělec může výsledek skládat přes desítky mezikroků, střídat nástroje a pracovat s vlastním archivem. V rozhovoru Jana připomíná Eldagsenovu práci s rodinnými fotografiemi. V takovém případě je důležitý výběr materiálu: přes něj se autor vrací k vlastní rodinné historii. Kdybychom se dívali jen na výsledný obrázek, velká část toho rozhodování zůstane neviditelná.

Možná i proto ji tolik zajímají chyby raných generátorů. Rozmazaný nebo podivně poskládaný obraz mohl ukázat něco, co autor nečekal. Musel si toho ale všimnout a rozhodnout, jestli v tom vidí něco, s čím chce dál pracovat. Dokonalý povrch takové rozhodnutí nezaručuje.

S humanoidem za dveřmi bych usínal hůř

Vysavač může být kulatý a nikomu jeho chybějící obličej nevadí. Robot v pokoji vedle ložnice už ve mně vyvolává jinou reakci. V rozhovoru jsem si říkal, kolik z toho strachu patří samotnému stroji a kolik příběhům, které si o něm neseme od dětství. Jana hned připomněla horory o panenkách, které ožily.

Čapkovi roboti navíc nebyli plechové postavy, jak si je dnes snadno představíme. Horáková v R.U.R. zdůrazňuje okamžik, kdy už se člověk a robot dají splést. Tahle záměna je nepříjemná právě proto, že podobnost nutí člověka rychle rozhodnout, s kým má co do činění. U robotického tuleně, o kterém Jana vypráví v souvislosti s péčí, takové rozhodnutí dělat nemusíme. Přesto může jeho naříkání vyvolat potřebu ho obejmout. Dvě velmi rozdílné reakce na stroje a ani jednu nevysvětlí samotný seznam jejich funkcí.

V archivu může AI pomoct klást lepší otázky

Nejkonkrétnější příklad přišel nakonec. V projektu Vasulka Live Archive (https://vasulkalivearchive.net/) pomáhají neuronové sítě hledat opakující se obrazové a zvukové motivy ve videích Steiny a Woodyho Vašulkových. Jana popisuje, jak si díky tomu při práci s archivem víc všímali zvuku. I když se obraz manipulací skoro rozpadne, známý zvuk nám ještě může napovědět, co se děje.

Příprava dat přitom podle Jany zaměstnala zhruba třicet studentů. Tahle věta mi v rozhovoru utkvěla: snadno vidíme to, co nástroj udělá za pár okamžiků, a hůř práci lidí, kteří mu vůbec umožnili něco užitečného najít.



This is a public episode. If you would like to discuss this with other subscribers or get access to bonus episodes, visit martinai.substack.com

All episodes of Kde skončí zítřek? AI a technologie

Settings

Display

Language

Decides which stations you see first on the home page.

History

Recently played stations and episodes and your latest searches are only stored in this browser.

Notifications

A short notice when a podcast you follow has a new episode. Turn off single podcasts with the bell on their page.

Account

Save favorites – in the app and on the website.

Keyboard shortcuts

/
Open search
Space
Play or pause
← →
In the player: back 15 s, forward 30 s (episodes) · in a row: next tile
↑ ↓
In a row: target within the tile
Home / End
In a row: first or last tile
Esc
Close window or menu
?
This overview
Now playing

Go to station page

Play next

    Add episodes with “Play next” – they play after the current episode.